Nečekané Vánoce 2 || Loki ff

7.12. Stromek

Zrovna jsem si četla knihu, když do mého pokoje vrazil Loki. Nejdřív si mě prohlédnul od hlavy až k patě, i když nevím proč. Na sobě jsem měla rudé šaty, které mi odhalovaly záda, ale to on nemohl vidět. Tázavě jsem na něj pozvedla obočí, ale on jen beze slova odešel. Rozhodla jsem se to neřešit a pokračovala ve čtení. Ráda bych řekla, že jsem četla nějakou Lokiho knížku, ale ty jejich tady nebyly napsané v angličtině natož aby byly napsané v češtině, tak jsem si četla knížku z domova Červená, bílá a královsky modrá a při čtení se modlila, že se mě Loki nezeptá o čem to je. Dle všeho by měl Loki být bisexuál, takže by mu to vlastně ani nevadilo, ale... bože proč zase nečtu a přemýšlím o něm? Se čtením jsem dopadla jako vždycky, místo toho abych si četla jsem přemýšlela nad ním. Frustrovaně jsem zavřela knihu a přešla k oknu. Chyběl mi sníh. Měli v Česku sníh? Tady bylo krásně, přesně jak jsem předpokládala, prostě celoroční léto. Dveře se zase otevřely a já se k nim otočila.

„Od teď je toto náš společný pokoj," oznámil Loki.

Říkal mi to jako důležité oznámení, čemuž jsem se musela zasmát.

„Dobře, jak myslíš," usmála jsem se.

„Em, co ti je?" zeptal se starostlivě.

„Nic," řekla jsem. „Všechno je super," ujistila jsem ho, „jen jsem se trochu ztratila v myšlenkách."

„Tak se zase najdi. Mám pro tebe překvápko," usmál se.

Po tváři se mi rozlil úsměv. „Tak ukazuj," pobídla jsem ho.

On odešel a pak přišel s velkým stromkem.

„Stromeček!" zvolala jsem radostně a přiběhla jsem k němu.

On ho opřel o zeď a dodal: „A to není všechno."

Jen jsem s úsměvem pozorovala jak vytáhl světýlka a ozdoby.

„Kde jsi to vzal?" zajímala jsem se ohromeně.

On si jen dal ukazováček na pusu, zřejmě protože to bylo tajemství.

„Říkal jsem si, že by se ti asi nelíbilo, kdybych ho ozdobil kouzly," řekl s nervózním úsměvem.

Dala jsem mu rychlou pusu a vzala si od něj ozdoby. „To jsi měl naprostou pravdu," usmála jsem se.

Společně jsme se vrhli na zdobení a já si ne jednou zanadávala, že mě bodlo jehličí. Vzala jsem ozdobičku a zavěsila ji Lokimu za triko. On zmateně svraštil obočí.

„Vypadám jako strom?" zeptal se.

„No v prvních Avengerech jsi tak vypadal," okomentovala jsem zamyšleně. Jakmile jsem viděla jeho nakvašený pohled rozesmála jsem se.

„Nemrač se, stromečku," škádlila jsem ho a ozdobu z něj sundala.

„Teď chybí jen dát na vrch hvězdu," řekla jsem.

Podívala jsem se do krabice, kde už nic nebylo, a potom se podívala na Lokiho, který se tvářil omluvně.

„Na tu jsi zapomněl, viď?" zeptala jsem se.

„Ale mám tohle!" ukázal zpoza zad jednu kuličku na stromek. Já si ji vzala do ruky a překvapeně na ni zírala.

„To je... krásný," usmála jsem se. Kuličku jsem pověsila mezi ostatní kuličky, andílky, sobíky a čokolády na stromě. Kulička měla uvnitř mojí fotku s Lokim z Paříže. Tím mě naprosto překvapil a vzpomněla jsem si, že sem Loki nesl ještě něco jiného. Otočila jsem se a všimla si fotky v rámečku na mém... teda našem nočním stolku. Moje postel byla také jiná. Byly tam dvě deky, dva polštáře, všechno v tmavě šedé barvě, na které byly jako motiv ohně. Jakmile jsem se otočila, tak se zničehonic na stromě objevila zlatá hvězda, která ladila s celým stromkem, který byl do zlato-červena. Otočila jsem se na Lokiho, který dělal, jakoby tu hvězdu právě nepřičaroval. Jakmile jsem neuhýbala pohledem, tak se na mě podíval.

„Jedno kouzlo tomu stromku vadit nebude," obhájil se.

„Ta hvězda je krásná," usmála jsem se a dala mu pusu, při které jsem mu dala ruce okolo krku. (pozn. autorky: bože, teď jsem si představila, jak Lokiho škrtí. Prosím, to si nepředstavujte, to neudělala, hehe)

„Klidně ti jich vyčaruju víc, když mi za každou dáš pusu," ušklíbl se, když jsme se od sebe odtrhli.

Zasmála jsem se a ohlédla se přes rameno na náš výtvor. Poté jsem věnovala pohled znovu Lokimu.

„Děkuju," poděkovala jsem.

Loki se na mě jen díval a začal se potuteleně usmívat.

„Co je?" zeptala jsem se.

„Jen..." zamyslel se, zatímco na mě stále s úsměvem koukal. „Jen jsem rád, že to konečně není sen," vysvětlil.

„To nejsi jediný," odpověděla jsem.

Tentokrát to byl Loki, kdo se ke mně sehnul a políbil mě. Podle mě by to byla nádherná fotka. Dva zamilovaní lidé v těsném objetí u stromečku, který blikal barevnými světýlky, ale to se nedozvíme, protože nás nikdo nevyfotil. Každopádně jsem se v tu chvíli cítila naplněna vánoční atmosférou a zajímalo mě, jestli si tohle všechno Loki chystal. Jestli ano, tak co mě ještě čeká?

Hola hej! Přeju krásné úterý, které jste měli snad lepší než já. Snad se vám líbila dnešní kratší kapitola a mějte se suprově!
Kája❤️