Jiná

3.kapitola

Když jsem přišla domů, byla jsem strašně naštvaná. ,,Prej nežiješ normálně" Ale já žiju normálně!  pomyslela jsem si. Byla jsem tak moc naštvaná a potřebovala jsem se nějak uklidnit, takže jsem si vzala laptop, mobil, peněženku kdyby náhodou a šla jsem směr knihovna. Kdyby se někdo ptal, proč zrovna knihovna, protože tam se vždy uklidním. A jako bonus, tam dostávám i ty nejlepší nápady.

Už jsem stála před schody do knihovny, když do mě vrazil nějaký kluk a místo aby se omluvil na mě ještě zařval, ať čumím na cestu. To mě naštvalo ještě víc ,,Pokud to ještě jde" takže jsem na něj jen ukázala prostředníček a radši už šla dovnitř. Ve vnitř jsem ukázala svůj průkaz a kráčila si to až úplně do zadu. 

V knihovně jsem byla už nějakou tu chvilku, ale nápad furt žádný. Přišlo mi to divný, protože tam permanentně dostávám nápady, jenže teď prostě nic. Už jsem se balila, že půjdu. Takže při odchodu  jsme se jen rozloučila a šla ven. Kráčela sem si ulicí, když v tom na mě z čista jasna začali nějací kluci pořvávat hrozný prasárny. Já se je snažila obejít a jít dál, ale oni si nedali říct, tak jeden z nich ke mně přiběhl a doslova mi šlehl přes prdel. Dala jsem mu pěstí že mu začala téct červená, on se skácel na zem a já ho ještě v záchvatu vzteku kopla mezi nohy ,,To asi bude hodně bolet, když mám podpadky"  musela jsem se tomu pousmát.

No oni místo toho aby odešli, tak se nasrali a šli ke mně. Já už nebyla naštvaná ale měla jsem strach. Začala jsem křičet a utíkat, jenže oni mě dohnali, popadly a táhli do nějaké zapadlé uličky. Hodili mě na zem, zacpali pusu a svázali ruce za zády. Chtěla jsem se bránit, ale ono to nešlo. Jedna neposedná slza mi stekla po tváři. Myslela jsem si, že teď je můj konec, že buď mě znásilní, nebo zabijí, pak mi dokonce napadlo obojí. 

Je vůbec nezajímalo, že něco křičím přes ten kus hadru, co mi nacpali do pusy. Oni se začali přibližovat a jeden mi dal takovou facku, že se mi hlava otočila doprava směrem z uličky. Co mě ale zaujalo byla krásná slečna, co tam stála s neutrálním výrazem, najednou jsem ucítila silnou ránu do břicha. Moje tvář se skroutila do bolestné grimasy, koukala jsem zpátky, jenže slečna už tam nestála.

Přišlo mi pár dalších ran, dokonce mi jeden z nich začal stahovat džíny, když v tom se před uličkou objevilo policejní auto. Policisté rychle začali utíkat za nimi se záměrem je chytit. To už jsem nějak nevnímala, já si začala se svou uslzenou tváří nasazovat pořádně džíny. Ke mně se začal přibližovat nějaký policista a už z dálky jsem slyšela, jak se mi ptal jestli jsem v pořádku. Takže jsem si stoupla pořádně, udělala pár kroků k němu, když v tom se mi zamlžila cesta. Pak si pamatuji jen pád na zem.

Ahoj. Doufám že se vám kapitola aspoň trochu líbí. :)