celou cestu jsme mlčela a koukala z okénka , nenáviděla jsem ho ale zároveň milovala , nejvíc mě však mrzelo že to všichni věděli a nikdo mi nic neřekl. Ve všech jsem se zmýlila , ale o chybách už život bohužel je. Mobil jsem měla vyplej v kabelce.
Zastavili jsme před naším rodinným domkem , vystoupila jsem a tím že pršelo jsem si rychle pobrala některé věci z kufru a zalezla jsem do baráku , mamka se zbytkem věcí ihned za mnou. Márvina jsem pustila z přepravky a vyndala jsem mu jeho věci. S lehkým úsměvem jsem přešla do svého pokoje , kde jsem si začala vybalovat některé věci. Když jsem měla vybaleno , vysprchovala jsem se a převlékla jsem se do pyžama
,,máš hlad zlato?"zeptala se mě mamka , upřímně na to že bylo něco málo po půlnoci jsem hlad vůbec neměla
,,nemám děkuju" jemně jsem se pousmála
,,měla by si jíst to malý to potřebuje" chytla mě za ruku a dotáhla mě do kuchyně
usadila jsem se ke stolu a mamka mi nandala špagety
,,dělala jsem je Natálce než jsem odjela " usmála se s posadila se vedle mě
,,děkuju je to výborný" zamumlala jsem s plnou pusou
když jsem dojedla, prázdný talíř jsem dala do myčky
,,půjdu si lehnout , dobrou mami " dala jsem jí pusu na tvář
,,dobrou broskvičko" usmála se , na tohle oslovení mám mnoho krásných vzpomínek , říkávala mi tak mamka když jsem byla malá
s úsměvem na tváři jsem se vydala do pokoje , Márvin už ležel na posteli . Sedla jsem si k němu , vzala jsem si do ruky svůj telefon, který jsem zapla . Ihned na mě vyskočilo mnoho oznámení od kluků a převážně od Dominika . Zprávy jsem si pročetla ale ani na jedno z nich neodpověděla , neměla jsem na to náladu . Psali jen to že se mě snažili chránit a že je to mrzí. Dominik mi psal že kdyby věděl že jsem těhotná nikdy by to neudělal , že mě miluje atd.. On si ze mě dělá snad prdel , prej že kdybych nebyla těhotná neudělal by to. Zasmála jsem se
____________
,,tak ještě tady podpis a bude to " usmál se na mě majitel mého teď už bývalého bytu , jsem na konci čtvrtého měsíce , s Dominikem nekomunikuju vlastně jediný s kým se opět bavím je Pepa , s klukama taky ale ne nějak výrazně
podepsala jsem papír a s úsměvem jsem mu předala klíče
,,mějte se " lehce jsem mávla
,,vy taky" usmál se na mě postarší pán
sešla jsem schody dolů k autu kde na mě čekal Pepa , nastoupila jsem dovnitř
,,tak můžem" připoutala jsem se a ruku jsem si položila na bříško, které bylo už viditelně větší
,,jo..." zamumlal a rozjel se
,,děje se něco?" zeptala jsem se ho
,,volal mi Dominik..." když vyslovil jeho jméno zamrazilo mi
,,a co?" pípla jsem
,,brečel..zase..Mirr vim že to slyšet nechceš a vim že bych se ho neměl nijak zastávat ale mrzí ho to . Od té doby jen brečí a vypadá opravdu strašně , ani s nikým nespal Mirr" koukal upřeně před sebe
,,můžu ho vidět?" zeptala jsem se z ničeho nic
,,opravdu?" věnoval mi svůj pohled
pouze jsem kývla , na souhlas , na uvolnění nervozity jsem si hladila břísko . Po patnácti minutách jsme zastavili před Dominikovo bytem .
,,mám jít s tebou?" zeptal se Pepa před tím než jsem vystoupila z auta
,,zvládnu to" zabouchla jsem dveře a rozešla jsem se ke vchodovým dveřím
Zrovna vycházela postarší dáma, která mi s úsměvem podržela dveře , s pouhým děkuji jsem vešla do chodby , vyšla jsem schody a u Dominikova bytu jsem se zastavila
,,tak jo to zvládneme" pohladila jsem se po bříšku a zhluboka jsem se nadechla a zaklepala jsem
chvíli trvalo než mi otevřel , vypadal opravdu otřesně , když mě ale viděl oči se mu začali plnit slzami
,,co...co tu děláš?" koukal na mě s otevřenou pusou
,,přišli jsme tě zkontrolovat" pousmála jsem se
poodstoupil od dveří a já vešla dovnitř
,,tady to ale vypadá" zakroutila jsem hlavou
,,Mirriam já se ti moc oml..." nestihl to doříct protože jsem mu skočila do řeči
,,pomůže ti tu uklidit, bez námitek" usmála jsem se
oba jsme se pustily do úklidu , já jsem napsala Pepovy že se k němu dostanu .Po dvou hodinách našeho tichého úklidu .
,,mrzí mě to " špitl když jsme se posadili na gauč
,,já vim" pohladila jsem ho po ruce
,,chci být táta Mirriam" slzy mu stékaly po tvářích
,,Dominiku já za to ale nemůžu. Odpustila jsem ti to ano , si otec našeho ještě nenarozeného dítěte ale to neznamená zě ti budu věřit" oči se mi také plnily slzami
,,já se změním budeš mi moct věřit přísahám , dej mi poslední šanci prosím"
ČTEŠ
všechno nebo nic 2
Teen Fiction,,víš Dominiku jak říkávala babička, když jsem byla malá. Lidi se nezmění pokud sami opravdu nechtěj " setřela jsem si slzu, která mi tekla po tváři ,,já se změním" mnul si ruce o sebe ,,nezměníš a víš proč? Protože nechceš, nechceš se změnit vyho...
