FiziCrew Fanfikce (Jednodílovky)

Klaun Víťa

Zase mně napadlo napsat něco pro klauna Víťu, je tak roztomilý :)

Y/n:

Dnes jsem se znovu měla potkat s tím záhadným klaunem, nejspíš ale naposledy. Dnes mi měl říct, kdo doopravdy je. Sama netuším, kdo to je, nedokážu to identifikovat podle hlasu, protože má u sebe měnič. 

Vzala jsem si kameru a dala do ní nové baterky, abych měla alespoň nějaký důkaz, kdyby mně někdo nechtěl věřit. Pak jsem nasedla na kolo, abych tam byla rychleji, a jela jsem do blízkého lesa. 

Když jsem tam přijela, opřela jsem si kolo o strom a čekala na něj. 

Poté jsem si ho všimla. Pomalu a v klidu jsem došla až k němu. 

Klaun zase promluvil tím svým strašidelným hlasem, tentokrát ale mluvil o něčem, z čeho jsem neměla moc dobrý pocit: ,,Za každý úkol, který splníš správně, mě můžeš svlíknout jednu část oblečení.''

,,To jako vážně? Proč bych tě měla svlíkat?'' zeptala jsem se, protože jsem tímto byla velice překvapená, ale zároveň jsem si pomyslela, že by to mohla být celkem sranda. ,,Bereš to, nebo ne?'' řekl trochu naštvaně.

Přikývla jsem, aby se zbytečně nerozčiloval. ,,Vůbec se nemusíš bát, bude to v pohodě...'' Jeho strašidelný hlas mně teď uklidňoval. V jedné ruce jsem držela kameru a tou jsem natáčela. Klaunovi očividně natáčení nevadilo. ,,Ale já si stejně nejsem jistá, jestli tě chci svlíkat...'' ,,Neboj, Y/n,'' řekl a pomalu se ke mně přiblížil. Myslela jsem si, že tam budeme s klaunem sami, ale poté jsem slyšela další hlasy. A sakra...

Jeden z klaunů, kteří tu byli s ním, řekl: ,,Y/n, klidně ho můžeš svlíknout...'' V tu chvíli jsem byla rudá jako zralé rajče. Klaun poté ode mně odstoupil a dělal jakoby nic. A tak jsem začala plnit jeho úkoly a doufala, že to nebude nic perverzního. Naštěstí nebylo. 

Nakonec mi došlo, že je mi v jeho přítomnosti vlastně docela dobře a že je ten klaun vlastně docela fajn, akorát u toho svlíkání jsem se strašně styděla.

Poslední úkol byl vyřezat nožem do kmene stromu srdce a v něm spojit moje jméno a jméno toho, koho miluju. Vymyslela jsem si jednoho kluka od nás ze třídy, ale když jsem začala vyřezávat jeho jméno do stromu, řekl mi, abych přestala a mně se zdálo, že žárlí, ale kdo ví?

Nakonec se klaun rozhodl, že se mi opravdu odhalí a mně se ulevilo. Abych řekla pravdu, trošku jsem byla ráda, že tohle už skončí. Klaun se připravil a já s pocitem úlevy pozorovala, jak si pomalu stahuje masku. Když dal masku pryč, vydechla jsem překvapením a zároveň trochu šokem. Byl to... Víťa z FiziCrew??? ,,Víťo? Proč jsi byl v tom kostýmu klauna?'' Tak tohle jsem nečekala...

Celou tu dobu to byl člověk, do kterého jsem byla zamilovaná???

No jo, mohla jsem tam napsat ještě něco víc, ale co už... 😅 Ale ani nevím, jak mě to mohlo napadnout