Jiná

5.kapitola

Ze stanice sem šla do květinářství. S květinou jsem se dostavila za tím mužem co to nahlásil a poděkovala mu. S hlavou pořád plnou myšlenek ohledně té slečny, jsem přišla domů. Doma jsem si dala sprchu a šla si lehnou ,,Za celý den toho už mám dost".

No moc mi to nevyšlo. Ptáte se jak to myslím?. Asi tak že už ležím, přibližně dvě hodiny a já pořád myslím nad tou slečnou. Sice jsem jí viděla krátce, ale toho jak byla krásná si prostě všimnout nešlo. Její zrzavé vlasy mi strašně připomínaly západ slunce. Její zelenkavé oči, zase čerstvě rozkvetlou louku, plnou květin. Měla takoví nosík co vypadal jako knoflík. Tělo měla jako nějaká bohyně svůdnosti. No prostě krásnější a přitažlivější žena ani snad být nemůže.

Na konec jsem usnula kolem jedné ráno. Když už jsem za sebou měla i ranní hygienu a seděla jsem před televizí, tak jsem si vzpoměla na ty nepřijaté hovory a správy. Tak pracně se moje ruka natáhla pro ten mobil. Když už byl pevně v mém stisku, tak jsem ho odemkla a koukla se od koho to vše bylo. Pár správ bylo z nakladatelství a zbytek byl od Sáry a Luka. Moje rty se neubránili malému úsměvu. Hned jsem vytočila poslední nepřijatý hovor, který byl od Luka. V mžiku hovor přijal. Najednou se z mobilu začalo valit tolik otázek, že jsem to vůbec nestíhala. 

Rychle jsem ho zastavila a řekla ať zpomalí. Trochu se uklidnil a zeptal se mi co se vlastně stalo, protože to je i dokonce na sociálních sítích a v pár časopisech. Prý že mladá a úspěšná spisovatelka, byla brutálně napadena a blablabla. Tak jsem mu to v klidu vysvětlila.

Domluvili jsme si schůzku i se Sárou na zítra v naší kavárně. Ani nevím jestli se mám těšit nebo ne. Nechtělo se mi dneska vařit, tak jsem si objednala Čínu. Když mi zavolali, rychle jsem si vzala peněženku a běžela po schodech dolů. Při předávání jídla jsem měla strašně divný pocit. Jako by na mě někdo zíral. Co mě ale velmi překvapilo byla zrzavá slečna, která stála přes ulici pod lípou a opravdu na mě nepřetržitě zírala.

Chlapík si ode mě vzal peníze a odjel. Já se koukla zpátky, divné však bylo to že už tam zase nestála. Strašně mi to při pomělo ten den v uličce. 

Ahoj. Tahle kapitola je vážně o ničem. Příští už bude snad lepší. :)