Nečekané Vánoce 2 || Loki ff

6.12. Thor

Z objetí mého plyšového medvěda Lokiho, kterého jsem si přinesla včera po návštěvě Země mě vytáhl až doopravdový Loki. Ten mě konečně vzal na snídani do jídelny. Nevím proč, ale zatím mě ani jedno ráno nechtěl vzít do jídelny, tak jsem tam teď radostně běžela. Otočila jsem se na něj, on se jen potuteleně usmíval.

„Proč se usmíváš?" zeptala jsem se.

„Jen tak," řekl, ale jeho úsměv stále nemizel.

„Z nějakýho důvodu určitě," koukala jsem na něj a chodila pozadu.

„Neříkala jsi mi náhodou jednou, že bych se měl víc usmívat?" zeptal se.

„To si pamatuju, jen... jsem chtěla znát důvod, víš? Culíš se tak spokojeně," pokrčila jsem rameny a otočila se zpátky dopředu. Rovnou jsem vrazila do někoho, kdo zrovna zatáčel za roh.

Bože, já vrážim pomalu do všech.

„Omlouvám se," řekl hluboký hlas.

Já vypískla. Zůstala jsem stát na místě a nemohla jsem promluvit. Podívala jsem se na muže přede mnou a začala se radovat jako malý dítě. Samou radostí jsem si poskočila a otočila se dokola.

„Božínku! To je- To je- U Ódina! Thor!" řekla jsem radostně.

„Je mi potěšením tě poznat?" nejistě na mě koukal.

Jeho pohled se poté přemístil na Lokiho, který už stál za mnou.

„Ach, jak mi chybí ta doba, kdy ses takhle radovala ze mě," řekl mi tiše do ucha. Potom se otočil na Thora. „Thore, tohle je má... tohle je Emma, Emmo, jak už víš, tohle je Thor," představil nás.

„Emma?" vykulil oči. „Ta Emma? Ta midgarďanka?" zeptal se.

„On mě zná," zapištěla jsem radostně. „Jak to že mě zná?" otočila jsem se nechápavě a s nervózním úsměvem na Lokiho.

Loki si mnul kořen nosu a zjevně doufal, že nebudu chtít odpověď.

„Kdybys slyšela, co všechno o tobě napovídal!" řekl radostně Thor.

„Napovídal? Spíš co jsi ze mě vytáhl," protočil oči.

S očima naplněnýma očekáváním jsem koukala na Thora. „Co o mně říkal?" zeptala jsem se zvědavě.

„Nic," skočil do toho Loki. Chytil mě za ruku a chtěl mě odtáhnout pryč. Pousmála jsem se nad tím, že mě chytl za ruku, ale přesto jsem zůstala stát na místě.

„Loki, snídaně neuteče," usmála jsem se na něj. „A k tomu chci slyšet něco o tobě," usmála jsem se nevinně.

Loki jen protočil oči, protože věděl, že mnou nehne.

„Snídaně je vlastně dobrý nápad, můžu jít s vámi," řekl Thor a otočil se, aby šel do jídelny.

Loki zaúpěl, ale následoval Thora do jídelny. Měl se mnou stále propletené prsty a tak jsme spolu šli se spojenýma rukama až do jídelny.

***

Jakmile jsme usedli ke stolu, Thor spustil.

„Loki se před dvěma lety vrátil jako vyměněný," začal vyprávět a já na Lokim viděla, jak se chtěl propadnout do země.

Já se na něj jen ušklíbla, on můj pohled zachytil a ušklíbl se nazpět.

„Nejdřív se stala ta věc s Bifrostem, ale i přesto, že jsme ho spravili, nechtěl se navrátit," pokračoval a já si zase vyměnila pohled s Lokim.