Uvnitř Tebe

VII.

Před 2 lety

Dacy ležela v posteli a čekala až se její rodiče vrátí z práce. Uslyšela bouchnout vchodové dveře, tak se s nadějí znovu zvedla a vykoukla na chotbu. Se zklamáním pozdravila sousedku, která stoupala po schodech do svého bytu.,, Dobrý den, neviděla jste moje rodiče?",, Neviděla zlatíčko, bohužel neviděla." Ohlásila smutně skutečnost, že se její rodiče nevracejí. Tak Dacy zavřela dveře, klekla si k posteli a začala se se spletnými prsty u rukou opřených o kraj postele modlit za jejich návrat. Celou dobu měla oči pevně zavřené, když však uslyšela klíče v zámku, prudce je otevřela a v hluboce hnědé až černé propasti se objevila jiskřička naděje. Hned však zhasla.,, Ahoj zlatíčko, přinesla jsem ti koláč, když už jsi tu sama." pohladila Dacy po tmavé tvářičce.,, Děkuji, ale už půjdu spát, rodiče tu ráno určitě už budou." odpověděla s kamennou tváří dívka, vlezlost postarší sousedky ji doháněla k šílenství, kdyby nezalhala, že jde spát, sousedka by se hrnula do kuchyně udělat jí čaj.,, Samozřejmě, kdybys něco potřebovala, tak jsem vedle zlatíčko." usmála se na ni sousedka položila koláč na stůl a zamčela za sebou dveře. Dacy neměla v plánu spát, tak si vyndala knihu z poličky a začala si číst. V tom se rozrazili dveře a Dacy, která se tak začetla, že zapomnělana chtíč počkat na návrat rodičů, se lekla a upustila knížku na zem.,, Haló? Kdo je tam?" odvážila se zakřičet.,, Dacy? Ty ještě nespíš ty malá mrcho?" Rozzlobil se otec vypadající opravdu děsivě a zamířil s napřaženou rukou k vyděšené dceři.,, Allane, nech ji!" zakřičela na něj žena držící si rudou tvář.,, Ty mi nemáš co poroučet ty děvko!" otočil se na ni a razil jí facku i na druhou tvář. Dacy radši nevydala ani hlásku a sáhla po telefonu na stole. Otec ji však zahlédl.,, Co si myslíš že děláš ty malá mrcho? Chceš na mě zavolat policii? To se ti nepovede!" škodolibě se usmál a už podruhé se napřáhl, Dacy sklonila hlavu a čekala ránu. Nedočkala se, protože její ochranářská matka, která byla zdřejmě v pořádku, se na manžela pověsila.,, Řekla jsem ti, že ji máš nechat!" zasyčela mu do ucha.,, A já ti říkal, že mi nemáš co poroučet ty kurvo!" shodil ji že sebe až si dala hlavou o podlahu a na ní s rozlila krvavá skvrna.,, Mami?!" zakřičela zděšeně Dacy ze svého úkrytu pod stolem. Hned si však zakryla ústa rukama protože se na ni otec otočil. V tom se  prohnul v zádech a něco křuplo, okamžitě se skácel k zemi mrtev. Z jeho těla vystoupal rudo- černý oblak, zhmotnil se do podoby člověka a promluvil: ,,Lucas," jeho hlas byl zvučný, jako by skrze něj mluvilo více bytostí. Než se Dacy vzpamatovala z šoku, byl pryč a ona měla v mysli obrázek mladého kluka s pískovými vlasy do všech stran. Zavrtěla hlavou aby vyhnala zlé myšlenky, vstala  a zavolala policii. Když přijeli pevným hlasem, kterým se snažila zakrýk třas jim vypověděla smrt svých rodičů. Bála se ale že otce prohlásí posmrtně za násilníka, tak ho začala obhajovat:,, Můj tatínek by mamku ani mě nebil, muselo se mu něco stát." Policista se na ni mile usmál:,, my víme milá Dacy, pracoval s námi je nám to moc líto. Máš tady nějaké příbuzné?" Dacy zklamaně spadli ramena:,, Nemám. Co se mnou bude? Kam teď půjdu?" začali jí po tváři téct dlouho potlačované slzy.,, V pořádku děvče, půjdeš teď do dětského domova." Smutně se na něj podívala, otočila se a začala si balit věci.

- Zase opakuji to samé, ale doufám že se líbí. Vote a koment potěší.