...
...
Počet slov.. 1077
• P.O.V Aria •
"Nastoupíš nebo co?" pozvedl tázavě obočí a hlavou kývl ke svému autu, kde už seděl Zayn i Louis. Pomalu jsem přikývla a přisedla si k Louisovi dozadu, zatím co Zayn seděl na místě spolujezdce. "Proč jste prostě nezdrhli?" zeptal se s lehce zamračeným pohledem a na to se na mě hnedka otočil Zayn. Hnedka jsem uhnula pohledem a radši se začala koukat ven z okénka. Vím, že mi to dával za vinu, taky že je to moje chyba, že jsme neutekli. No dávala jsem si naděje, že jsem se mohla dostat pryč..
Cesta probíhala potichu. Nikdo nepromluvil ani slovo od té doby, co jsme vyjeli z policejní stanice. Možná to tak bylo lepší, už tak Harry vypadal dost naštvaně a proto jsem se ani já na nic neptala. "Dík že si nás vyzvedl" ozval se Zayn, když jsme zastavili před obrovskou vilou, která mi byla už tak moc známá. Pomalu jsme všichni vystoupili a rozešli se k hlavním dveřím.
"Všichni jsme byli v Podsvětí když mi ten zasranej polda zavolal, že si mám dojít pro svoje sourozence" naštvaně mu na to odpověděl a na to se Zayn lehce ušklíbl. Jde vidět, že na naštvaného Harryho už jsou moc dobře zvyklí a nepřekvapuje je to. No já se ho někdy i bojím a nevím co od něj čekat. "Absolutně jsem nevěděl co se děje a myslel si, že si spletl číslo, dokud neřekl vaše jména" pokroutil nevěřícně hlavou a začal odemykat dveře, pomalu jsme všichni vešli dovnitř, když v tom, když jsme vyšli z předsíně, tak tam na nás všichni čekali.
"Ario!" zakřičel na mě Niall, až jsem se lehce lekla a tak sebou cukla. Podívala jsem se na něj a měl na tváři starostlivý pohled. "Všichni jsme byli naprosto zmatený co se děje! Co to sakra?" zamračil se a všechny tři si nás prohlédl od shora až dolů. "Vím že jsme v gangu a tak, ale poldům by jste se i tak měli vyhýbat" zamračil se a promnul si oči.
"Neboj se, Nialle. Už jsem na ně křičel dost. Ponaučili se" protočil Harry očima a pak se koukl na nás s varovným pohledem, což jsem pochopila tak, že máme lhát s ním. Přijde mi, že je Niall něco jako 'máma' tohohle gangu i přes to, že je Harry leaderem. Ano vím, zní to divně. No lepší přirovnání jsem nenašla. Křičel by na nás? Je také naštvaný?
"Um.. Jo. Křičel na nás na stanici. Bylo to fakt hrozně trapný" zalhal Zayn a hned na to odešel. Je špion, takže lhaní mu jde opravdu dobře.. Hned za ním odešel i Louis zřejmě do svých pokojů, zatím co já jsem pořád jen stála na tom samém místě. Odkašlala jsem si a pomalým krokem se také rozešla pryč, no to by mě nemohl zastavit stisk na mém zápěstí. Překvapeně jsem se otočila na osobu, co mě tak pevně držela a kdo by to byl někdo jiný, než Harry.
"Kam si myslíš, že jdeš?" zeptal se mě tázavým pohledem a přeměřil si mě od shora až dolů. "S tebou jsem ještě neskončil" zamračil se po té, co to dořekl a já jen překvapeně zamrkala. Začal mě rychlím krokem tahat do druhého patra až do své kanceláře, kde nás zamkl a posadil mě naproti něj. Na sucho jsem polkla a sledovala jeho pomalé kroky za jeho pracovní stůl až dokud si nesedl a já od něj pohled radši znovu odvrátila. "Asi ti nemusím říkat, že si mě znovu pěkně nasrala, že?" řekl v celkem klidném tonu a tak jsem se na něj podívala. Místo toho aby se koukal na mě, tak koukal do nějakých papírů. Pořád si myslí, že za to můžu? Však já za nic nemůžu, není to má chyba.
"Já.." než jsem pokračovala tak jsem si lehce povzdechla. "Nemohu za to" skousla jsem si z nervozity dolní ret a sledovala moje ruce, které jsem měla položené na jeho stole. Vím, že jsem mu to už říkala, no vypadá to, jako by mi vůbec nevěřil. Je to asi možné.. Přeci jen mě unesli. Proč by měli věřit všemu, co řeknu, že? Možná kdyby tu nebyl Harry, bylo by to tu o něco lepší.
"Přestan s tím" řekl najednou z ničeho nic varovným tonem a já se na něj jen zmateně koukla. S čím mám přestat? Lehce jsem se zamračila a čekala na to, jestli ještě něco řekne, protože jsem nepochopila to, co řekl. "S tím rtem" dodal a já si uvědomila, že si pořád skousávám svůj dolní ret. Vykulila jsem na něj zmateně svoje oči s pořád skousnutým rtem a nevěděla co mu mám na to říct. "Radil bych ti to, jinak tě přetáhnu přes tenhle stůl a věř mi, nevadilo by mi to" hned jak to dořekl, tak jsem si přestala skousávat svůj dolní ret a začala se lehce červenat ze studu. Pobaveně se ušklíbl a nepřestával mě sledovat. "Zítra jdeme na večírek" změnil téma k něčemu jinému a já si lehce oddychla. Nechtěla jsem mluvit o tom, co se dnes stalo a ani o tom, co se stalo ted, proto jsem byla celkem vděčná za to, že se budeme bavit o nějakém večírku, o kterém mi dnes už říkal Zayn a proto jsme byli kupovat ty šaty. "Chci po tobě jen pár věcí" položil si ruce na stůl a propaloval mě vážným pohledem.
"Dobře" zašeptala jsem na odpověd, aby věděl že poslouchám a čekala na to, co to bude za věci. Popravdě se mi na žádný večírek nechce, protože tam budu s nimi a s dalšími neznámými lidmi. Budou tam lidi jako jsou oni? Kteří se živí tím co oni? Také se bojím, že se zase něco zkazí. Nebo spíše.. že něco zkazím já.
"Budeš se držet jen u nás, spustíš se mi z dohledu a nebude se ti líbit, co se bude dít poté. Pokusíš se utéct a ty slova, co jsem ti řekl včera, se opravdu stanou" lehce se zamračil a s vážným pohledem se koukal do mých očí, jakoby se z nich snažil něco vyčíst. "Budou tam nebezpečný lidi. Být tebou tak tam nedělám žádnou scénu, nikdo ti nepomůže" nad jeho hlasem mi naskočila husí kůže a lehce jsem sebou ošila.
"Lehké ne? Zkus mi ten večer nezkazit, princezno. Litovala by si toho"
---
Ahojky! Zdravím Vás u nové kapitoly <3 Doufám, že se Vám líbí a že jste s ní spokojení :)
Budu moc ráda za každý votes a komentář <3 :)
...
