Nečekané Vánoce 2 || Loki ff

8.12. Elsa

Znáte ten pocit, když zapomenete otevřít políčko v adventním kalendáři? Ale pak si všechny otevřete v jeden den a mňam. Čistě pro to, abychom to udělali realistické, jste teď dva dny neměli kapitolu a plán byl takový, že je dneska všechny dopíšu. No zkuste hádat, kdo zase všechny víkendy lítá po návštěvách, i když ještě ani nebyly Vánoce? Já samozřejmě. Ach jo😂. Ale užívejte aspoň tuhle.
Kája❤️

Loki mě vzal za ruku a běželi jsme. Běželi jsme po hradě, jako malé děti jsme se skrývali před strážemi a já se furt smála. Neměla jsem nejmenší tušení, kam mě to Loki táhne, ale následovala jsem ho. Najednou zastavil u dveří a s očekáváním se na mě podíval.

„Ehm. Hezký dveře?" vyřkla jsem to spíše jako otázku.

On se zasmál. Svraštila jsem obočí.

„Pojď dovnitř," usmál se a otevřel dveře. Nakoukla jsem dovnitř a překvapeně jsem otevřela pusu.

„Ó můj Loki," řekla jsem.

Vešli jsme do sálu, který byl celý zmrzlý a vypadal jako kluziště.

„Bohužel jsem tě nemohl vzít k zamrzlému jezeru. Tak jsem zamrazil celý sál," řekl, zatímco já to celé překvapeně pozorovala. Pomalu jsem šla po ledě, abych nesklouzla a prohlížela si i zdi, které byly mírně namrzlé. V celém sále byl chlad a od pusy se mi dělaly obláčky páry od mého dechu. „Líbí?" zeptal se.

„Líbí? Jestli se mi to líbí? To je... je to úžasný!" zakřičela jsem radostně až se to v sále ozývalo a opakovalo.

Běžela jsem s radostí k Lokimu, kterého jsem chtěla obejmout. Jenže jsem těsně před ním sklouzla. Už už jsem se viděla na zemi, když v tom mě Loki zachytil a já nespadla. Zvedl mě a já se na něj pousmála. „To bylo o fous."

„To teda," řekl.

„Takže proto jsi mi řekl ať si vezmu svoje oblečení? Abych mohla bruslit v legínách a mikině namísto šatů?" zajímala jsem se.

„Jen ti chybí brusle," řekl zamyšleně.
Máchl rukou a během chvilky se mi na nohou objevily bílé brusle.

„Ty seš jako Elsa!" zapištěla jsem.

On se jen zasmál.

„Ty víš kdo to je?!" zapištěla jsem ještě hlasitěji, když se mě neptal kdo to je.

„Říkal jsem, že jsem dělal midgardský průzkum," odpověděl jako by nic.

Než jsem se stihla na něco dalšího zeptat Loki ladně odbruslil pryč. Bruslil ladnými pohyby, za které by se ani bruslař nemusel stydět.

„Ale... Loki?" ozvala jsem se.

„Ani neříkej, že neumíš bruslit," uchechtl se.

„No to máš tak... naposledy jsem prostě jen bruslila bez bruslí po ledě. Nikdy jsem neřekla, že umím bruslit," usmála jsem se nervózně.

„Tak pojď, zkus to," řekl s úsměvem.

Nejistě jsem se podívala na Lokiho. Nadechla jsem se a vydechla než jsem se odhodlala začít. Sotva jsem se dvakrát odrazila, skončila jsem na zemi a Loki mi pomáhal vstát.

„Je to jako normální bruslení," mumlala jsem si pro sebe a znovu se vrhla na bruslení. Loki mě jenom se zájmem pozoroval, když vtom jsem znovu spadla.

„Kruci písek," zanadávala jsem.

Loki mi chtěl pomoct, ale já vstala sama. Tohle se naučim! Nejistě jsem se odpíchla z místa a bruslila. Loki mezitím bruslil zkušeně přede mnou. Stále jsem bruslila krkolomně, ale postupně jsem se zlepšila a přestala padat. Loki se pyšně usmál a furt bruslil pozadu přede mnou. Při tom pozorování si ani nevšiml zdi za ním a tak nebylo divu, když do ní naboural. Rozesmála jsem se, ale přestala jsem jakmile mi nešlo zabrzdit a nebezpečně jsem se blížila k Lokimu a zdi.

„Nenenenene," zanaříkala jsem, ale nebylo mi to nic platné, protože jsem nabourala.

Spadla jsem na zadek a to se zase začal smát Loki.

„To se mi to pěkně vrátilo," okomentovala jsem.

„Neměla ses mi smát," dal mi rychlou pusu a vstal. Chtěl mi pomoct vstát, ale já ho místo toho stáhla zpátky dolů. Skončil na mě a já ho bezmyšlenkovitě políbila. Byli jsme ve zmrzlém sále, byla mi zima, led mě chladil do zad a byla jsem zpocená z bruslení, Loki byl na dotek chladnější než obvykle, ale ani to mi nezabránilo v tom, abych si to užila naplno. Když jsme se od sebe odtrhli, Loki se pousmál při pohledu na mě.

„Máš růžový tváře i nos," řekl s úsměvem.

Usmála jsem se a jen jsem se mu dívala do očí. To bych mohla dělat věčně, dívat se do jeho zelených očí barvy emeraldu. On náš oční kontakt přerušil a vstal. „Tak pojď," pomohl mi na nohy.

Zase jsme bruslili a já byla tentokrát sebevědomější a více jistá při bruslení. Neříkám, že mi to šlo bravurně jako Lokimu, ale rozhodně už jsem stále nepadala na zem jako před tím. Loki mě chytil za ruku a společně jsme bruslili dokola.

***

Jakmile jsme dobruslili, všechno mě strašně bolelo z padání a bolelo mě i v krku z chladu, který předtím byl v místnosti. To jsem ale neřešila a blbla s Lokim. Válčili jsme při polštářové bitvě a v pokoji byl strašný nepořádek. Přetáhla jsem ho polštářem po hlavě a on mě s polštářem v ruce vzal do náruče a tím mě do toho polštáře zabalil. Nemohla jsem se hýbat, byla jsem v tom jako v palačince. K tomu mě Loki držel pevně. Padl se mnou na postal a tak jsem skončila zády k němu na něm a dělil nás od sebe tlustý polštář. Nestála jsem na zemi a tak jsem jen ve vzduchu kmitala nohama.

„Loki! Pusť mě!" okřikla jsem ho přidušeně.

„To ty sis začala," řekl nevinně.

Přidušeně jsem zařvala z toho polštáře.

„Jak se říká?" zeptal se.

„Jak se říká? No říká se třeba, že kdo jinému jámu kopá sám do ní padá," odpověděla jsem a našla konečně místo, kde se dalo dýchat. Zhluboka jsem dýchala a furt se snažila se odtamtud dostat.

„Jak se říká?" zeptal se.

Naštvaně jsem zavrčela, protože jsem se stále nemohla dostat ven. Vzpírala jsem se a vzpírala, ale nic nepomáhalo. Ani pokus o nakopnutí do rozkroku. Stupidní polštář.

„Prosím," vzdala jsem to nakonec.

„Neslyšel jsem tě," řekl.

„Prosím," zopakovala jsem nahlas. On mě konečně pustil a já hned vystřelila do pozoru.

„Tohle už nikdy nedělej," řekla jsem.

On jen s úsměvem zakýval hlavou. Lehnul si zpátky na postel a rukama si vypodložil hlavu.

„Dneska spíš na gauči," oznámila jsem mu.

„Ty tady jsi ta, co rozhoduje?" zeptal se a nadzvedl hlavu. Hraně naštvaně jsem našpulila rty. „Nesmíš se hned urážet," zasmál se a stáhl mě dolů na postel.

„Myslím, že se sem vejdeme oba. Jako vždy," řekl a přivinul se v posteli ke mně. Už pomalu usínal.

„Takhle spát mi vůbec nebude vadit," zamumlala jsem.