Hunger Games - 2.kraj - Každý profík není krvežíznivý (POZASTAVENO)

1. Kapitola - Úvod

Proboudím se docela klidně. Hned na mě padne tícha, kterou cítím už dělší dobu, ale dnes je větší. Dnes je den Sklizně. Polknu a utřu si pot z čela. Pomalu se zvednu z postele a nazuju si papuče. Jdu potichu,abych nevzbudila mladšího brášku Adámka. Mám ho moc ráda. Je mu teprve 8 let.

Pomalu jdu pokojem, po schodech přímo do kuchyně. Tam potkávám mamku. Mám po ní havranní vlasy. I sestry a bráška taky. A oči máme po otci. Tmavě modré, jako nejtmavější tůně. Je krásná a taky hodná.

"Ahoj mami." zdraví ji a obejmu ji.

"Ahoj zlato." odpoví s úsmevěm a pohladí mě po hlavě.

"Jak se těšíš na svůj Velký den?" ptá se a podá mi kus čokoládové bábovky. Moje nejoblíbenější jídlo.

"Mami." začnu šeptem, "Ty víš,že tam nechci. Nechci do Her. Nechci zabíjet. Nechci být jako Alex,Alis,Amy a Allie. To to víš mami. ." řeknu a upřu svoje oči do jejích zelenách očí.

"Já vím broučku." řekne máma a stiskne mi ruku. Vidím na ní velkou jizvu. Vím, čeho je. Má matka byla v Hrách. Jizva je od toho že ji pořezal jeden kluk z 11. kraje. Pak ji skoro zabil,ale zachránil ji její spojenec. Rada pro mě. Spojenci se vždycky hodí. Na druhou stranu, není moc dobré dělat si ve Hrách kamarády, protože z arény se může vrátit jen jeden.

" Proč to po mě táta chce? To chce moji smrt?" ptám se posmutněle.

"Broučku, on tě milju jako já." řekne máma s pevným hlasem. "Cvičil tě stejně jako sestry. Ví, že to zvládneš. Myslí to s tebou dobře." řekne a pevně mě obejme.

Nic neříkám, jen přemýšlím.

Máma pokračuje. "Ale pokud opravdu nechceš, nemusíš. Prostě se nepřihlásíš." řekne ještě tiššeji.

Vytřeštím oči. "Cože?" zeptám se vyděšeně.

"Broučku, asi by to mrzelo tátu i sestry, ale na to se nedívej. Nemusíš se přihlásit."

Chci jí odpovědět, ale Adámek už přišel, takže rychle končíme a chystáme snídani.

"Kde je táta?" ptám se mámy.

"Nevím. Asi někdě ještě něco chystá." řekne máma a pokrčí rameni, "Ale chci vedět, kde jsou vaše drahé sestry. Už tu měli být."

Alex, Alis a Amy už bydlí ve svém domě. Allie bydlí ještě s námi. Všichni bydlíme ve vesnici vítězů.

Po chvíli odpavdu přichází.

Alex už je 20 a vyhrála před 6 lety 40. hry. Bojovala noži a mačetami.

Alis je 18 a půl, vyhrála 42. hry a umí to s lukem a šípy.

Amy je 17 let, stala se vítězkou 44. her a bojovala různými noži.

Allie je teprve 15.5 a je vítězkou 46. her, její miláčci jsou nože a sekery.

A teď jsem tu já. Je mi 14 a musím jít do 48. her. Přežiju?!

Doufám, že se líbilo. Pište názory do komentářů a raďtě jak to bude dál. Třeba v aréně :)