FiziCrew Fanfikce (Jednodílovky)

Víťa

Jestli máte rádi Fiziho sérii Lovců Klaunů, tak tohle je výhradně pro vás! Tenhle příběh mně napadl při sledování Lovců klaunů, kteří se ničeho nezaleknou. (Domča: No já mám už celkem strach) 

Pak ještě musím opravit jednu chybu ke konci videa: Jak Dom říká ,,On má deprese...'' Tak tomuhle stavu se říká trauma a ne deprese. Tak jsem ho opravila a ať to příště řekne správně :)

A nejdřív jsem plánovala, že tohle napíšu s Fizim, ale pak po tom, co jsem viděla Víťu, jak mu strhli tu klaunskou masku a on vůbec nemluvil a třásl se, věděla jsem, že tenhle příběh musím napsat s ním. A btw, všimli jste si u tohohle videa

Toho, jak se Domča tvářil, když Filip začal říkat po tý puse ,,Fůj, no tak to bylo fakt nechutný''? Vsadím se, že kdyby Domča políbil místo Fiziho jeho fanynku, tak by se mu to líbilo víc. 

Okey, dost řečí a jdeme na příběh! (Nejlíp si to přečtěte večer, protože to bude mít tu nejlepší atmosféru. A je to hodně podle videa a pokud jsou tu nějaké nesrovnalosti s videem, tak jsem se příliš soustředila na roztomilost Fiziho a kluků a nevnímala jsem co říkají😊)

Y/n:

S Filipem a Domčou jsme lezli tam, kam se Dom nemohl dostat. Byl na to totiž moc velký. Lezli jsme dál a najednou mě a Domču vzal klaun a odtáhl za Domem. Poslední, co jsem slyšela, bylo: ,,Domčo, Y/n? Kde jste?''  Bylo mi Filipa líto . Nechtěla jsem ho tam nechat, bylo to nebezpečné. Ale ten zatracený klaun byl o mnohokrát silnější než my dva. ,,Domčo, Y/n, co tu děláte? Kde je Fizi?''  ,,D-Dome, on nás sem odnesl a Fizi tam zůstal.'' Domča odpověděl za mně, jelikož se mi ze strachu vůbec nechtělo mluvit.  ,,On přijde, počkáme.'' Položil mi ruku na rameno, aby mně uklidnil. Začala jsem myslet na Víťu. Jak mu asi je? Je naživu? Máme vůbec nějakou šanci?   ,,Y/n, co se děje?'' Zeptal se Domča.  ,,Jen se bojím o Víťu.''  ,,Kluci? Domčo? Y/n? Co tu děláte?''  ,,Fizi!?''  ,,Kam jste oba dva zmizeli?'' ,,Odnesl nás klaun.'' ,,Mně taky, tak ještě, že jsem tu.''   Slezl k nám a objal mně. Objala jsem ho nazpět. Dom a Domča na nás zvědavě zírali. ,,Mám o nás všechny strach.'' šeptal Fizi. ,,Já taky, Filipe.''   Odtáhl se a usušil si slzy. Počkat, on brečel?   ,,Jsi v pohodě?'' Přikývl, že ano. Sklopil hlavu, bylo vidět, že se opravdu bojí. Rychle jsem si ho přitáhla. Objal mně kolem krku a znova se rozbrečel. Najednou se u nás začaly otevírat dveře. Dom si před nás ochranářsky stoupl a já zvedla hlavu z Filipovy náruče. Ve dveřích byl klaun. Začali jsme utíkat a řvát, nejhůř na tom byl Fíla. Asi si bude po tomhle potřebovat s někým promluvit. Utekli jsme. Před námi byly kovové dveře. ,,Myslíte, že by za těmi dveřmi mohl být Víťa?''  ,,Možná, zkusíme je spolu vypáčit.'' řekl Domča, vzal dvě lopaty, jednu mi podal a snažili jsme se společně dveře vypáčit. Byla jsem na dně. ,,Víťo, Víťo, Víťo!''  Chtěla jsem křičet, ale jen jsem vzlykala. Byla jsem zoufalá. (Teď přijde ta chvíle, znovu se omlouvám, že je to trochu pozměněný) Najednou u nás na pravo se objevil klaun.  ,,Chytíme ho!'' Dom, já a Domča jsme se rozeběhli k němu a Fizi to točil. Vytáhli jsme ho ven a tam mu sundali masku. ,,V-Víťo?'' Na místě jsem zkameněla. ,,No to si ze mně děláš srandu.'' vydechl Domča překvapeně. ,,Víťo? Co tady děláš?'' zeptal se ho Fizi. ,,On má deprese...'' Zašeptal Dom. ,,Řekla bych, že je to spíš trauma, Dome.'' (Ano, já ho musela opravit i tady😂)  Najednou jsme si všimli auta, jak odjíždí i s klauny. Poté se Víťa začal třást a brečet. Sedla jsem si k němu a pevně ho objala. Brečel mi do ramene. Najednou si mně přitáhl blíž k sobě, až jsem na něm seděla, a moje nohy obmotal kolem jeho pasu. Vůbec mi v tu chvíli nevadilo, že se na nás koukají kluci. ,,Ššššššššššš, klid... vše je už v pořádku.''  V tu chvíli jsem si uvědomila, že ho miluji. 

Takže konec 😁

Všechno, co jsem chtěla napsat, je na začátku. Doufám, že jste to četli!

Snad jste si to přečetli před spaním a užili jste si to. Doufám, že se vám po tom bude dobře spát 😂