Jiná

2.kapitola

Dnes je krásné počasí a proč toho nevyužít? Takže jsem si vzala do ruky svůj telefon a začala jsem ve správách hledat Sáru a Luka(to je zkráceně Lukáš ale všichni mu říkají takhle) to jsou mí nelepší přátelé, jsme jako nerozlučitelná trojka.

Lori: Ahoj, máš dneska něco na práci?

Sára: Ahoj kočko, dnes ne proč?

Lori: Já jestli nechceš zajít třeba do kavárny, napsala bych i Lukovi a mohli jste mi pomoct i z nápadem na další knihu :)

Sára: Moc ráda a já Lukovi napíšu, takže sraz za dvacet minut v kavárně jako vždy ;)

To jsem si už jen přečetla a šla se připravit. Z bytu jsem vyšla se zpožděním, jako vždy. Jen co jsem přišla, jsem slyšela jak si Sára stěžuje, že bych si měla nastavovat třeba budík abych přišla aspoň jednou v čas. No a Luk ten se tomu jen smál jako vždy. Přišla jsem až k nim a oba dva jsem pozdravila i s omluvou za zpoždění.

No chvíli už jsme si povídali a při tom probírali nápad na novou knihu. Najednou se Luk nadechl a začal vyzvídat jako je u něj zvykem. ,,Tak Lori a jak to máš se vztahama?"  ,,Jak to zase myslíš Luku?"  ,,No jako jestli už sis našla nějakou holku?"  Tak to už jsem se neudržela a začala se smát. Oba na mě koukali jako na úplného blbce a tak jsem se pomalu dosmála a řekla ,,Vypadám jako že někoho mám?" Na to se oba po sobě koukli a pak vrátili pohled na mě a Sára promluvila ,,No to sice ne, ale osobně si myslím že by sis někoho mohla najít nebo snad né?"  ,,Jako fakt vypadám jako někdo, kdo má čas se z někým seznamovat?!" Na to protočila jen očima a Luk řekl jen místo ní ,,Tak tuhle tvojí výmluvu známe moc dobře. Tak řekni sama třeba teď nic na práci nemáš, jenom tu sedíš s námi a povídáš si, ale to bys mohla dělat i s nějakou holkou, kdyby si se pořád nevymlouvala a místo toho si začala normálně žít!"  Na to jsem se hned bránila ,,Já žiju normálně! To že mě nikdo nechce za to já nemůžu a přece pracuju na knize a na to potřebuji hodně času"  ,,Ty nežiješ normálně! Vždyť si jen doma a píšeš, nebo si v nakladatelství, v knihovně a nebo sis námi, dokonce za rodinou jezdíš jen párkrát za rok, ale pak se divíš že si nikoho nemůžeš najít!?"  ,,Jo a mimochodem stačilo by se kouknout kolem sebe a viděla bys kolik holek je z tebe vedle, všichni kolem tebe to to vidí"  To jsem už nechtěla poslouchat, takže jsem se rozloučila, zaplatila prodavačce za kávu a odešla.

Ahoj. Tím zdravím všechny, co začali číst tenhle příběh. Chtěla bych se omluvit, za všechny chyby co najdete. Je to poprvé co se snažím něco napsat. Ale budu moc ráda za každý komentář. :)