Hunger Games - 2.kraj - Každý profík není krvežíznivý (POZASTAVENO)

Bonusová Kapitola

Ahoj :)

Tohle bude taková část z arény! :) Prostě tu bude část z arény, ty nevíte kdy, ale aspoň to bude vědět jaká třeba bude aréna. A tahle část bude i v aréně pochpitelně :D

Prostě snad se bude taková část líbit!

Pak můžu napsat další! :D

Pokud nechápete, čtěte :)

A jména ostatních splátců budou zaheslovány :D

Jdeme už asi 3 hodiny. Jsem unavená, mám hlad a žízeň. Ale nejhorší je bolest v mém stehnu. Už nemůžu dál. Padám k zemi. "Promiň **** ale já dál nemůžu. Strašně mě bolí ta noha. Omlouvám se."

Sedá si ke mě a pohladí mě po rameni. "V pohodě An. Počkej tady, podívám se jestli někdě poblíž není něco lepšího, ano?"

Přikývnu a unaveně sedám ke stromu. Baťoh a šavli házím na trávu vedle sebe. Upírám si hlavu o kmen a dobré 3 minuty mám zavřené oči. Pak sbírám odvadu k tomu podívám se na mé stehno. Není to pekný pohled. Je to čistá rána. Ne dlouhá ale hluboká. Ta mrcha z 8. to s nožem fakt umí. Ale moje pomsta byla sladká. Bože už jsem jako nějaký profík. No vlastně... já jsem profík. Ten boj mohla vyhrát jen jedna. Já jsem tady. Sice zraněná, ale tady. A kde je ona? Snad už ji přepravují do jejího kraje. Omlovám se jí. Nechtěla jsem jí zabít. Ale já jsem musela. Chci přežít. Proto zvedám hlavu a v lesní tichu šeptám:"Omlouvám se. Snad si neumřela nadarmo."

Něco za mnou prasklo. V námahou stoupám a beru do rukou šavli.Otáčím se dokola. Někdo mě sleduje a vím, že to není ***. Ten někdo by mě teď mohl dorazit. Něco s hnedými vlasy po mě skočí s keře a svalí mě k zemi. Je dívka z *. kraje. Tu znám! Je to přece ****** spolukrajanka! Prudce ji od sebe odstrčím, ale je hrozně težká. Bouchne mi hlavou o hlavu. Bolest mi vystřeluje hlavou. Snažím se nahmatat šavli, která mi předtím upadla, ale nemůžu ji najít. "Co to jako děláš?" směje se mi hnědovláska. "Si bezmocná o nic se neznaž."

"Na tebe nemám, napadat raněného ty hrdinko." neodpustím si poznámku. Vztekle zavrčí a přiloží mí nůž ke krku. Vím, že jsme na všech obrazovkách v Kapitolu i krajích, pokud se někde neděje něco zajímavějšího, ale i tak zbaběle křičím v nadějích, že mě můj spojenec uslyší, nebo to bude můj konec. "****!****! Pomoc! Prosím!" "Mlč ty trapko!" zaječí ten slon, který se na mě pohodl usadil. "Anabell? Už běžím!" slyším hlas ****.

"Tak fajn. Budu to muset udělat rychle." řekne a pozvedne nůž. Já nečekám a rychle si vyndávám svůj rezervní záchranný nožík a podám já ho do ruky. Zavřeští a já ji ze sebe svalím. To už je tu i můj spojenec. "Co to..." zašeptá a zmateně se na mě podívá. Rychle mi pomáhá na nohy a znechuceně pohlédne na ****. "Co to sakra děláš ****?" zeptá a stikne svojí dýku. "Ty se jako taháš s touhle malou mrchou z Dvojky?" odfrkne si a utře si krev z ruky od mého nože.

"Jak jsi jí to řekla?" zamračí se. "V klidu, v klidu." řeknu a poklepu mu na rameno. "Pojď půjdem ****. Nebudem se tady tahat s toumle nafoukanou krávou." řeknu a táhnu ho pryč, on se mi ale vytrhává. "Ne Anabell. Zranila tě. Zato ji musíme zabít." řekne a upřeně se na mě podívá a pak se usměje. "Tak dobře, ale jenom proto, že jsi to ty." Usměju se obejmu ho. "Bože, radši mě doražte, než se dívat na tohle." zavrčí odporně hnědovláska, která je celá od krve. "Zavři hubu." poručím jí. "Ne, drž si ji sama. Jsi tak trapná. Myslíš si o sobě bůhví co, jen protože jsi profík. Ale sama nikho nedoážeš zabít ty nulo. A o tobě." otočí se k ****** "Jsem si myslela, že máš lepší vkus. Najít si takovou hnusku a balit ji tady. Jako by v aréně nebyly lepší holky." řekne. To mě naštvalo. Beru svoji šavli a vrážím jí do ní. Vprskne krev a díva spadne na zem. Zazní dělo. Otočím se na **** a obejmu ho. "Jsi v pořádku Anabell? Neudělala ti nic?" ptá se ustaraně. "Nene jsem v pohodě. Pojďme dál. Musí ji vyzvednou vznášedlo."

Vezmeme si zbraně a baťohy a jdeme dál. Našli jsme místo u keře na které vůbec nejde vidět. Jmenovali jsme ho naším táborem. Já si lehla ke stromu, jsem strašně unavená. *** rozdělal oheň.

Asi jsem usnala, protože když jsem se probudila je o dost větší tma. "Ahoj." zdraví mě můj spojenec. "Ahoj." řeknu a posadím se. "Tady napij se a najes." podává mi vodu a nějaké zvíře s bobulema. "Víš jistě, že jsou jedlé?" ptám se nejistě. Směje se. "Jo, už jsem je jedl." "Fajn." jím a piju.

Po jídle a pití si lehám vedle ****. "Jestli chceš spat a já budu držet hlídku." nabízím. Vrtí hlavou. "Jsem v pohodě."

Ležíme ani jeden nikdo nic neříká. Najednou slyšíme hymnu. Podívám se na něj s prosebným pohledem. Vzdychne, usměje se a jde se podívat o kousek dál abychom zjistili kdo dneska umřel.

"Tak, ta holka co ti udělala to s tou nohou, tu mrchu co jsme zabili teď a pak kluk z 5. kraje." řekl, když přišel.

"Jo to je ten výstřel ráno." přikývnu.

"Takže kolik nás zbývá?" ptá se.

Přemýšlím. "9." řeknu.

"Takže už jen pár splátců a bude konec." řekl

"Konec." řekla jsem a pohlédla mu do očí. Oba víme, že může vyhrát jen jeden.

Asi ví nad čím přemýšlím proto mě k sobě přitahuje a obejmul mě. Pár minut ležíme a objímáme se. Zazní výstřel z děla. Podívám se na něj.

"Tak už jen 8." řekla jsem.

Přikývuje.

"Poslouchej **** měli bysme si promluvit.." začnu, ale on mě umlčí. "Nene, teď ne. Jindy." řekne a políbí mě na rty. Je to krásný pocit a tak mu polibek obětuju.

V našem polibku ani nevnímáme, že zaznělo další dělo.

Doufám, že se vám to líbilo! :D Chci jen říct, že se strašně těším na arénu a tohle mě fakt bavilo psaaat :3 Chcete další takový úryvek?

Kdo myslíte, že je ten Anabellin spojenec a ta dívka, která ji chtěla zabít? :D

Vaše Lily :* :D