Jiná

4.kapitola

Poté co jsem se probudila, mě udeřilo do očí prudké světlo. Když už jsem si zvykla na světlo jsem se rozhlédla kolem sebe a zjistila že jsem v nějakém bílém pokoji. Najednou se otevřeli dveře a dovnitř vešla sestřička, ale když si všimla že na ní koukám zcela nechápavým pohledem se jen usmála a odešla.

Po chvilce se do pokoje vrátila zpátky, už né sama, ale s nějakým mužem za sebou. Ten se mi představil jako doktor Wilson, který mě ošetřoval, když mě přivezli sem. Takže jsem toho využila a zeptala se co mi teda bylo. Kdybych to měla shrnout, tak jsem měla vnitřní krvácení do dutiny břišní a lehký otřes mozku, z toho jak jsem prudce spadla na zem. 

Doktor po chvíli odešel s tím, že ještě dnes přijde. Sestřička byla ještě na pokoji, tak jsem se jí hned zeptala ,,Sestři mohla bych se vás zeptat jak dlouho tady vlastně jsem?" sestřička se mile usmála a odpověděla ,,Jste tady třetí den, ale podle výsledků by jste měla jít brzy domů"

Doktor ještě ten den přišel na pokoj. A oznámil mi, že mi ještě zítra ráno udělají kontrolu a podle výsledků pustí domů. No abych byla upřímná, tak jsem z té informace měla velkou radost.

Druhý den jsem už vážně byla doma. Sedla jsem si na sedačku v obýváku a teprve teď jsem se šla kouknout na telefon. Zjistila jsem že jsem měla několik zmeškaných hovorů, i správ. Najednou jsem si vzpoměla na tu nádhernou slečnu na konci uličky. No nedalo mi to a tak teď jdu přímo na policejní stanici.

,,Dobrý den" pozdravila jsem, když jsem přišla na policejní stanici, oni mi odpověděli taky jen pozdravem a zase si hleděli své práce. Tak jsem si došla k chlapíkovi za pultem a odkašlala si, abych upoutala jeho pozornost a začala se ptát ,,Dobrý den, mohla bych mluvit s policisty, kteří před čtyřmi dny měli výjezd....". No vše jsem mu řekla a on se jen podíval do počítače a zase na mě a řekl ,,Ano, chvilku počkejte já vám je sem zavolám" Jen jsem přikývla a on odešel.

Po chvilce přišel i z dalším mužem a řekl ,,Tak jsem našel jen jednoho, co tam ten den byl" ,,Děkuji moc". 

S tím policistou jsme se pozdravili a šli o kus dál ,,Tak jak vám mohu pomoci?" ,,Já jsem ta žena kterou zmlátili v té uličce a zajímalo by mě, kdo vás zavolal" On se na mě tak zvláštně podíval a tak jsem mu to hned objasnila ,,Ráda bych totiž té ženě moc poděkovala, ale nevím ani jak se jmenuje nic, no tak jsem se šla zeptat rovnou sem". Na to se jen usmál a odešel do jiné místnosti. 

Čekala jsem jen chvilku, ale když přišel zpátky tak na mě koukal jako bych přiletěla z Marsu. Přišel až úplně ke mně a říká ,,No už to mám, ale opravdu nevím kde jste tam viděla nějakou ženu. Protože to nahlašoval starý muž, který má okno z bytu přímo na tu uličku". Pak mi dal jeho adresu a já odešla s hlavou plnou myšlenek.

Ahoj. Zde další díl a doufám že se líbí. :)