FiziCrew Fanfikce (Jednodílovky)

Humi

Tak tenhle příběh bude trošku pikantnější, protože prostě mám ráda Humiho. Jde tu o to, že ty, spolu se dvěma dalšíma holkama máte crush na Humiho, ale ty dvě holky tě šikanujou a nedovolí ti o něj bojovat. Ale nakonec to stejně vyhraješ ty a takhle by to mohlo vypadat.

Y/n:

Jsem zamilovaná do Humiho, ale ty dvě holky si myslí, že na něj nemám a šikanují mně kvůli tomu. Říkají, že Humi by holku, jako jsem já, nikdy nechtěl. Protože prostě jsem ta, kterou z nějakého důvodu nenávidí. Momentálně sedím venku, a snažím se na to nemyslet. Měla jsem v očích slzy ale snažila jsem se je zadržet. Asi mají pravdu. Na někoho slavného jako je Humi nemám. Chtěla jsem odejít domů, ale v tom mně někdo srazil na zem. Byly to ty dvě namyšlený holky, Natálie a Lucka. ''Copak? Nemáš nikoho, s kým by ses mohla bavit? Nepřekvapuje nás to. Nikoho si nenajdeš, Humi bude náš. My jsme aspoň hezký narozdíl od tebe.'' Řekla Naty a s Luckou se zasmáli. '' Ale proč se s tebou vůbec bavíme? Mrháš naším časem. Aspoň, že jsme ti pěkně odřeli kolena, chudinko.'' Lucka řekla posměšným hlasem. Poté konečně odešli. Snažila jsem se vstát, ale ty kolena příšerně boleli, byli ušpiněné od štěrku a tekla mi z nich krev. Začala jsem brečet. Ale pak se objevil někdo, koho bych tady nikdy nečekala. ''Co se ti stalo, jsi v pořádku?''

Zvedla jsem hlavu a uviděla Humiho. Starostlivě se na mně díval a poté mně pomohl dostat se na nohy. Myslela jsem si, že sním. Ale postupně mi docházelo že tohle je realita. Humi se se mnou posadil na lavičku a kontroloval má kolena. ''Jak se ti to stalo?''  ''Víš... já...'' Přemýšlela jsem chvíli o tom a pak jsem se naplno rozbrečela. Humi mě pohladil po zádech. ''Neboj, mně to můžeš říct.''  ''Tak d-d-dobře.'' Vzlykala jsem a poté jsem mu řekla o těch dvou holkách, ale neřekla jsem mu o tom, že na něj já i ony máme crush, jelikož to nebylo v tuto chvíli vhodné. Když jsem mu to dovyprávěla, Humi řekl ustaraně:''To je hrozný. Jestli tě takhle šikanujou, měla bys o tom někomu říct.''   ''Jenomže nikdo by mně neposlouchal. Učitelé to ignorujou a rodiče mně jenom říkají, že to všechno bude dobrý, jenže nebude.''   Humi se na chvíli zamyslel a zeptal se:''Víš, nechtěla by sis o tom kdyžtak někdy popovídat? Promiň, ani jsem se nezeptal jak se jmenuješ.''    ''Y/n.''   ''Pěkný jméno, já jsem Ondra, ale asi mně znáš jako Humiho, pokud sleduješ Fiziho videa.''  Přikývla jsem, ale snažila jsem se nedát najevo, že na něj mám crush.  ''Klidně mi můžeš říkat Humi, jestli chceš.''  "Ok. A co tady vlastně děláš, Humi?" "No, víš, byl jsem si sem dneska poprvé zaběhat, a asi jsem tu v pravou chvíli." "To teda jsi a docela ráda bych si o tom s někým popovídala. Nemám moc kamarádů." Humi souhlasil a poté vyndal telefon, požádal mně, abych si vzala svůj a poté mi nadiktoval svoje telefonní číslo. Štěstí, že se mi nějak nerozbil, protože jsem na něm měla kryt. ''Tak tady to máš. Až budeš chtít, tak mi zavolej, někam kdyžtak zajdeme a promluvíme si o tom. A na ty kolena ti poradím, aby sis to opláchla teplou vodou, vydezinfikuj si to dezinfekčním gelem, pokud ho doma máte, a potom si to přelep náplastí a odpočívej. Chceš, abych tě kdyžtak vyprovodil domů, když tě to bolí?'' Přikývla jsem a Humi mně poté pomohl vstát a po cestě mně přidržoval, abych nespadla. Pořád jsem tomu ještě nemohla uvěřit. Když jsem došla domů, řekla jsem mu, že už to zvládnu a poděkovala jsem mu. Doma jsem udělala to, co mi Humi poradil a když jsem si šla lehnout do postele, přemýšlela jsem o tom, co se mi dneska stalo.

Následující den jsem mu zavolala a šli jsme na procházku, ale dávala jsem si obrovský pozor, aby mně s ním neviděli Naty a Lucka. Popovídali jsme si ohledně toho co se mi stalo, a v životě jsem u sebe necítila takovou oporu. Humi mně naslouchal a rád si se mnou povídal. Tak moc jsem si tu procházku užila, že jsem si to chtěla zopakovat. Nevím jak se to stalo, ale za pár týdnů z nás byli kamarádi. A já si v duchu přála, abysme byli něco víc a chtěla jsem získat jeho srdce.

Dnes jsme šli na procházku, jako obvykle každý týden, a povídali jsme si o různých věcech. Dlouho jsem se vyhýbala těm dvěma hloupým nafoukaným holkám, a myslela jsem si, že je snad už nebudu muset vidět. Ale to jsem se zmýlila. Když jsme s Humim kráčeli parkem, uviděli jsme je na lavičce, jak si spolu povýšeně povídali. Najednou si nás ale všimli.

Tenhle příběh bude rozdělený na dvě části, protože je to dlouhé a nevím, jak bych dokázala napsat tohle všechno jako jednodílovku.

A jen tak pro info, druhá část bude asi v úterý. Někdy možná budu vydávat každý týden 2 jednodílovky, ale nevím jestli mi to vyjde, protože se také budu muset soustředit na školu. To bude otrava. Jinak doufám že jste si užili prázdniny a že vám to ve škole půjde co nejlíp.

-Xení ❤️