Ahoj lidi:) Možná to bude delší část..takže se těšte:DDD No doufám teda:D
Byl to nejlepší kamarád Alexe.Kurva jen to ne. Oba dva byli nadržení jak něco..Jenom to ne! "Denisi, prosím nedělej to!" začala jsem ho prosit a brečet zároveň. Bylo mi 16 a nechtěla jsem o TO přijít, a tak jsem začala i brečet. "Na to zapomeň děvenko, když si dala Alexovi, tak můžeš dát i mně" mrkl na mě a mně se chtělo zvracet."Na to zapomeň, jak to po mně můžeš chtít, když mám krámy?!" vykřikla jsem, ale přistála mi na tváři facka. To přehnal! "Jo tak to zkontroluji" usmál se nadrženě a začal mi stahovat násilně kalhoty. Začala jsem se vzdorovat, ale bylo mi to k ničemu .Přistála mi další facka. V ten moment se mi přilepil na rty a začal mě zuřivě líbat. Když jsem nespolupracovala, tak mi dal další facku, ale to byla spíš už pěst. Spadla jsem nárazem, když jsem dostala dvojitou facku. Jednu od Denise a druhou od zdi, ale ta za to nemohla. Najednou mě začal kopat a kopl mě i do hlavy. Potom jsem viděla už jenom tmu, ale slyšela jsem skoro všechno. Slyšela jsem jak někdo říká nech ji a okamžitě! Zakřičela ta známá, ale pro mě teď neznámá postava.Denis do mě ještě jednou kopl a pak jsem nic neviděla, neslyšela, jenom jsem cítila bolest. Po minutě utichla. Probouzím se v divné místnosti a snažím s otevřít tunová víčka.Konečně se mi to povedlo, ale radši jsem je zavřela, když mi do očí zasáhlo prudké bílé světlo. Usoudila jsem, že jsem v nemocnici.Zkusila jsem to ještě jednou, povedlo se mi to, ale už jsem je nezavřela."Už je vzhůru" slyšela jsem křičet.....Mika?! Vážně on tu je?! Podívala jsem se kolem sebe a viděla jsem...černobíle?! Vážně už neuvidím barevně? Začala jsem brečet. Mike si toho asi všiml, protože mě objali silné a teplé ruce(Jakože klučičí=září z nic teplo:DDDDDDD). Bylo skvělé cítit, že mě má někdo rád, ale bylo divné ho vidět...černobíle."Miku...jsi tu sám" zeptala jsem se a on se začal usmívat."Ano, tví rodiče museli odjet do práce, tvoje babička jela k doktorovi a já do školy nemusím, samy naši mi to řekli" usmál se ještě víc a začal mě objímat ještě silněji."Dobře a chci se ze-" nedořekla jsem to a už u mě stál doktor.Znala jsem ho.Nevím odkud, ale usoudila jsem to z toho, že mi tykal. "Ahoj Ashley, víš chtěl bych se tě zeptat jak se máš?, všechno to musím zapsat a tak mi prosím odpověz na všechny otázky a prosím Miku běž počkat chvíli na chodbu" dořekl můj doktor a usmál se prosebně na Mika. Ten se zvedl a odešel, ale všimla jsem si, že nás pozoroval s okýnka, které bylo ve dveřích. Myslím, že si toho doktor všiml taky, ale to teď bylo zřejmě jedno."Můžeme začít?" zeptal se mě a já jen přikývla."Takže, jak ti je? A Jak vidíš? Co tě bolí a jak vypadal útočník? A znala si ho? Nebo aspoň víš kdo to je?" vychrlil na mě doktor milion otázek. Jenom jsem lehce odpovídala."Mám se celkem fajn,Vidím černobíle.Bolí mě hlava, ale jinak nic.Útočníka jsem znala až moc dobře a vím kdo to byl." dořekla jsem a doktor si to zapisoval."Dobře, takže ..počkej ty vidíš černobíle?!" zeptal se mě, když si to uvědomil. Byl takový, zaskočený a nejistý jestli slyšel dobře. Bohužel pro mě slyšel. "Ano, a můžu se zeptat jak to?" podívala jsem se na doktora, který jenom zděšeně na mě koukal."No, je to tím, že tě kopl asi 5x do hlavy" chvíli se odmlčel a pak dodal"Možná už nikdy neuvidíš barevně" řekl se spadlým úsměvem, který když jsem vcházel, tak ho ještě měl."Je mi to líto, ale jestli ti zabere lék, který máme pro takovéhle případy, tak by jsi mohla zase vidět barevně" řekl s nadějí v očích."Dobře, podstoupím to, ať je to cokoliv" začali mi zase slzet oči."Dobře je to velmi těžká operace, a potom musíš brát zvláštní prášky, při kterých můžeš i vážně onemocnět. Ta nemoc se dá vyléčit, ale je to velmi složité." Teď se na mě i trochu usmál, když to dořekl, ale mně do smíchu nebylo. Nechci jít na operaci, ale nechci vidět černobíle.
Promiň tě že je to zase krátká část ale mě už nic nenapadalo. Nevím jestli existuje nějaký lék proti tomuhle ale v tom příběhu to prostě bude a tak mi nepište že ten lék neexistuje a že je to fraška atd. já to moc dobře vím ale chtěla jsem to ozvlášnit.
ČTEŠ
Přežiju?!
Teen FictionJmenuji se Ashley Keer. Je mi 16 let a Chodím zatím na základní školu v Londýně.Mám celkem dost kamarádů, ale nebaví se se mnou moc,prozatím by to stačilo:)