Lovely Magic

//Mydori//

Přiběhla jsem do do sálu kde už byl Mydori.
Bojoval proti Yrelovi. V náručí jsem držela Kit a stoupla jsem si za sloup. Kit se na mě v podobě kočky tázavě podívala. ,, O co se chceš pokusit?",, Sama nevím." klekla jsem si na zem a přemýšlela co teď. Jak jsem si klekla tak mě někdo zatáhl za šaty a stáhl ze sálu na chodbu. ,, Řekl jsem ti, že máš utéct, ne že se máš dívat jak bojují.",, Já chci, ale královi pomoct, požádal mě o to." dívala jsem se mu upřeně do očí a čekala co řekne. "Jill, je to nebezpečné, nechci přijít i o tebe" jak to řekl, jsem si tu větu znova přehrála v hlavě. Co mysle tím, nechci přijít i o tebe. "O čem to mluvíš?",, To ti vysvětlím potom. Teď, ale vem Kit a poběž za mnou, král Yrel je dost silný na to, aby Mydoriho aspoň oslabil, aby utekl a nabral sílu ve svém hradě." kývla jsem a pískla na Kit, ať přiběhne za mnou. Byla schovaná za jedním sloupem. Stoupla jsem si a Katsume mě chytil za ruku, abych se mu neztratila.

Vyrazil po chodbě kolem mého pokoje a uličkou ven. Přede mnou se objevil most, obrostlí mechem a květinami. ,, Počkej, tak to jdeme.",, Uvidíš." v náručí jsem držela Kit v podobě člověka a mlčela jsem.

Katsume mě vedl fosforovim lesem, který mi přišel až moc povědomí.
     Náhle jsem viděla kouzelnou kouli, která mě přenesla sem.,, Proč jsme tady." Katsume mě vzal za obě ruce a pevně stiskl, rozhlédl se kolem a pak do mých očí. ,, Jill, pošlu tě zpět do tvé země, tam ti Mydori nemůže ublížit, tady je to pro tebe moc nebezpečné." dívala jsem se na něj úplně zmateně a v duchu jsem musela dusit trochu svého vzteku.,, Ne já nechci odejít. Chci tu zůstat.",, Nemůžeš, nechci aby se ti něco stalo.",, A já zas, aby se něco stalo tobě a všem ostatním!",, Jill, prosím.",,Ne to po mě nechtěj." mlčel a jen se mi díval do očí.,, Katsume, já nechci odejít, tady už to beru jako domov.",, Až Yrel zažene Mydoriho, přijdu pro tebe, slibuju,ale teď prosím jdi, až se ti nic nestane." chvíli jsem nechtěla, ale nic jiného mi nezbývalo.",, Dobrá, ale slib mi, že se pro mě vrátíš.",, Slibuji, vždy svoje slovo dodržím.",, Děkuju." pustil mi ruce a otočila jsem se k němu zády směrem ke kouzelné kouli. Popošla jsem pomalu k ní a zastavila se.
      Trochu jsem pootočila hlavou a přiběhla ještě ke Katsumeovi.,, děje se něco?" zeptal se mě.,, Nemůžu přece odejít bez rozloučení.,, nahnula jsem se blíž k němu a něžně ho objala. Katsume mě hned silně objal kolem pasu.,, Nešlo by nějak, že by jsi šel se mnou?" stoupla jsem si zpět před něho a doufala, že řekne že ano.,, Nemohu, promiň. Mám nastarosti tuhlou kouli a hranice do tvé země, aby zůstala v bezpečí. Musím tu zůstat.",, Oh, promiň.",, V pořádku." chvíli se na mě díval a pak se pomalu naklonil ke mě. Pomalu mě políbil, šla vidět v něm nejistota. Neuhybala jsem a nechala ho. Byla jsem spíše ráda, ale pocit nejistoty toho, že se zamiluju a něco se mu stane nebo mě opustí. Cítila jsem se v bezpečí s pocitem ochrany, ale to brzo otupělo. Stoupl si zpět tam kde byl před chvílí a jemně se na mě usmál.,, Slibuji, že se vrátím." lusk prstem a mě kouzelná koule dotáhla pryč od něj, do tmy.