Chuť zkoušeného (Harrylu Czech, 3. část) - pozastaveno

2. Vyprávění

Harry se probudil okolo poledne. V posteli. A sám.

Nespokojeně zamručel. Luciusova polovina byla ledová, takže muž musel odejít už před nějakou dobou. Ne, že by čekal, že by se s ním válel až do pozdního probuzení, přesto ho bodlo mírné zklamání. Užíval si každou vteřinu jejich společného času, proto ho každé odloučení – přestože třeba v rámci jednoho domu – mrzelo.

S povzdechem se překulil, slezl z postele a proběhl koupelnou. V džínách a tričku seběhl dolů a s každým schodem se culil víc a víc. Luciuse našel v pracovně. Dveře byly otevřené, proto jen ledabyle zaklepal při vcházení dovnitř. „Ahoj," řekl vesele, došel za jeho záda a v předklonu mu ovinul ruce kolem krku. Spokojeně nasál citrusovou vůni s nádechem bergamotu a slastně vzdychl. „V noci jsi mi chyběl."

Lucius se usmál, pohladil Harryho po tváři a odsunul papíry, na nichž pracoval, na stranu, a obrátil je textem dolů. Poklepal na uvolněnou desku stolu a mladík se na ni usadil. Nohy spustil okolo Luciusova pasu. „Užil sis svou rozlučku se svobodou?" zeptal se a dlaně položil na jeho stehna. Naklonil provokativně hlavu a povytáhl obočí. „Skoro se obávám zeptat, kde všude jste byli, když jsi přišel tak přítulný."

Zrudl tak, že by mohl konkurovat rajčeti, pohled však vydržel. „Netvářil ses, jako by ti to dělalo problém," ušklíbl se a vyplázl jazyk.

„To ani v nejmenším," souhlasil Lucius. „Klidně mě tak buď častěji." Na důraz svých slov mu prsty zmáčkl vnitřní strany stehen. Těsně vedle rozkroku.

Harry se zasmál. „Jak myslíš. Vezmu to vážně." Sklouzl dolů a usadil se mu na klíně. Vtiskl mu polibek a uvelebil se hlavou na rameni. Luciusovy paže ho objaly jako bezpečný přístav. Přesně tak, jak to miloval. „Sešli jsme se u Děravýho kotle. Jimmy s Blaise potřebovali před projížďkou panáka na nervy," začal vyprávět. „Bylo to hrozně vtipný, vidět Jimmyho tak vyděšenýho z toho, že musel nastoupit do limuzíny, teda do pekelnýho stroje. A to jsem myslel, že ho nic nedokáže rozhodit."

„A ty sis to ohromně užíval, že?" vědoucně poznamenal.

„Jo. Ani nevíš jak," nadšeně přitakal. „Konečně jsem měl jednou navrch. Ale byl jsem hodnej, vážně. Nepředhazoval jsem mu to, už kvůli Dracovi. A stejně mu to nevydrželo dlouho. Jakmile objevil přihrádku se šampusem, strach ho najednou přešel. A Blaise taky."

„To si dokážu představit," usmál se. „Takže se to obešlo bez vašich obvyklých dramat?"

„Náhodou, vždyť už spolu celkem vycházíme," odfrkl Harry dotčeně. „Co jsme se opili na jejich svatbě, tak jsme si vyříkali i ten zbytek a normálně fungujeme. Neříkám, že ho mám rád, ale Draco jo. A dokud na něj bude hodnej, tak já budu taky."

Lucius mu v náhlém popudu rozcuchal vlasy. „Takový obranář..."

Harry se zaklonil a studoval tvář nad sebou. Lucius se tvářil uvolněně, na rtech mu hrál mírný úsměv, ale jemu se stejně zdálo, že je poněkud strojený. Zauvažoval, zda by bylo možné, aby stále žárlil. Mezi ním a Dracem to už přece skončilo dávno. Ještě dřív, než se Lucius oficiálně vrátil. „Tebe bych bránil víc," ujistil ho tiše.

„Já vím," souhlasil stejně tichým hlasem a přitáhl si ho k sobě pevněji. Samozřejmě že to věděl. Nepochyboval o něm. Vědomě ani nežárlil. Byl si svou pozicí jistý jako ničím jiným. Podvědomí však občas se však občas vytasilo s myšlenkami začínající na co kdyby. Nenáviděl to. Nesnášel cokoliv, co by mohlo jakkoliv narušit jejich vztah. Těch překážek už překonali tolik, že by si už zasloužili jen klid a jeden druhého. „Co bylo dál?" zajímal se. Potřeboval odlehčit atmosféru.

„No, nechali jsme se provézt po mudlovským Londýně, zašli jsme si na večeři, a pak do baru," pokračoval, spokojený za změnu tématu. „Přísahám, že jsem netušil, jakej bar Ron vybral. Myslím, že by ho Hermiona zabila, kdyby jenom tušila, kam nás vzal. A doufám, že ty za to nezabiješ mě," dodal stydlivě.

„Právě jsi podnítil mou zvědavost," konstatoval klidně. „Hořím touhou dozvědět se, do jakého vykřičeného podniku vás pan Weasley přivedl."

„To jsem neřekl," bránil se, ale Luciusův pohled hovořil za vše. On jistě věděl, kde byli. Zhluboka se nadechl. „Nikdy dřív jsem striptýz neviděl. Bylo jich tam tolik. Holky i kluci."

Tváře mu hořely a Lucius se v duchu usmíval. Líbilo se mu, že i po těch letech Harry zůstával v určitých oblastech nevinný a nezkažený. Tím si ho získal. A přestože zrovna on ho o většinu nevinnosti připravil, pořád tam někde alespoň částečně setrvávala. Rozhodl se ho poškádlit. „Líbil se ti tam někdo?"

„Jo," přiznal s pohledem upřeným na své ruce, které si v klíně proplétal. „Je tam zvyk, že se zastrkují peníze za spodní prádlo. Dělali to všichni," povídal omluvně.

Sklonil hlavu k Harryho uchu. „Kolik jich mělo tu čest, že dostali peníze od mého snoubence?" zeptal se se rty na ušním lalůčku.

Harrymu přejel mráz po zádech. „Dva," vydechl. Už nedodal, že si i několikrát sáhl a nejen na svaly, které se díky oleji leskly v záři barevných světel. Ani to, že si jeden z mladíků drze sedl na jeho klín, bloudil mu rukama po těle a slezl z něj až ve chvíli, kdy už byli oba plně vzrušení. Pozvánku do pokoje však odmítl. Tohle celé považoval za zábavu. Nic vážného. Žádné polibky, pár vlažných doteků. Vzrušení dosáhl díky mechanickému pohybu. To Lucius vědět nemusel. Přesto ho napadla neodbytná myšlenka, že Lucius ví, jak to v takových barech chodí a přesně tuší, co se tam dělo. „Zlobíš se?" zeptal se nervózně.

„Ne," ujistil ho. Jazykem prozkoumal ušní lalůček a jednu ruku uvolnil z objetí, aby ho chytil za hýždě. „Už alespoň ale vím, kde se ráno vzala ta tvá nadrženost," pozlobil ho šeptem a skousl tenký záhyb kůže.

„Na tebe jsem přece nadrženej pořád," oponoval se zasténáním. Lucius zatraceně dobře věděl co udělat, aby začal tvrdnout.

„To je dobře," pochvaloval si, odtáhl se a v očích mu ďábelsky jiskřilo. „Tak bychom se mohli jít najíst, když už jsi vzhůru, co říkáš?"

Bezmocně souhlasil.

Ahojky. Nevím jak vy, ale já bych se na nějaký striptýz koukla. Konkrétně na Luciusův striptýz. A ani by u toho nemusel tancovat. Stačilo by, kdyby ty svršky padaly dolů. Ehm.

Děkuju za vaše komentáře a hvězdičky z předchozí kapitoly. Je krásné vědět, že tu jste se mnou.