Další den, jsem se nasnídala a z dobrou náladou šla do ulic. Byla jsem snad na všech mích oblíbených místech. Pak jsem si vzpomněla, že už dlouho jsem nebyla ve fitku, takže jsem si zašla domů pro tašku s oblečením a šla. Prošla jsem pár ulic, až jsem vykoukla kousíček od budovy, kam jsem měla namířeno.
Už jsem docvičila a šla do sprch. Strašně jsem smrděla potem. Jen se sprchovým gelem a ručníkem jsem byla před sprchami. Pouštěla jsem až horkou vodu která dopadala, na mou pokožku a pomalu stékala na zem.
Zase jsem cítila, ten vtíraví pocit. Jako kdyby na vás někdo zíral, bylo to jako by mi někdo mířil kudlou přímo do zad. Tak jsem se tedy otočila, málem jsem vykřikla a co nejrychleji se zakryla. Na proti mně stála Kelly. ,,Co tady pro boha děláš?!" ,,Vždyť jsem ti říkala, že se dnes uvidíme" ,,Ale nemuselo to být zrovna tady!" ,,No to už je jedno a nemusíš se zakrývat" usmála se ,,No mohla bys prosím počkat, až se umyji? Pak půjdeme třeba ke mně, tam si promluvíme" ,,Dobře. Jdu na před" ,,dnes má asi dobrou náladu" pomyslela jsem si.
Ještě jsme byli...no tedy já byla ve Starbucks. Já jsem totiž trvala na tom, že bez svého kafe, s ní nikam nejdu. Musela souhlasit. Když jsem vycházela se svým kafem, tak byla strašně nadšená, ale vůbec jsem netušila proč, tak jsem se jí i zeptala. ,,Hele proč jsi, tak nadšená?" ,,Proč asi, protože konečně jdeš. Vždyť ti to trvalo snad dvě hodiny"
,,HAHAHA moc vtipný. Tak jdeš nebo ne?" jen obrátila oči v sloup a šla za mnou. Když jsme, byli na místě, tak jsem odemkla dveře. Ty jsem otevřela do kořán ,,Prosím." pobídla jsem jí, aby šla. Za ní jsem cupitala já a přemýšlela, co bych jí tak asi měla odpovědět, na její žádost o vyřešení jejího opravdu neplánované úmrtí.
Už i převlečená a po rychle sprše, jsem seděla s šálkem čaje na proti Kelly. Byla ze mě celá nervní, až naštvaná. Je to sice ode mě hnusné, ale opravdu jsem z toho měla radost. ,,Tak už mě budeš konečně poslouchat, nebo co?!" ,,Buď v klidu ne? Vždyť se nic neděje" ,,Jak jako, že se nic neděje?!" ,,No promiň, ale mrtvější už asi nebudeš ne?" ,,Lezeš mi opravdu na nervi. Kdy si nebyla moje jediná šance tak bys viděla." ,,Řekneš mi už jak ses rozhodla?"
,,No....."
YOU ARE READING
Jiná
RomanceLori Preston je mladá spisovatelka, která má ale pocit, že jí není souzeno najít si někoho s kým by byla opravdu šťastná.