Dacy pohlédla na Zrzavého mladíka psíma očima. Ten se zamračil:,, Ani na to nemysli. Pak to bude na mý triko. Ne! Já to myslím vážně. Jestli se o něco pokusíš, tak ti garantuju, že tě přivážu k židli." Dacy svěsila ramena a zapadla naštvaně do gauče. Přemýšlela jak zrzka přelstít a dostat se tak k Lucasovi. George si mezitím přinesl čaj a začal listovat nějakou složkou. Když si Dacy myslela, že je dostatečně začtený, opatrně se narovnala, vytáhla z kapsy pytlíček s prášky na spaní a jeden mu vhodila do čaje. Až se napil a po pár minutách mu hlava spadla na jednu stranu, se zvedla a pomalu, aby nezpůsobila hluk, směřovala k oněm dveřím. Už byla u strážníka, ale ten ji chytl za zápěstí:,, Ale, ale. Kam pak to deme?" Dacy vyjeveně koukala:,, Ale vždyť jte spal, viděla jsem vás pít ten čaj! Vždyť....!" George se vítězoslavně usmál:,, Viděl jsem tě! A ten čaj sem nepil." kývnul hlavou směrem k mokré skvrně na podlaze,, a teď splním svůj slib." vzal ji za loket a vedl k jedné židli u zdi, tam ji posadil, vyndal pouta a připoutal ji za ruku k topení.,, To snad nemyslíte vážně?" trhla rukou Dacy. Strážník, který už si zase sedal odpověděl:,, Ale myslím. Řekl jsem ti, že pokud se o něco pokusíš, tak tě..." dál to však nedořekl, protože se z vězení ozval veliký hluk a o chvilku poté rozrušený hlas velitele:,, Co to prokrista...?" Pak bylo ticho. Ale Dacy, která se napjala jako luk, se neuvolnila ani na chviličku. Potom přišel zvuk, na který nikdy nezapomene. Lukasův křik. V tu chvíli Dacy ožila, začala lomcovat pouty:,, Pusťte mně! Musím mu pomoct! Určitě trpí! Pusťte mně! LUCASI!"
- Jak jsem slibovala, tady je další kratší část. Znovu doufám, že se líbí? Příští kapitolka bude nejspíš poslední. Vote a koment potěší.
ČTEŠ
Uvnitř Tebe
ParanormalLucas žije obyčejný život, dokud kolem něj nezačnou umírat lidé. Podaří se mu společně s Dacy překonat všechna nebezpečí a vrátit vše do pořádku?!
