Hunger Games - 2.kraj - Každý profík není krvežíznivý (POZASTAVENO)

4. Kapitola

"Vítejte obyvatelé 2. kraje!" začala. "Dnes je tu Den sklizně. Před naším losováním pro vás máme film, který je z našeho hlavního kraje-Kapitolu! Pojďme se na něj podívat." zatleskala a ukázala na velkou obrazovku a film začal. Znám, už jsem ho viděla aspoň 5krát. Pozoruji ho a pak můj pohled padne na podium. Kromě Amélie je tam ještě naše starostka, ředitel školy a jeho žena a pak posledních 8 vítězů. Moje 4 sestry, Patrick pak další holka a ještě nějaký kluk a už starší muž. Zachicuji pohled Allie. Povzbudivě se na mě usměje. Já jen slabě kývnu a stočím pohled zpět na obrazovku.

Po konci fimu Amélie opět promluví. "A těď je myslím správná chvíle na jít losovat. Nejprve dámy." zašvitoří a vidá se k osudí s dívkami. Polknu. Prosím mě ne. Ačkoliv je to jedno, protože se stejně musím přihlásit. Už kvůli Luně. Bere do ruky jeden lístek a jde před mikrofon.

"Tak tady to je." usměje se. "Judy Prinksová." zvolá hlasitě. Tu dívku znám. Její sotva 12. Takže můžu být ráda, že udělám, dobrý skutek! Tak teď nebo nikdy. Někdo mě přiběhne.

"Hlásím se dobrovolně!" křičím a zvědám ruku. Judy která už vyrazila se na mě otočila a očividně se jí ulevilo. Nikdy jsem jí neviděla ve trénovacím zařízení, jen ve škole. Tak odhaduji, že by nepřežila první 10 minut. Snad to zvládnu líp. Vycházím z řady a vidím naštvané pohledy starších děvčat. Právě jsem jim vyfoukla místo v letošních Hrách. Nasaďuji falešný úsměv a jdu dál. Jsou kolem mě mírotvorci. Když míjím Judy, nehlasně mi zvdělí "Díky." já na ni kývnu.

Na podiu se mě chopí Amélie. "Jak se jmenuješ dítě?" ptá se radostně. "Anabell Laura Wilsnová." odpovím. "Aha. Tak toto příjmení je všem známe, že ano?" ptá se zaujatě a hledí do publika, ale nikdo neodpovídá. "A nyní chlapci!" Stojím na podiu a nic nevnímám. Hledím z podia a hledám Judy. Už ji vidím. Objímá se s nějakou dívkou, která je jí hodně podobná. Ano, už jsi vzpomínám. Má dvojče July. Jsou stejné až na košili. Judy má červenou a July modrou. Z mého pohledu na ně mě vytrhuje hlas Am. "Mark Powling!" Toho jsem nikdy neviděla. Asi je starší, protože ho neznám a já díky sestrám znám hodně lidí. Mark ani nestihne vyjít z řady. "Taky se hlásím dobrovolně!"

Ten hlas znám. Ne to ne! Bože! Jen to ne!

Snad se kapitolka líbila :))