FiziCrew Fanfikce (Jednodílovky)

Víťa

Víťa:
Ležel jsem na posteli a snažil se usnout. Byl jsem celkem unavený a smutný z toho, jak mně kluci 24 hodin ignorovali. Nemám jim to za zlé, ale nějak se cítím osamělý, i když mně Fizi a Domča už vnímají. Přál bych si, aby tady se mnou byla Y/n, díky ní bych nebyl zas tak smutný. Kdybych mohl slyšet ten její krásný melodický hlas, byl bych opravdu šťastný. Pomalu jsem usínal, když najednou do pokoje přišel Dominik a s úsměvem na tváři mi oznámil:"Y/n nás přišla navštívit a jde za tebou, Víťo."

Y/n:
Seděla jsem v kuchyni, jedla večeři a příšerně se nudila. Najednou mně napadlo, že bych mohla jít navštívit Filipa a kluky, tak jsem si oblékla svou bundu, dala jsem si svůj mobil do kapsy, a vyrazila jsem. Za pár minut jsem tam byla. Zaklepala jsem na dveře Filipova bytu a čekala, až mi přijde otevřít. "Čau, Y/n. Copak že jsi se nás rozhodla navštívit." Filip mně pozdravil a přátelsky mně objal. "Ahoj, Fílo. Však víš, nudila jsem se, jelikož jsem byla sama doma." Opětovala jsem mu obejmutí a odložila si bundu na věšák. Poté jsem si sedla ke stolu, kde seděl Domča. "Čau, Y/n." "Ahoj, Domčo." Pozdravili jsme se a já vytáhla svůj mobil, abych se podívala na sociální sítě. Poté jsem odložila mobil na stůl a rozhlédla se. Nikde jsem neviděla Víťu, i když dnes měl být tady s klukama. Zeptala jsem se proto Filipa, kde je. Filip si ke mně a Domčovi přisedl a řekl:"Víš, dneska, nebo spíš včera jsme natáčeli video, kde jsme Víťu 24 hodin ignorovali. Teď už ho neignorujeme, dokonce jsme si s ním povídali, ale on nám říkal, že se pořád cítí osamělej. Právě teď leží v posteli a snaží se usnout, protože je z toho strašně unavenej." Na to jsem byla chvíli zticha. Chudák Víťa. Přemýšlela jsem o tom a pak mně něco napadlo. "Možná bych za ním mohla jít já." "Počkej, fakt?" Zeptal se Domča a já přikývla. Domča poté vstal a řekl:" Tak já mu teda půjdu říct, že jdeš za ním. Víš, nemůže být takhle sám, když jsme ho po tak dlouhou dobu ignorovali." Filip mu to odsouhlasil a já vstala. Dokázala jsem si představit, jak nešťastně se Vítek musí cítit. Šla jsem směrem k pokoji, kde byl Víťa, a slyšela jsem Domču, jak mu říká, že jdu za ním, a když mně uviděl, odešel za Filipem. Chápu, že to, jak ho ignorovali bylo jenom pro video a že by mu to nikdy naschvál neudělali, ale rozhodně by mu tu dobu, po kterou ho ignorovali, měli nějak vynahradit. Když jsem vešla do dveří, Vítek se na mně s radostí usmál. Vypadal hrozně ospale, ale zato hodně roztomile. "Čau, Víťo." "Ahoj, Y/n, ani nevíš, jak moc rád tě vidím." Protože jsem nechtěla, aby šel z postele ke mně, protože by se namáhal, šla jsem k němu a sedla jsem si na postel.

"Víťo, nebuď smutnej, jsem tady." Věnovala jsem mu hřejivý úsměv a pohladila mu jeho krásné červené tvářičky a bradu. Víťa mi jen držel mou ruku a jemně ji stiskl. "Když jsem s tebou, nemám žádný důvod být smutný."

"Já také ne, Víťo." Byla jsem trošku nejistá, když mi Víťa najednou nabídl, abych si k němu lehla. Ale nakonec jsem si sundala svoje boty a lehnula si vedle něj. Víťa měl trošku přivřené oči, ale teď už nebyl tak ospalý.

Najednou však byl plný života, popadl mně a začal mně lechtat, jelikož věděl, že lechtání nesnáším. Hystericky jsem křičela smíchy a prosila ho, aby přestal, ale on se jen zachechtal a pokračoval v lechtání různě po těle. Když asi po pěti dlouhých minutách přestal, slyšeli jsme Fiziho, jak se za dveřmi směje. V tu chvíli mi to bylo jedno. Přitiskla jsem se k Víťovi a zašeptala:" To ti jednou vrátím, Víťo." Poté jsme oba vyprskli smíchy i Filip za dveřmi. Bylo zkrátka dobře, že mně zrovna teď napadlo jít navštívit Filipa, i když mně Víťa tím lechtáním pěkně unavil.

Ráda vzpomínám na tyto okamžiky. A vždy ráda vzpomínat budu.

Konec cute příběhu s Víťou! Tohle bylo psaný podle staršího videa, "Ignorujeme kamaráda na 24 hodin, tak kdo neviděl, pustťe si nebo si to připomeňte čtením téhle fanfikce, pokud jste to video viděli.
(Chudák Víťa)