Hunger Games - 2.kraj - Každý profík není krvežíznivý (POZASTAVENO)

8. Kapitola

Ležím na posteli a koukám se na záznam z minulých Her. Na začátku jsem viděla znovu umřít Lunu. Jsem silná a nebrečím. Nenávistně pozoruju kluka ze 4.kraje. Ne že jen zabil Lunu, on zabil i Ninu (1. kraj) a Paula (2. kraj). Když to Benovi (1. kraj) konečně došlo, hned se vydal za ním vydal a zabil ho. Pamatuju si, že jsem Benovi tak moc věřila, chtěla jsem, aby vyhrál. Ikdyž byl velice dobrý, tak převaha 2 na jednoho, není jednoduchá pro nikoho. Takže zemřel ve finálové 4 u Hostiny. Potom jsem Hry nijak nevnímala, ale vím, že ten chudák co vyhrál (Myslím, že je z 9. kraje), vyhrál jen náhodou. Nic mu nešlo. Prostě špehoval boj dvou poslední a potom dal poslední do jídla jedovaté bobule. No, ikdy to od něho bylo chytré.

Film skončil a já se podívala na hodiny. Zbývá mi 5 minut. Vztávám z postele a jdu do jídelního vozu. Procházím vagony, nikde nikdo. Že by bylo moc brzo? Nene, určitě už je čas. Aha, jdu na špatnou stranu. Otáčím se a jdu opačným směrem. Zachvíli se ocitám v jídelním voze. Je tam jen Patrick, Amélie a pár avoxů. Jak znám svoje "drahé" sestry, přijdou pozdě, ale nevím co Tim. "Ahoj Anabell." řekne mile Patrick s úsměvem poklepe a židle vedle sebe a Amélie si lakuje nehty modrou barvou. Usměju a sedám si vedle něj. "Ty jsi spala?" ptá se. "No asi jo. A taky jsem koukala na záznam z Her." řeknu a hlasitě mi zakručí v žaludku. Patrick se zasměje a Amélie řekne: "Ano myslím, že už je čas." Avoxové nám hned začnou servírovat jídlo. Máme vyložené HODY! Máme polévku s játrovými knedlíčky, králika na smetaně s knedlíkem a dort s jahodovou zmrzlinou. A na pití buď melounová limonáda, nebo černý čaj. V-Ý-B-O-R-N-É! Když na to koukám, mám strašnou chuť a přemáhám se, abych to nezačala cpát do pusy holýma rukama. Skoro ani nevnímám, že do místnosti přichází Amy s Timem a o něčem si povídali. "No konečně. Já už mám hlad." řeknu a zasměju se. Bohudíky i Allie s Alex a Alis přicházejí a my se pouštíme do jídla.

"Bylo to ... výborné!" vydechnu, když dojím svůj druhý kus dortu. Všichni se smějí a Am dodává. "Jsem ráda, že ti chutná Anabell. V Kapitolu si tohohle užiješ!" řekne. Jo užiju. A pak jdu na smrt. "Ano, díky:" řeknu jenom. "Můžu jít do pokoje?" zeptá se Tim. "Zachvíli. Půjdeme se podívat na ostatní splátce." řeken Alis s úsměvem. Přesunujeme se do obývacího kupé s velkou televizí. Rychle jsi sedám do malého křesla,abych se s nikým nemusela dělit. Ne proto, že bych nechtěla dělit, ale nemám náladu, se s někým bavit. Poslední dobou jsem nějaká náladová... Co už. Jdu do Her.

Pořad začíná, na obrazovce se objevuje Ceaser Flickermen. Uvádí nás a hned nám ukazuje splátce. 1. kraj - Meg (Asi 16) a Fred (Asi 17). Jsou jako kontrast. Meg je vítězná, namyšlená. Fred je nevýrazný. Oba se přihlásili jako já s Timem.

Ze 3. kraje si pamatuju kluka, který vypadá jako by sežral celý svět. Ve 4. Je holka s ohnivými vlasy až po pás a kluk, který zase nemá vlasy.

Další kraje nejsou ničím zajímavé. Jen si všímám dvojčat z 11. kraje, pohledného kluka z 6. kraje a taky zakrslého kluka z 9. a pak ještě holku s zelenými oči z 12.

"Tak, jak se vám líbí ostatní?" ptá se hloupě Am. Jak asi?! "Nic moc." krčím rameny. "Můžu už si jít lehnout? Jsem unavená." ptám se. "Dobře, pěkně se vyspi." popřeje mi Alex. "Zítra bude 1. Velký den!" zašvitoří Am. "

"Už teď se těším." řeknu a odcházím, ale zadrží mě Timův hlas. "Půjdu s tebou."

Jdeme vedle sebe chodbou a nikdo nemluví. Myslela jsem si, že bude chtít o něčem mluvit, ale asi ne. Ani nevím proč jsem to řekla, ale nestihla jsem se zadržet. "Chceš mě zabít?" Zastavil se, otočil se a překvepeně řekl. "Proč bych tě měl chtít zabít? Co to do tebe vjelo? Myslel jsem, že jsme spojenci"

"Jsme spojenci, ale vítěz může být jen jeden. Zabiješ mě jestli to bude potřeba?"

"Anabell já nevím jakí budou Hry, nepřemýšlím nad tím. Aspoň zatím. Takže ještě nevím, ale pokud to nebude nutné, neudělám to. Budu tě snažit chránit. Můžeme být něco jako kamarádi. Nejlepší kamarádi."

Začnu břečet. "Jenom Luna, mohla být nejlepší kamarádka." řeknu tiše mezi vzlyky.

"Kdo? Anabell, nechtěl jsem tě rozrušit." řekne a začne mě konějšivě hladit po zádech. "Řekni mi kdo je to Luna."

"Tady?" ptám se.

Sedím u něj v pokoji na podlazr a on sedí na proti mě. Všechno mu říkám. O Luně, kdo ji zabil, že vyhraju kvůli ní. Nakonci všeho ještě dodám. "Já nechci zabíjet. Ale musím vyhrát kvůli ní. A taky kvůli mému bráškovi." Tim se zvedne a zničeho nic mě obejme. Je to čistě přátelské objetí. Taky ho objímám a šeptám: "Nikomu to neříkej. Nikdy."

"Neboj, neřeknu."

"Varuju tě. Jestli to řekneš, zabiju tě." řeknu a zasměju se.

"Ale dřív já tebe." dodá s úšklebkem.

"Radši už půjdu, vsadím se, že mě přijdou zkontrolovat. Dobrou Time."

"Pěkně se vyspi An."

Přicházím k sobě do pokoje, sundávám si oblečení a jdu se umýt. Ve sprše přemýšlím, jestli jsem udělala dobře s tím, že jsem mu všechno vyzradila. No vlastně je to jedno. Jestli to řekne někomu v aréně, je to jedno, protože tam s tím nikdo nic neudělá. Buď umřu a nebudu to muset řešit a když vyhraju já, tak to taky nikdo řešit nebude. A jestli vyhraju já, tak se taky nic nestane.

Vyčistím si zuby a jdu si najít nejaké pyžamo. Beru jsi na sebe modrý komplet a zalézám do postele. Asi půl hodiny se převaluju. Nic. Jdu se do koupelny napít vody. Pak zvonu zálezám do postele a konečně usínám. Zdá se mi o aréně. Ty nejhorší možné noční můry.

V polospánku slyším hlasy. "Je tu takové horko." slyším známí hlas. "Pšt Amy, neprobuď ji." Tohle byla Alis! "Spí. Tak pojďte nebudeme ji rušit. Určitě by se naštvala, kdyby zjistila, že ji tady šmírujem." podotýká Allie. Vida, aspoň někdo mě tu zná. "No není v pohodě. Znají se jí noční můry." Slyším hlas Alex. No jasně. Jsou tu všechny moje setry. Kdo ještě?! Patrick? Amélie? "To víš jako jak, Alex?" ptá se Alis. "Takhle jste vypadaly všechny, když jsem jely do kapitolu. Vždycky jsem se na vás byla dívat." řekne trochu provinile. "Cože?" zeptáme se já, Allie, Amy a Alis jednohlasně. Všechny se na mě otočí a pak se začneme smát jako blázni.

Asi 2 hodiny ležíme na mojí obří posteli, smějeme se a jíme jídlo, co přinesla Alex z kuchyně. "Co asi dělají rodiče s bráškou?" ptám se já. Nastane ticho. "No co asi. Spí. Vždyť jsou 2 hodiny ráno!" řekne Amy pobaveně. Podívám se pohledem Jako vážně? "Anabell oni ti věří. Budou ti fandit a strachovat se o tebe." řekne Allie a chytne mě za ruku. Mám jí věřit?

Doufám, že se vám část líbila!! Pište vaše názory a pokud někdo chce, věnuju mu další část :)) Vaše Lily :* :D