Hunger Games - 2.kraj - Každý profík není krvežíznivý (POZASTAVENO)

2. Kapitola

Až se všichni sejdeme v kuchyni, pouštíme se do snídaně. Já pomalu žvýkám bábovku a zapíjím ji čajem. Doufám, že nezačnou s debatou na téma: Hry, přežití, zbraně, vítězství, sláva a další.

Nenápadně se rozhlédnu okolo stolu. Máma, která utírá vylité mléko, Adam žvýká kousky bábovky a nepřítomě kouká z okna, Alex pije mléko, Alis se směje společně s Amy, Allie si hraje s rukávem svojí košile a táta jí a mluví na všechny. Možná to pro jiné není dokonalá rodina, ale pro mě ano. Nechci je ztratit.

"Tak. Už se moc těším na Sklizěň." řekne taťka. "Už jsi připravená Anabell? Hlavně se přihlas jako první, jasně? Jestli nebudeš první, asi to nepřežiju." řekne otec s plnou pusou bábovky.

"Jasně tati." zamručím a obrátím oči v sloup, ale by si ničeho nevšiml.

"Musíš si dát opravud záležet. Chceš přece repreentovat naši rodinu ne?!" zeptá se ještě a já cítím v jeho hlase naštvanost. Teď radši jen přeikývnu. Vypadá velice spokojeně. Ach bože. Jak asi bude reagovat, až se nepřihlásím.

Po snídani jdu do koupelny, čistím si zuby a češu si cop. Oblékám si červenou mikinu a černé tepláky.

"Anabel?" slyším křičet tátu.

"Co je?" odpovídám.

"Pojď dolů. Půjdeme udělat poslední trénink." řekne.

Bože. Vůbec se mi nechce nikam chodit. Do koupelny přijde Adámek a chytne mě za ruku.

Usměju se a zeptám se: "Půjdeš s námi?"

"Dobře. Budu ti fandit." řekne a zazubí se.

Společně, ruku v ruce, sejdeme po schodech a obujeme se. Vyjdeme ven z domu. Je docela teplo a nad Druhým krajem je slunce.

"Co ty tu děláš, Adámku?" ptá se táta s úsmevěm a podrbe ho na hlavě.

"Jdu fandit Anabell." řekne a vyplázne jazyk. Je tak roztomilý.

"Dobře, ale rychle, rychle." popožene nás. Půjdeme na tréninkové zařízení Druhého kraje. Je docela velké a trénujeme tam.

O pár domů dál vidíme rodinku Obrainů. Je to Patrick, který vyhrál dřív než jsem se narodila, jeho ženu Rose a jejich děti Nicka a Vicky. Všichni na nás mávají a pak pokračují ve hře s míčem.

Už jsme docela daleko od brány Vesnice vítězů, když slyšíme křik:

"Tati! Anabell" Adame!! Stůjte!" všichni se otočíme a vidíme naše 4 vítězky, jak k nám běží.

"Půjdeme s vámi ano?" zeptá se udýchaně Allie.

"Nevadí to?" zeptá se ustaraně Amy.

"Vůbec ne." vyrtí hlavou otec, než stačím něco říct. "Aspoň uvidíme sestru, vítězku 48. Hladových Her!"

Snad se příběh zatím líbí!!! :3