All the Young Dudes (český překlad)

5. První ročník: Lektvary

Pátek 10. Září 1971

Na konci prvního týdne hodin Remus stál svoji kolej deset bodů, naučil se jedno kouzlo a získal jednu další modřinu, tentokrát na bradě.

Prvních pár bylo v pohodě – byly to úvodní hodiny, a zatímco Lily Evansová strávila všechny horečným popisováním stránky za stránkou poznámkami, nikoho jinýho to moc nebralo. Bylo jim zadáno několik jednoduchých úkolů, ale Remus vymyslel plán, že bude předstírat, že si je zapomněl zapsat, kdyby se ho na to někdo zeptal.

Kouzelné formule byly ze všeho nejlepší – drobný profesor začaroval hromádku borovicových šišek, aby k potěšení všech poletovala po třídě. Po několika pokusech, kdy si kouzlo mohly vyzkoušet taky, Lily levitovala svojí šišku minimálně metr ve vzduchu a Sirius dokázal svoji roztočit jako káču – dokud se to teda nevymklo kontrole a nevysklila okno. James, Peter a Remus měli menší štěstí, přestože Remus si byl jistý, že jeho jedou nebo dvakrát nadskočila.

Přeměňování bylo stejně tak zajímavé, ale mnohem vážnější, jelikož ho vyučovala profesorka McGonagallová. Během prvního týdne nebude žádná praktická výuka, jak vysvětlila, ale bude zadávat hodně domácích úkolů za účelem zhodnotit jejich schopnosti.

Dějiny čar a kouzel byly absolutní zoufalství a čím míň o nich bude řečeno, tím líp. Remusovi dávalo zabrat během výkladu ducha profesora Binnse neusnout. Binns se vznášel mezi lavicemi a odříkával data a jména různých bitev. Taky zadal úkol – dvě kapitoly ze zadaného textu. Na což Sirius protočil panenky a pošeptal Jamesovi: „Není pochyb, že všichni mají už ‚Historii Čar a Kouzel' přečtenou. Je to pro malé děti." James zívnul a pokýval hlavou. Remusovi se udělalo špatně. Neotevřel ještě jedinou knihu, co měl v kufru, krom ‚Lektvary Level První,' ze které vytrhnul jednu stránku, aby do ní mohl vyplivnout žvýkačku.

Na Lektvary se vlastně docela těšil. Doufal, že alespoň uvidí něco vybuchnout, jako na chemii. Ale ukázalo se, že to vyžaduje stejnou spoustu čtení a co bylo horší, museli sdílet hodinu s prvákama ze Zmijozelu.

„Black, Sirius – aha tady jste! Jaké překvapení při rozřazování, no ne? Z Blacků jsem měl ve své koleji zatím všechny od počátku, co jsem vůbec začal vyučovat! Neberte si to osobně, mladý Siriusi, ale očekávám od Vás velké věci!"

Sirius vypadal jako kdyby se nejradši propadnul do země. Slughorn pokračoval dál ve vyvolávání jmen,

„Tak Potter i Pettigrew, co? No, no, no společně ve třídě zde s panem Blackem budou tyto hodiny vysloveně urozené, není-liž pravda? Kohopak to tu máme dál... Lupin! Znal jsem vašeho otce, nebyl to sice jeden z mých, ale zato byl zatraceně dobrý duelista. Ošklivá věc co se mu přihodila..."

Remus zamrkal. Zajímalo ho, jestli Slughorn věděl, že je vlkodlak. Celá třída na něho koukala – momentálně věděli, že vyrůstal v dětském domově a že jeho táta byl kouzelník (Remus z prokecnutí podezříval Petera), ale nikdo se neodvažoval zeptat se na nic moc víc. Zdálo se, že kolovala ještě jedna fáma, že je násilný a eventuálně i součástí nějakého gangu. Byl si jistý, že James a Sirius tohle nevyvraceli, ba naopak. Jak ale zjistil, nijak hrozně mu to nevadilo.

Slughor naštěstí chtěl s praktickou výukou začít, co možná nejdříve to šlo,

„Nejlepší je prostě se do toho pustit!" Usmál se, „Nuže, když budeme pracovat čtveřice na kotlík, můžete se všichni prostřídat v postupu..."

Všichni se hrnuli se rozdělit – James, Sirius a Peter okamžitě zabrali jeden kotlík vzadu ve třídě, kde se k nim připojil Nathaniel Quince, kluk ze Zmijozelu, který se znal s Potterem a Pettigrewem z domova. Remus se rozhodl, že prostě počká, než se všichni rozdělí a pak uvidí, jestli mu projde zašít se vzadu po zbytek hodiny.

Bez šance.

„Remusi! Můžeš být s náma!" Lily čapla Remuse za zápěstí a odtáhla ho ke kotlíku, který sdílela s Severusem Snapem – její dlouho nosí kamarád, kterého Remus potkal ve vlaku – a Garrickem Mulciberem, hrubiána se spláclým nosem, kterého se Remus trochu bál.

Lily začala rovnou něco klábosit, vytahovat všechny potřebné ingredience a opatrně rozehřívat kotlík. Nahlížela do Severusovi učebnice, která byla už všemožně po okrajích popsaná komentářema.

„Tady jsou ty vysušené šnečí stopky." Lily zatřepala malou zavařovačkou. „Myslím, že potřebujeme čtvrt unce."

„Můžeš je tam přidat od oka Lily, celkově toho moc nepřidají." Prohlásil znuděně Severus.

Lily je přesto odměřila a přihodila je do již bublající směsi. Mulcibur si pak od ní vzal knihu a pět minut míchal za pomoci instrukcí od Severuse, které se týkali rychlosti a směru. Pak přišla řada na Remuse. Lily mu podala knihu a on na se na ní zazíral. Poznal, že se jedná o postup, dokázal rozpoznat třeba polovinu slov. Ale pokaždé, když si myslel, že už to má, písmena jakoby se rozutekla po stránce a byl opět ztracenej. Horko se mu rozlilo po tváři a udělalo se mu trochu špatně. Pokrčil rameny a odvrátil zrak.

„Ježiš tak dělej," utrhnul se na něho Severus, „Není to, jako by to bylo snad těžký."

„Nech ho na pokoji, Seve," ohradila se Lily. „Ta učebnice je zahlcená tvýma poznámkama, není divu, že to nemůže najít. Na Remusi," otevřela svojí vlastní, zbrusu novou učebnici lektvarů a nalistovala v ní správnou stránku. Ale nebylo to nic platné. Remus pokrčil rameny,

„Proč to neuděláš sám, když jseš tak chytrej." osočil Severuse.

„U Merlina," zašklebil se Severus, „Umíš snad číst, nebo ne? To se, hádám, učí i na mudlovských školách?"

„Severusi!" vydechla Lily, ale samolibej tmavovlasej kluk nedostal šanci říct cokoliv jinýho – Remus se na něj vrhnul přes stůl, pěsti hlava nehlava. V prospěch mu hrál jenom moment překvapení – Mulciber ho chytil za límec, stáhnul zpátky a praštil přímo do obličeje v rámci tří vteřin.

„Přestaňte!" Zuřil Slughorn. Všichni stáli jak zamražení. Tělnatý profesor lektvarů se přiřítil k nim. „Vstaňte, oba dva!" křikl na kluky ležící na zemi. Snape a Remus se celí udýchaní vyhrabali na nohy. Snape na tom vypadal znatelně hůř, měl rozcuchané vlasy a z nosu mu tekla krev. Remus měl docela rozbolavělou bradu od toho, jak ho udeřil Mulciber, ale kromě zmuchlané uniformy, byl naprosto v pořádku.

„Vysvětlíte mi, co se tady stalo?" Křičel Slughorn. Oba se dlouze zadívali na podlahu. Mulciber se šklebil. Lily brečela. „Nuže dobrá," řekl učitel naštvaně, „oba budete dva týdny po škole. Deset bodů strhávám jak Nebelvíru, tak Zmijozelu."

„To není fér!" křikl najednou James zezadu, „mělo by to být dvakrát tolik ze Zmijozelu, bylo to dva na jednoho!"

„Odkud jsem stál, to vypadalo, že si začal pan Lupin," odvětil Slughor. Ale i tak nevěřícně zakroutil hlavou, „Přesto, máte vcelku zato pravdu – Mulcibere, pět bodů ze Zmijozelu za udeření Remuse. Násilí neřeší násilí, jak jistě víte. Na což jsem nesčetněkrát upozorňoval i vašeho staršího bratra. Slečno Evansová, prosím, vezměte pana Snapea na ošetřovnu. Lupine, vy můžete uklidit ten nepořádek, který jste způsobili."

Remus neznal žádná uklízecí kouzla, takže musel všechno utřít sám. Slughorn ho dokonce donutil utřít Snapeovu krev z dlaždiček. Bohužel, vzhledem k tomu, že bylo stále tak brzo po úplňku, ta bohatá, železná vůně mu rozkručela v žaludku. Po tom co hodina skončila James, Sirius a Peter čekali na Remuse venku před třídou.

„To bylo zatraceně parádní, kámo," James lehce praštil Remuse přes ruku, „Jak si po něm prostě vystartoval!"

„Mulciber se tady pak vytahoval. Všem vyprávěl, co Snape řekl." Přidal se Sirius, „Dobřes udělal – je to hajzl."

„Vyprávěl... to všem?" povzdychnul si Remus.

„Neboj, všichni jsou na tvojí straně," ujistil ho James, „nebo teda, všichni krom Zmijozelských."

„Přesně, a koho zajímají Zmijozelští?" Zašklebil se Sirius, „tak pojďte, brzo bude večeře – máš hlad?"

„Jako vlk," zašklebil se na něj zpátky Remus.