Uvnitř Tebe

VIII.

Lucas se rozhlédl.,, Zdravím tebe Lucasi, ne nikoho jiného, tak se neboj a následuj mě." Promluvila dívka a zmizela v tmavé uličce. ,, Počkej, jak ti můžu věřit? V životě jsem tě neviděl, jak znáš mé jméno?" dívka se vynořila ze stínu tajemně na něj pohlédla, něco takového čekala, když se rozhodla utéct z dětského domova, aby onoho záhadného kluka našla:,, Nemůžeš, ale všechno ti povím když půjdeš se mnou." Lucas dívce věřil, i když nevěděl jestli jeho víra v ní má důvod. Proto se naposledy rozhlédl a vyrazil k dívčině, která se usmála a zmizela za rohem. Lucas ji následoval, nerozlížel se, držel si malou dívku na očích, aby se mu neztratila.,, Kam to jdeme?" prolomil ticho, které mezi nimi panovalo. Ale ona jakoby otázku neslyšela vklouzla mezi prkna přitlučená přes dveře rozpadlého domu. Lucas nejdřív nahlédl do temného otvoru, rozhled se a vlezl za neznámou. Aniž by rozsvítila šla dívka jistým krokem napříč temným pokojem, najednou se zastavila se a dřepla si, po chvilce srocení se v tmavém koberci objevila ještě tmavší díra.,, Počkej tu chvíli Luku." nařídila mu a zmizela asi v kuchyni, to Lucas usoudil podle velkého stolu a rozbitých talířů.,, Luku? Dala jsi mi přezdívku?" dívka vystrčila hlavu ze dveří:,, Jasně, Lucas se mi nelíbí." mrkla na něj zvedla se. V druhou držela zapálený svícen, čtyři svíčky osvětlovaly půlju její tmavé tváře. Zvedla svícen výš aby si Lucase prohlédla, ten se ale otočil a koukl na schody zapuštěné do podlahy.,, Věřím ti, i když nemám důvod, jdu s tebou, i když nevím kam, bavím se s tebou, i když neznám tvé jméno, tak už mi konečně něco řekni!" pootočil hlavu, tak aby na ni viděl. Dívka zírala do podlahy, ale odpověděla mu:,, Tak dobře povím, jen sejdem tyhle schody." koukla na něj a vydala se po schodech dolů. Lucas sledoval světlo, když se dostal dolů dívka už seděla na starém zaprášeném gauči a z nově vypadající bedny vyndavala jakési papíry a knihy. Když se posadil vzhlédla a usmála se.,, Jsem Dacy..." Lucas jí oplatil úsměv a skočil jí do řeči:,, A kolik ti je? Nevypadáš víc jak na třináct." Dacy zvedla obočí.,, Pro příště bych byla ráda, abys mi neskákal do řeči." usmála se, Lucas na ni omluvně Koukl:,, Samozřejmě, promiň, pokračuj Dacy.",, Je mi dvanáct, jsem sirotek, moji rodiče zemřeli...No to je vlastně to proč tu jsme." sklopila zrak k papíru a začala se v nich přehrabovat. Lucas na ni jen zkoumavě koukal, věděl jaké to je být sirotek, sám o rodiče přišel už velice brzy, ale jeho se ujal strýček, ona vypadala jakoby utekla z dětského domova, taky to tak bylo a Lucas to věděl.,, Tady," vytrhla ho najednou z přemýšlení.,, Co tady?" zeptal se nechapavě.,, Tady to je, nebudu ti vyprávět jak rodiče zeměli, řeknu ti, proč za měli." položila před něj na stůl papír s obrázkem jakési mlhy nad mrtvým tělem nějakého chlapa.,, Co to je?",, To je důvo proč rodiče zemřeli.",, Ta mlha?",, Rudo-černá neurčitelná látka! Lucasi přemýšlej trochu!" naklonila se dopředu a obrázek přisunula blíže.,, Tohle je můj otec," ukázala na mrtvého chlápka,, a tohle z něj vylezlo poté co umřel." přejela prstem k mlhavé postavě.,, Takže ty si myslíš, že je To zabilo?",, Ne Lucasi já to vím!" nečekaně v stala rozhodla rukama,, můj otec by nebo mamku vživotě neuhodil a sám by pak jen tak neumřel!" teď už nebyla ani naštvaná, že jí Lucas nepodporuje, ale nešťastná z toho, že nakonec o smrti rodičů mluvila. Na Lucase naštvaná nebyla, věděla, že má dobře srdce, že by se jí neptal kdyby věděl jak bude reagovat, věděla, že našls toho správného. Byla tak vyčerpaná ze všeho co si myslela a  řekla, tak svěsila sklesle ruce podél těla a sedla si. Po tvářích se jí kutálely slzy.,, Promiň, Ježíši promiň, já jsem takový hlupák, já věděl, že to víš, ale přesto se zeptal. Bože, já jsem blb." Zvedl se, sedl si k Dacy a obejmul ji kolem ramen.,, Když už jsi to řekla jsem na řadě já." Dacy na něj udiveně pohlédla, setřela si slzy a poslouchala.,, Tatka zemřel při autonehodě, to jsem ještě nežil," zahleděl se na zeď před sebou aby se vyhnul jejímu pohledu,, Mamka měla takové záchvaty, za doktory nechodila a nikomu to neřekla. Jednou, po delší době ji to vzalo zase, měla hrozné bolesti a pak... pak zemřela, bylo mi sedm. Strýček mi řekl, že to byl infarkt, já mu věřil. Dneska jsem ale zjistil, že mi lhal! Lhal mi a za třináct let mi nemohl říct pravdu. Pravda je, že zemřela neznámým způsobem na poškození srdce. V krvi měla onu tajemnou látku." odhodlal se o pohlédl Dacy do očí, v těch se zrcadlily jeho vlastní pocity bolest, lítost, zklamání a vztek. Dacy uhnula pohledem, nesnesla pohled do těch smutných lapisových očí.,, Takže se dá předpokládat, že ji to taky zabilo, ale trvalo to déle než u ostatních, ne? Paní Slaciová pila jen vodu a pak přišla ta mlha a paní vypila savo. Peter se zbraním vyhýbal, a měl obrovský pud sebezáchovy, mlha, pořezal se a pobodal. Můj táta mámu miloval nade vše, všude ji chránil jako by byla z porcelánu, zase mlha a ubil ji. Ale tvoje mamka to trvalo déle, jak to? Byla nějak zvláštní? Nejsi pak i ty?" Lucas její úvahu zamyšleně poslouchal. Neptal se jak to ví, věděl, že je chytřejší než vypadá, že se pod nevinou slupkou skrývá obrovský temperament.,, Vím o někom, kdo ti odpoví." vyrazil ze sebe a už bral schody po dvou. Dacy za ním utíkala co jí nohy stačily. Lucas se zastavil až před bytem, byl teď rád za svůj orientační smysl. Dacy doběhla za ním a lapala po dechu. Lucas ji nechal vydýchat a odemčel dveře,, Strýčku Joe? Musíme si promluvit!"

- Na další část si počkejte. Tak co? Přiblížilo vám to alespoň trošku to tajemství? Doufám, že se líbí. Vote a koment potěší.