Přežiju?!

NEW YORK!

Mike: 

Jel jsem za Ashley. Musel jsem jí to říct, ale cestou jsem se ještě někde zastavil. Věděl jsem, že bude na oslavě Lucy. Jo začala se bavit se starými přáteli. Jsem za to rád. Tak zpátky. Bude na oslavě Lucy, který musím všechno říct. Zastavil jsem u nás doma a vytočil její číslo. "Ahoj Miku, co potřebuješ?" zeptala se mě,  když to zvedla. "Ahoj Lucy, potřeboval bych s něčím pomoc na tvé oslavě. Mám takové menší překvapení pro Ashley.." a začal jsem jí vyprávět co se stalo a jaké překvapení pro ní mám. Někdy jsem slyšel její smích, takové to 'awww' atd. Nakonec souhlasila a já jel zařizovat svůj plán.

Ashley:

Příjdu ze školy, najím se a lehnu si. Jo, Ashley, gratuluji ti k tvé demenci. Je to už půl roku co jsem byla na operaci a všechno je perfektní. Vidím, mám úžasného kluka, mám zpátky své nejlepší kamarády, ale jedna věc mě i přesto všechno trápí. Mí rodiče. Chápu mají svůj život. Mně je stejně už 17 a za chvíli mi bude 18, ale to, že pořád pracují mě štve. Chybí mi to, když se mnou byli po večerech doma a společně jsme sledovali filmy. Kouknu se na hodiny a co nevidím '18:36' ach bože. Musím se jít osprchovat a pak se nachystám na oslavu. Postupně se vysléknu a jdu do sprchy. Když už jsem se konečně osprchovala, obmotala jsem si kolem sebe ručník a ještě si udělala na hlavě 'turban'. Projdu kolem zrcadla a povzdechnu si. Už nemám tak perfektní postavu jako předtím, už nejsem tak pěkná. Nebo se mi to jenom zdá? Nevím, ale mám pocit, že už to nejsem já. Připadám si úplně jinak. No, radši si jdu vyfénovat vlasy a namalovat se. Na obličej nanesu trochu makeupu a korektoru, všechno to zapudruji a namaluji se ještě řasenkou. Na rty si nanesu jahodový balzám a jdu se obléknout. Když už mám na sobě mé béžovo-tyrkysové šaty, vezmu si ze skříňky béžové psaníčko a dám do něj mobil, klíče a nějaké peníze, kdyby náhodou. Pak si dám ještě perlový náhrdelník na krk a můžu jít dolů.(Vzhled v médiích) "Šla jsem na oslavu k Lucy, pokud nepříjdu domů spím u ní nebo u jiné kamarádky. Mám vás ráda. S láskou Ashley♥"  Nazuji si béžové boty na podpatku a otevřu dveře. Ale před dveřmi stojí obrovský puget růží. Zvednu je a všimnu si, že jich je 5 rudých a uprostřed jedna bíla, ale ta je..ta je umělá. Je tam ještě obálka. Otevřu ji a začnu číst: "Princezno dnes je to přesně půl roku co jsme spolu. A já tě pořád strašně moc miluji. Vím, že sudý počet se nedává, ale nebudeme to teď brát v úvahu. Asi se ptáš proč je jedna umělá. Protože tě budu milovat do té doby dokud všechny nezvadnou(Jen tak mimochodem doufám, že umělé nezaschnou)" zasmála jsem se a četla dál "Je to teprve půl roku, přiznávám, ale tak co už:) I kdyby jenom týden. Takhle se ti chci omluvit za 17 narozeniny, které jsi měla a byla jsi zrovna v nemocnici do, které mě nepustili. Takže ti to vynahradím. Jestli si tohle čteš, mělo by před tvým domem stát bílé auto.  Je poslané ode mě nemusíš se bát. Jinak tohle není poslední překvapení, co tě dnes čeká. Nastup si uvnitř něco najdeš a neboj se toho dementa ve předu. Je to Josh. Za pár hodin se uvidíme. Miluji tě má princezno s láskou Mike ♥♥" dočetla jsem ten dopis a tváře se mi začali máčet slzami. Blbeček. Je krásné, že tohle dělá pro mě a strašně mě to potěšilo, ale nic po něm nechci. Stačí, že se mnou je.(Ano, teď bude takový ten díl sladkosti, ale ne na dlouho:DDD=dábělský smích) "Ahoj Joshi" pozdravila jsem ho, když jsem nastoupila. "Ahoj Lay" pozdravil mě nazpátek. Takhle mi říká jenom Josh a Mike, ale jenom ve výjimečných situací. "Lay, než se mě zeptáš kam pojedeme a proč tohle všechno se děje. Tak ti řeknu, já nic nevím. Mike mi dal jenom GPS se souřadnicemi a já podle toho musím jet a řeknu ti ještě něco. Na oslavu k Lucy se nejspíš nedostaneš" zasmál se a já se jenom zašklebila. Těšila jsem se na párty a ono nic. Vyjeli jsme a já zapnula rádio. a začala zpívat Love yourself od Justina Biebera(:33) . Nevím jak, ale mám pocit, že jsem usnula v autě, protože jsem nic neviděla(Nečekaně), ale cítila nějaké doteky a šeptání mého jména. "Lay, jsme tady" řekl potichu Josh a já otevřela oči. Pomalu jsem vystoupila z auta a jenom tupě zírala na tu krásu přede mnou. Když jsem se ohlédla Josh už odjel a já se otočila zpátky, když v tom mě někdo chytl zezadu.

Takže nejspíš jsem zase zpátky s další části po 100letech. Nezlobte se jenom. Já nevím prostě jsem líný prase, kterému se nic nechce. A teď jsem se k tomu zase dokopala. Doufám, že to ještě někdo čte, protože to asi zase rozjedu. OMLOUVÁM SE STRAŠNĚ MOC, ale já prostě byla líná:D No nic. Příště s novou částí. Hiii♥♥♥