Uvnitř Tebe

XIII.

Další den chtěla Dacy Lucase navštívit, ale hlídač jí nevěřil, že jí je přes 12 let a nechtěl ji k němu bez doprovodu pustit. Tak si sedla na obrubník v úzké uličce a přemýšlela, jak se dostat za Lucasem. Do domova se vrátit nemohla, kdyby na ni přišli, sestra by ji zamknula v komůrce za to, že utekla. A navíc by se hlídač ptal co dělá tady bez chůvy a celé by to skončilo napomenutím ředitelky za to, že se pokoušela dostat do vězení a pobytem v komůrce za útěk. Tak co dělat? Seděla tam a přemýšlela. Už se stmívalo, ale Dacy nehodlala jít domů dokud na něco nepřijde. Nakonec na chodníku usnula a probudilo až jí troubení starého autobusu, který tudy každé ráno projížděl. S trhnutím se probudila a rychle stáhla nohy ze silnice, aby jí je netrpělivý řidič nepřejel. Sledovala autobus do té doby, než jí zcela zmizel z dohledu. Pak se zvedla a se skleslými rameny se konečně vydala domů. Cestou smutně sledovala rodinu, která vesele kráčela pár metrů před ní. Jak by si přála, aby tu byli její rodiče, které zabil ten netvor a Lucas teď na sebe, z bůhvíjakého důvodu, bere všechny jeho činy. Rodina zahnula do vedlejší ulice a Dacy pokračovala rovně. Doma si sedla na křeslo a škvírou mezi prkny na okně sledovala šlahouny břečťanu plazící se po protějším domě. V tom ji něco napadlo, okamžitě se zvedla, ale zase si sedla protože si uvědomila, že svůj plán může uskutečnit až za tmy. Sešla tedy dolů do skrýše, aby si dala pozdní snídani. Když rozsvítila malou zelenou lucernu úlekem se jí podlomila kolena. Všechny její věci byly rozházené po celé místnosti, gaučík byl převrácený a kolem něj střepy ze dvou skleniček, které předtím stály na stole.,, C se tu proboha stalo?" zeptala se nevěřícně sama sebe. Pořádně se rozhlédla, vyskočila na nohy a začala prohlížet, zda-li něco nechybí. Zjištění byli více než překvapivé: nic totiž nechybělo. Tak co tu ten neznámý pihledával. Jak věděl, že se ve starém vyprázdném domě nachází skrýš. Dacy pokrčila rameny a dala se do úklidu nepořádku. Když zametala střepy, všimla si, že se na smetáčku usadila malá vrstva rudo-černého prášku. Upustila lopatku a nametené sklo se znovu rozsypalo na zem.,, Ale ne!" Okamžitě propadla deník, který si odložila na stůl a rozeběhla se na policii.

- Znovu se moc a moc a moooc omlouvám za čekání, ale poslední dobou se mi do toho moc nechce. Už to tak nějak směřuju ke konci. Doufám, že se i přes dlouhé čekání líbí.