ONLY YOU

15~ líp🥺

Den utekl vcelku rychle, škola skončila a my mohli jít na oběd. Popravdě, neměla jsem chuť v téhle budově strávit ani o minutu déle, a tak jsem se rozhodla jít rovnou do šatny. Bohužel jsem nebyla ale sama, ke stejnému názoru došel i Janek.
J: Týnko.. nezajdeme spolu do kina?
Řekl tak hrozně mile, otočila jsem se na něj a zase ten jeho dokonalý úsměv.
T: promiň, já nemůžu

Popravdě bych strašně moc chtěla, ale... však vy víte.
J: tak nechceš zajít aspoň na oběd, vedle v ulici je pěkná restaurace
T: ne děkuji, za nabídku
Falešně jsem se pousmála.
J: pozval bych tě
T: vážím si tvé velkorysé nabídky, jsi vážně milý, ale fakt to nejde
Zavřela jsem skříňku a chtěla už pomalu odejit, ale Jankova další otázka mě zarazila.

J: neděje se něco, celý den tě pozoruji a přijdeš mi hrozně smutná, stalo se něco? Víš, že mně to říct můžeš.
Smutně jsem se na něj podívala, ale nic jsem neřekla, nevěděla jsem nějak co, Janek ke mně přišel, pohladil mě po tváři a druhou rukou mě chytl za ruku.
J: tak stalo se něco Týnko?🥺
Řekl a věnoval mi pusu na tvář.
T: ne, Janku nestalo, není mi dobře nějak a nepřibližuj se ke mně ať ode mne něco nechytneš.
Odstoupila jsem od Janka.

T: budu muset jít, Ahoj
Pousmála jsem se na Janka
J: papa, hlavně ať ti je co nejdřív dobře, kdybys cokoliv potřebovala klidně napiš🥺
T: jo.. děkuju.. ahoj
Teď už jsem vážně odešla a šla jsem rovnou domů.
...
Doma jsem se zavřela ve svém pokoji, vzala jsem si knížku, kterou si chci přečíst k maturitě.

Jsem s ní už u konce, takže jsem ji dočetla a dala jsem se do rozboru čtenářského deníku.
Čtu ráda, ale tohle mě nebaví. Doporučená četba je zkratka peklo. Když jsem už byla tak daleko, že jsem se dostala k rozboru literárně kulturního kontextu, přišla mi zprava na mobil.
Psal mi Janek, mrkla jsem se tedy, co píše.
J: ahoj, je ti už líp?🥺💗
Popravdě, teď když mi napsal moje psychické zdraví na tom bylo o něco hůř.
T: děkuji za optání, ale je mi pořád stejně✌🏼

J: nepotřebuješ něco? Nemám se zastavit
T: nic nepotřebuju, ale je to od tebe hrozně laskavé, nedělej si se mnou těžkou hlavu✌🏼
J: musím🥺 tak se prospi a třeba se ti uleví, kdybys něco potřebovala, budu na příjmu
T: děkuju
Janek mi už zprávu jenom olikoval. Bylo to od něj vážně hezký, že má o mne starost, udělalo mi to radost, ale neměla jsem mu lhát.

Teď se chudák o mne asi bojí a já mu přitom tak hnusně lhala, navíc jsem říkala, že se mu taky musím omluvit a neudělala jsem to, zítra to budu muset napravit, je mi jasné, že se bude zlobit, že jsem mu lhala, neměla jsem to dělat no.
Nechala jsem toho přemýšlení o Jankovi a dala se dál do práce. Jakmile jsem měla hotový čtenářák, dala jsem se do domácího úkolu z matiky a biologie, pak jsem si ještě zopakovala látku na zítra do školy, nevečeřela jsem se, dala jsem si sprchu, udělala si hygienu, a než jsem šla spát, zkoukla jsem ještě jeden díl seriálu.

.