m o n d a y || CZ translate

week eleven

©wonderful

- - - - - - - - - - - - - 

V Pondělí jsem jenom ležel v posteli, poslouchal smutné písničky a brečel.

V Úterý jsi mi napsala.

Milý Harry,

mluv se mnou, zavolej mi, napiš mi e-mail, napiš mi zprávu, prostě cokoliv.

Nemluvili jsme spolu už týdny, a já se snažím vzpamatovat a dělat, že mi nic není a jsem v pořádku.

Ale pokaždé, když slyším tvé jméno nebo něco, co mi tě připomene, do očí mi vhrknou slzy a já nevím, co dělat.

Všeho je příliš, ale zároveň to není všechno.

Cítím se prázdně, ale jak může být prázdnota tak těžká?

Je 5:34 ráno a já za hodinu musím vstávat na přednášku, ale už několik dní nespím, protože když spím, vše, o čem se mi zdá, jsi ty.

Stýská se mi po tobě a žádné množství vodky mi nemůže pomoct na tebe zapomenout, střízlivá nebo opilá, všechno, na co mohu myslet, jsi ty.

Miluji tě, Joy.

Neodpověděl jsem a choval se, jako by to na mě nemělo žádný vliv.

Přál bych si, abych se právě teď o nic nestaral.

Ve Středu jsi mi napsala znovu.

Milý Harry,                              

jsem unavená a strašně moc mi chybí tvůj hlas, někdy musím zavolat do tvé hlasové schránky, abych si připomněla, jak zní.

Vím, že jsi nikdy nebyl můj, ale já tě nechci ztratit, ale myslím, že už jsem tě ztratila.

Stýská se mi po tvých očí, ve kterých je ukrytá celá galaxie, i když  já nejsem ani jediná hvězda, a chybí mi tvé ruce, kdykoliv jsi je omotal kolem mě, cítila jsem se doma víc, než kde jinde.

Miluji tě, Joy.

Není to šílený?

26 písmen dokáže, abyste se cítili tak těžce.

Ve Čtvrtek jsem šel do baru, abych na tebe zapomněl,

ale modrá barva stěn mi připomínala tvé oči,

a já začal brečet.

Stýská se mi po tobě.

V Pátek, jsem ti chtěl všechno říct, měl jsem tolik pocitů, které přeplňovaly mou hlavu, tolik slov, která jsem ti chtěl říct.

Napsal jsem ti dopis, ale příliš jsem se bál ti ho poslat,

takže jsem ho neposlal.

V Sobotu jsem byl smutný,

nebylo na tom nic poetického nebo krásného,

byl jsem prostě smutný.

V Neděli mě probudil zvuk viklající se kliky u mých dveří,

otevřel jsem, a ty jsi tam stála.

Stála jsi přede mnou v noci,

s lahví whisky v jedné ruce,

unavenýma očima, chaoticky rozházenými vlasy

a se skvrnami po slzách na obličeji.

Řekla jsi mi, že je ti líto, jak to teď všechno je,

a potom jsi mě políbila.

- - - - - - - - - - - - -

Vzhledem k tomu, že autorka story smazala, budeme si muset vystačit s tímto neoficiálním koncem - i když není zase tak špatný :) Snad se vám i tak příběh líbil a užili jste si ho tak, jako já. TPWK.

Christine