Nečekané Vánoce 2 || Loki ff

1.12. Zlozvyk

Zvyky. Každý máme nějaké zvyky, třeba když jsou Vánoce a vy si dáváte štědrovečerní večeři. To je přeci zvyk, děláte to totiž každý rok. Jenže kdy se ze zvyku stane zlozvyk? Z mého zvyku se stal zlozvyk po tom, co jsem si uvědomila, že se ho nezbavím a ani se ho zbavit nechci. Můj zlozvyk nebyl zrovna typický a ne každý ho jako zlozvyk bral. Byl to takový můj rituál. Byl rok 2021 a já byla bez práce. Doslova. Společnost, pro kterou jsem pracovala zkrachovala a mé šéfce to ani nevadilo, protože její manžel byl zazobaný. Přála jsem jim to a ani mi to tolik nevadilo, přeci jenom jsem měla něco našetřeného. Bylo 1.12. a já si zalezla do své ložnice.

Objala jsem velkého medvěda, zabalila se do peřiny a můj zlozvyk začal. Pustila jsem si totiž na televizi marvelovský seriál Loki. Zhluboka jsem se nadechla a zhluboka vydechla než jsem zmáčkla 'Play' na svém ovladači. Sledovala jsem díl asi jen pět minut, když mi do bytu a pokoje vtrhla Amanda. Dát jí klíče nepatřilo mezi mé dobré nápady, ale po tom, co Loki zmizel mi je už vůbec nechtěla vrátit. Takhle mě totiž mohla kontrolovat.

„Emmo!" okřikla mě jako zklamaná matka.

Pozastavila jsem díl a otočila se na ni. „Hm?" zeptala jsem se bez nálady.

Před dvěma lety se stalo něco neuvěřitelného, navštívil mě bůh. Loki, marvelovský superhrdina. Jenže se dva roky neukázal, ale i tak mi to nezabránilo ve sledování Marvel filmů. Ne, takovou moc nade mnou nebude nikdy nikdo mít.

„Už zase?" zeptala se a šla ke mně.

Pokrčila jsem rameny, nevěděla jsem, co na to odpovědět. Amanda si povzdechla a beze slova si sedla vedle mě a objala mě okolo ramen. Vzala ovladač a společně jsme pokračovaly ve sledování onoho seriálu. Takto jsme společně byly vzhůru až do rána a sledovaly filmy a seriály, dokud jsme neusnuly. Dva roky se neukázal a já přesto doufala, že se vrátí. 

Je to tady! První díl adventního kalendáře. Snad vás bude bavit a přivedu Vám vánoční náladu. Držte mi palce, abych stíhala psát kapitoly, protože jsem jako vždy dělala vše na poslední chvíli. No nic mějte se krásně a zase zítra.
Kája