flowers from1970 (Czech)

2.7

[8/23, 4:09 PM] Nic: Chlapec přezdívaný Sapnap byl Dreamův nejbližší přítel.  Setkali se v roce 1962 po škole.

  Dream seděl na schodišti a Sapnap právě vyšel z brány a nacpal do batohu papíry.  Vyletěla stránka jeho domácího úkolu z matematiky a vítr jej zavál na místo, kde seděl Dream. 

Sapnap rychle běžel ke schodišti, aby ho získal, když spatřil Dream hned vedle místa, kde přistál, a plakal mu do náruče.  "Jsi v pořádku?"  Sapnap se zeptal chlapce, který se odmítl na něj podívat nebo dát najevo, že slyšel, co řekl. 

„Nepřišel jsem tě obtěžovat, jen jsem chtěl zpátky svůj papír.“  Dream se odhalil ze své zranitelné pozice, vyhýbal se očnímu kontaktu se Sapnapem, než vzal list papíru a podal mu ho. 

„Tady to máš, promiň.“  Sapnap vytáhl papír od dreama a chystal se odejít, když se rozhodl, že nechce nechat chlapce plakat na schodišti alespoň

[8/23, 4:10 PM] Nic: vědět, jestli by se mohl dostat domů v bezpečí.  „Nevypadáš, že bys dělal příliš rýhy.“  Řekl to očividné a Dream jen zíral před sebe na muže, který svíral v ruce láhev a řval na ženu.

  Sapnap sledoval jeho zorné pole a poté, co si uvědomil, na co Dream zíral, vydal zvuk, který naznačoval, že rozuměl: „Proto jsi smutný? Kdo to je?“ 

Dream na okamžik mlčel a přemýšlel, proč ho ten chlapec tak zajímal o jeho situaci.  Byl cynický a hledal hlubší důvod, proč se chlapec tolik staral, ale žádný nenašel. 

"Můj táta."  Dream nakonec promluvil a na opilého muže na parkovišti vystřelil lasery. 

Sapnap si k němu sedl: „Je ta žena tvoje máma?“ 

"Ano."  Odpověděl Dream, přičichl a otřel si oko hrubým rukávem saka: „Můj táta je pro ni správný blešák. Neubližuje jí, ale křičí na ni. A já.“

[8/23, 4:10 PM] Nic: „Moje taky.“  Sapnap si přiložil nohy k hrudi a objal je paží: „Máma říká, že je to kvůli tomu, že je stále odhlášen z války.“ 

Dreamovy oči se rozšířily: „Moje matka mi to také říká.“  Vypadal šťastněji, když věděl, že v jeho současné situaci není jediný: „Tvůj otec tedy bojoval ve válce?“ 

„Jo,“ otočil se Sapnap k chlapci, „má spoustu medailí a tak, nenechá mě se jich dotknout.“

  „Můj táta nikdy nedostal žádná ocenění,“ ukázal Dream směrem k otci, který se opíral o auto, zatímco jeho matka otráveně štípla nos, „ale to je v pořádku, on si je vlastně nezaslouží.“ 

Sapnap zahlédl auto bílého slimáka a rychle vstal: „Ach ne, musím jít.“  Řekl Dreamovi,

který také vstal: „Možná bychom si mohli ve škole více promluvit?“ 

„Určitě," natáhl Dream ruku, „já jsem Clay. Jsem ve třídě B."

[8/23, 4:10 PM] Nic: Sapnap vzal chlapce za ruku a potřásl s nimi: „Moji přátelé mi říkají Sapnap.“  Představil se: „Musím si to zarezervovat, ale sejdeme se tu zítra po škole znovu.“  Vykřikl a rozběhl se ke svému autu. 

Dream souhlasil a potemněle se podíval na své rodiče na parkovišti.  Stále se bál jít k nim a povzbudit je, aby ho už odvezli domů, cítil příliš mnoho napětí, ale nerozuměl. 

Stejně k nim šel, když viděl, jak se k němu Sapnap rozbíhá: „Moje máma řekla, že by tě mohla odvézt ke mně.  Nabídl. 

Dream vytřeštil oči a nadšeně přikývl: „Rád bych, moc děkuji Sapnapovi.“