Jiná

6.kapitola

Už je to, od té donášky jídla pár týdnů. Ale já mám pocit, že mě někdo neustále sleduje. Už mě to sere. Připadám si, jako nějakej magor. Občas i někde potkám tu slečnu. Nikdy se mi, ale zatím nepodařilo jí zastihnou. Vždy se vypaří ještě dřív, než se k něčemu odhodlám. Dost mi to leze na nervy.

S Lukem a Sárou to do  konce, dopadlo lépe, než jsem čekala. No ta horší správa je ta, že nápady na knihy se mi vytratili. Prostě nemám, ani jeden blbej nápad. A když už něco mám napsané, tak zjistím že je to strašné. Takže situace dost na nic.

Momentálně jdu domů. Zase mám ten nepříjemný pocit. Pořád se otáčím za sebe, ale nic tam není. Jak říkám stává se, ze mě jasnej blázen. Už jsem kousek ode dveří domu. Tak si vytahuju klíče, pomalu je odemykám. Jdu po schodech na horu. Bydlím v třetím patře. Do ruky beru jiný klíč. Klíč od bytu, který vkládám do zámku a pomalu otáčím, dokud neslyším dvojité cvaknutí.

Po vstupu do bytu, odkládám klíče na menší věšáček, vedle dveří. I po sundání kabátu, s nákupem do kuchyně. Už jsem uklidila vše tam, kde to má i být. ,,Skočím si na záchod a pak se půjdu natáhnout do obýváku k televizi"

Po umytí rukou, jdu opravdu do obýváku jak jsem chtěla. Ale něco mě zarazí v pohybu. Koukám na proti mně, do křesla co mám vedle televize. No a ještě přemýšlím, jak poznám že mám infarkt.

No už se natahuji, pro telefon. ,,Nikam nevolej"  ,,Proč si myslíš, že nikam volat nebudu? Právě si se mi vloupala do bytu" ,,Nikdo kromě tebe a ještě jedné osoby mě nevidí, takže jestli někoho zavoláš budeš akorát, tak pro smích"  ,,Dobře nikam nevolám, ale chci okamžitě vysvětlení"  ,,No proto tady jsem"  ,,No tak mluv" ona se akorát usmála. No chápete to, ona se usmála!? Teď!  ,,No tak asi začneme s tím, že se ti představím. Jmenuji se Isabella Dawson. Mám dvě dcery a jestli mi pomůžeš, tak se s jednou z nich i seznámíš."  ,,To je jako všechno!? Ani si mi neřekla, jak bych ti měla pomoct" 

,,No tak asi takhle. Jednou když jsem šla z práce, tak jsem šla jinudy, než jsem normálně chodila. Ptáš se proč? Protože jsem chtěla jít pro dort, moje dvě dcery měli mít druhý den narozeniny. Dva roky jim mělo být. Ale ještě než jsem tam došla, tak mě nějaký chlap vtáhl, přesně do té uličky jako tebe. Jen já neměla to štěstí  jako ty. Po tom všem co mi provedl, mě i zabil."

,,To je hrozné, ale v čem ti mám pomoct?"  ,,Řešila to kriminálka, ale oni to dali do odložených případů a už to neřešili. Já bych byla strašně ráda, kdyby si mi pomohla vyřešit kdo to byl a proč oni to nechtěli řešit"  ,,No já bych ti i ráda pomohla, ale jestli sis nevšimla tam já jsem jen obyčejná spisovatelka a ty si duch" ,,Ty si víc než to. Ještě si to rozmysli, zítra přijdu zas"

Když odešla a já byla po sprše, tak jsem si lehla do postele. S hlavou plnou myšlenek jsem se propadla do říše snů.

Ahoj všichni. Je tu další kapitola. Snad se líbí. Budu ráda za každý komentář. :)