Načítání druhé kapitoly
...
...
..
Počet slov.. 1157
• P.O.V Aria •
"Vzbud se!"
Ucítila jsem štiplavou bolest na mé tváři, která mě velice rychle probudila. Přede mnou stál jeden z těch mužů, které jsem včera přistihla při něčem, co jsem nikdy vidět nechtěla a rozhodně jsem se do toho nikdy nechtěla zaplést. No při mé smůle ted sedím přivázaná na židli uprostřed prázdné místnosti, kde jen lehce svítila malá žárovka a přede mnou stál ten strašidelný hnědovlasý muž, který mě i před pár sekundami uhodil. Chtěla jsem se pohnout a vyvléct se z velmi pevně uvázaných provazů kolem mých rukou a nohou, no bohužel to nešlo a akorát jsem si tak odřela ruce a nohy, kde ted budu mít malé modřiny po provazech. Pomalu jsem svůj pohled přemístila na osobu přede mnou a jemně se zlekla, když jsem si všimla že na mě celou dobu kouká velmi seriozním pohledem. Vypadal děsivě. V jeho tváři jsem neviděla žádnou emoci, jen se na mě bez mrknutí oka koukal.
Po pár vteřinách mi to už bylo nepříjemné a tak jsem svůj zrak přemístila jinam. Pomalu jsem si všechno začala uvědomovat. Udělala jsem tak moc velkou chybu, že jsem se do té uličky jen šla podívat, kdybych to neudělala, nemusela bych tu ted být přivázaná ve velmi chladné místnosti s člověkem, který zabijí lidi. Jsi tak hloupá Ario..
"Tak se podíváme koho pak to tu máme" řekl najednou muž přede mnou a přitáhl si ke mě další židli, na kterou si přede mě sedl a se zamračeným obličejem mě dále pozoroval. Na sucho jsem polkla ze strachu, nevědíc co se bude dít dál. "Aria Brooke" svou hlavu jsem na něj v rychlosti otočila, když jsem zaslechla své celé jméno. Jak ví mé celé jméno? Nikdy jsem ho před nimi nezmínila. "Kdo tě poslal?" více se ke mě nahnul a ted už se na mě koukal s velmi naštvaným obličejem. Nevěděla jsem jak mu na tuto otázku odpovědět a tak jsem jen mlčenlivě koukala do země. Z ničeho nic mě ale velice silně chytl za bradu a tak mě donutil se na něj kouknout. Vystrašeně jsem se mu koukla do jeho temných očí, ze kterých jsem nedokázala nic vyčíst. "Tak ještě jednou. Bud to půjde po dobrém a nebo po zlém, můžeš si vybrat. Tak.. Kdo tě poslal?" zopakoval svou předchozí otázku.
"N-Nikdo" odpověděla jsem mu popravdě a snažila se vymanit z jeho pevného sevření. Pořád mě pevně držel za bradu a začalo mi to být opravdu nepříjemné. "J-Jen jsem.. Šla kolem" na začátku věty jsem se trošku zakoktala. Byla jsem velmi nervozní a takový strach, jsem ještě nikdy necítila. Muž přede mnou se ironicky uchechtl a pustil mou bradu. Zvedl se ze židle a když už vypadalo, že odchází, tak se ke mě prudce otočil a u krku jsem ucítila velmi ostrý nůž. Na sucho jsem polkla a ani se nehnula.
"Víš že lhaní je ošklivá vlastnost, maličká?" díval se mi nepříjemně do očí a přitom byl velmi blízko mého obličeje, až jsem mohla cítit jeho dech na mých tvářích. "Dám ti ještě jednu šanci a radím ti aby si odpověděla popravdě" řekl, ale jeho nůž nechal na stejném místě. "Co jsi tam dělala?" otázal se ještě jednou a naposledy.
"S-Slyšela jsem křik" odpověděla jsem popravdě a odvrátila pohled od jeho temných očí, které mě propalovali pohledem. "Chtěla jsem.. jsem pomoct" moje oči se naplnili slzami, když jsem si uvědomila, že v tuhle dobu už bych byla doma a zřejmě si četla svou oblíbenou knížku. No ale opak je pravdou a sedím tu v temné místnosti na velmi nepohodlné židli neschopná cokoliv dělat a s nožem u mého krku, který se dotýká mé pokožky a tak se snažím se svou hlavou moc nehýbat, aby mě nůž nemohl říznout. Muž přede mnou naklonil hlavu na stranu, až mu jeho pár vlasů spadlo do obličeje a tak rychle pokroutil hlavou, aby si je dal na stranu. Nervozně jsem ho pozorovala nevědíc, co ted se mnou bude. "Pusťte mě domů" pár neposedných slz mi začalo stékat po mé bledé tváři. Nůž z mého krku dal do své kapsy a s mračícím pohledem mě pozoroval. "Prosím" zašeptala jsem a sklopila hlavu ke svým nohám. "Nevěděla jsem, že jste tam vy" popotáhla jsem. Protočil nade mnou oči a sedl si zpátky na židli, která byla přede mnou.
Chtěl něco říct, když v tom se rozrazili velké železné dveře a 2 muži vešli dovnitř. "Lou tě potřebuje, Har-.. um Hazzo" ozval se jeden z nich, nad čímž si .. Hazza přede mnou povzdychl. Co je to vůbec za jméno? Je to přezdívka? A kdo je Lou?
"Nevidíte že mám práci?" naštvaně se jich zeptal, nad čímž se oba dva zasmáli a rychle odešli. Protočil nad nimi očima a znovu se na mě otočil. "Co s tebou?" zeptal se sám sebe a zamyslel se nad tím. "Měl bych tě zabít, viděla si hodně" ušklíbl se a já se na něj vyděšeně koukla. Chce mě opravdu zabít? Horké slzy mi znovu začali stékat po tváři a ze strachu jsem se začala třást. "Ale v čem by pak byla ta zábava, že?" podíval se do mých vyděšených očí a zasmál se. Mě tohle tedy nepřipadá moc vtipné.. "Líbí se mi že máš ze mě strach. Jde z tebe přímo cítit" pokýval neuvěřitelně hlavou. "Aria" pohrál si s mým jménem na jazyku až mě z toho, jak moje jméno vyslovil zamrazilo na zádech. "Co taková dívka jako ty dělala sama venku po tmě? Nevěděla si snad, že je to nebezpečné?" ironicky se mě ptal až moc ustaraným hlasem. "Po večerníčku už děti chodí spát" usmál se a já ho jen poslouchala. Byl psychicky nemocný? "Dám ti na výběr" nahodil seriozní pohled a jen se na mě upřeně koukal. "Bud tu zůstaneš a budeš dělat vše co ti řekneme, nebo.." na chvilku se odmlčel než znovu pokračoval. "Tě budu muset zabít" řekl jakoby nic. Vykuleně jsem se na něj koukla, nevědíc co na to odpovědět. To nemůže myslet vážně..
Do čeho jsem se to zase zapletla. Kdybych byla chytřejší, nic z tohohle by se nemuselo stát. Co jsou tyhle lidé zač?
"Být tebou tak si to pořádně promyslím" uchechtl se. "Jakmile se rozhodneš pro to druhé, nebudu váhat a zastřelím tě. Neslituji se" pokroutil hlavou a dále vyčkával na mojí odpověd. Nemůžu tu přeci zůstat.. Vůbec nevím co jsou ty lidé zač. No už ted vím, že jsou rozhodně nebezpeční. Ale zase nemohu umřít. Co moje babička? Pane bože, musí mít takový strach.
Musím se odsud pokusit dostat. At už to stojí cokoliv.
"Zůstanu" vydechla jsem svou konečnou odpověd, nad kterou se falešně usmál a zvedl se ze své židle.
"Uvidíme jak dlouho zvládneš přežít"
---
Zdravím Vás <3
Tak druhá kapitola je na světě a doufám, že se vám líbí a jste s ní spokojení tak jako já.
Budu moc ráda za každý votes a komentář, vždy mě to moc povzbudí k další kapitole :)
Přejete si pokračovat?
Ano | Ne
...
