Načítání třetí kapitoly..
...
...
..
ERROR
Chcete to zkusit znovu?
ANO | NE
...
Počet slov.. 1028
• P.O.V Aria •
"Halo!" zakřičela jsem z plných plic už poněkolikáté. Sedím v té stejné temné místnosti úplně sama už několik hodin. Všude bylo ticho, jen já jsem tu křičela a snažila se sem někoho dostat. Jsem hladová a potřebuji se vysprchovat. Nevím jestli mě měli v plánu vyhladovět a nechat mě tu trčet svázanou na židli dokud neumřu, no doufala jsem že to tak není. Najednou se prudce otevřeli dveře a vešel dovnitř nějaký muž. Vypadal ospale a velice naštvaně.
"Můžeš už konečně sklapnout? Snažím se spát" rozespale řekl, promnul si oči a hned po té si zívl. Už chtěl znovu odejít a zavřít dveře a tak jsem rychle promluvila, než tak mohl udělat.
"Počkej!" vychrlila jsem rychle ze sebe, nad čímž se zastavil a znovu dveře otevřel a zmateně se na mě podíval. "Chci j-jen něco k jídlu" nervozně jsem ze sebe dostala a koukla se mu do jeho rozespalých očí. "Prosím" řekla jsem potišeji, ale i tak dost nahlas, aby to slyšel.
"Odkdy krmíme naše vězně?" uchechtl se a pomalým krokem se ke mě rozešel. Více jsem znervozněla a moje ruce se trošku začali potit. "A co bych z toho měl?" naklonil zvídavě hlavu na stranu.
"Jen se chci najíst" sklopila jsem hlavu a po pár sekundách jsem uslyšela jeho povzdechnutí, nad čímž jsem znovu hlavu zvedla a koukla se na něj. Najednou v ruce držel nějaký nůž a já se začala třást. Přiblížil se ke mě a klekl si k provazům na mých nohou. Nožem je začal rozřezávat a já si vydechla. Bála jsem se, že mi chce něco udělat, no naštěstí mi šel jen rozvázat ty příšerné provazy. Po chvilce jsem měla dole i provazy na rukou a tak jsem si rychle stoupla a protáhla se. V tom jsem si uvědomila jak je muž vedle mě vysoký. Byla jsem vedle něj jak mála myš. Chytl mě pevně za zápěstí a začal mě tahat po velkých schodech někam na horu pryč z té příšerné místnosti. Najednou jsme se objevili ve velmi moderní místnosti. Místnost měla uprostřed velký stůl s židlemi a kolem bylo spoustu knihoven. Všude bylo zhasnuto, aby asi neprobudil ostatní lidi, co tu spí.
Z místnosti jsme ale rychle odešli a po pár minutách bloudění v tomhle obřím domě.. nebo spíše vile, jsme se objevili v kuchyni. Všechno tu bylo až moc moderně zařízené. Rozsvítil a posadil mě za linku a sledovala jsem, jak začíná něco vařit. Po pár minutách se mi přede mnou objevila miska s polévkou, do které jsem se hnedka pustila, zatím co mě muž pořád sledoval a nespouštěl ze mě oči. Bylo mi to nepříjemné, no radši jsem nic neříkala. Naštěstí si vytáhl telefon a začal na něm něco dělat.
Když jsem dojedla, misku mi vzal a dal jí do myčky. "Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se ho z ničeho nic, na což se na mě zmateně podíval a opřel se o linku za ním. Překřížil si ruce na hrudi a jen mě sledoval.
"A proč si myslíš, že bych ti to měl říkat?" zvědavě se zeptal. Pokrčila jsem rameny a pořád vyčkávala na jeho odpověd. Možná si říkáte proč neuteču, když mám tak velkou šanci. No absolutně nevím kde je tady východ. Asi bude nejlepší, když ještě chvilku počkám. Nechtěla bych skončil rozplácla mrtvá na zemi. "Liam" konečně mi sdělil svoje jméno. Pokývala jsem hlavou a jen jsme se na sebe navzájem dívali. Vypadal celkem mladě, na to aby dělal takové věci, při kterých jsem je přistihla. "Měl bych tě jít dát zpátky" přešel ke mě a zase mě chytl pevně za zápěstí, až to trošku zabolelo a tak jsem sykla bolestí. Šli jsme dlouhou chodbou zase zpátky. Všude bylo zhasnuto, když v tom se na chodbě rozsvítilo a Liam se mnou se trošku zlekl. Schoval mě za něj a před námi stál někdo další z nich.
"Co tu děláš?" zeptal se Liama a přešel blíže k nám. "Je pozdě, nemě-" odmlčel se, když si mě všiml. "Co tu sakra dělá?" zmateně se zeptal a neuhýbal ode mě očima.
"Vzbudila mě. Měla hlad. Tak jsem jí něco dal" odpověděl mu popravdě a já jen očima hýbala z Liama na toho druhého.
"To neznamená že jí tady budeš vodit po celém domě. Až se to dozví šéf tak tě zabije" řekl mu vážně a pořád mě propaloval pohledem. Sklopila jsem hlavu a radši se na něj nekoukala. Povzdechl si a mávl nad tím rukou. "Stejně jí chtěl zítra přitáhnout na horu že jo?" zeptal se Liama, který jen přikývl hlavou. A kdo je vůbec jejich šéf? Byl to ten hnědovlasý? Nebo je to někdo jiný? "Hele měl by si jí vrátit dříve, než se tu objeví ostatní. Nemuselo by to dopadnout dobře, myslím že si viděl, jak na ní v autě hladově koukali" kousl se do rtu a celou si mě od shora až dolů prohlédl. Zamračila jsem se a postavila se více za Liama, který se s ním zasmál.
Když si konečně dopovídali, tak jsme pokračovali v naší cestě zpátky do té strašné chladné a temné místnosti, kam se mi opravdu nechtělo vracet. Otevřel dveře a vtáhl mě dovnitř. Hned mě do obličeje uhodil studený, chladný vzduch a vyskočila mi husí kůže po celém těle. Posadil mě na židli a začal mi znovu zavazovat ruce a nohy. Povzdechla jsem si a ani se nesnažila protestovat, protože je o hodně silnější než já.
"Od ted mi za to něco dlužíš" mrkl na mě a já se znechuceně zamračila. "Rozmyslím si co budu chtít" ušklíbl se a já protočila očima. "Radil bych ti aby si to nedělala. Nemuselo by to dopadnout dobře" zmateně jsem se na něj koukla, nad čímž se usmál. "Nesnaž se utéct" utáhl mi poslední uzel na provazu. Jak ví, že bych se o to pokusila?
"Vyspi se dobře. Zítra budeš potřebovat sílu"
Co tím myslel?
---
Ahojky! Tak Vás vítám už u třetí kapitoly <3 Snad se Vám líbí, i když není tentokrát tak moc zajímavá <3
Budu moc ráda za každý votes a komentář, který mi napíšete :)
Přejete si pokračovat na čtvrtou kapitolu?
Ano | Ne
...
