Chuť zkoušeného (Harrylu Czech, 3. část) - pozastaveno

1. Probuzení

Harry našlapoval tiše jako myška a v duchu děkoval, že mají dveře zamčené kouzly a ne klíčem. Ne, že by byl opilý. Naopak sebe považoval za poměrně střízlivého – však nevypil tolik. Ani hlava se mu nemotala – Draco s Blaise dopadli podstatně hůř –, ale přesto měl obavu, že by se do klíčové dírky nejspíš jen tak netrefil.

Hodiny v předsíni Luciusova domu v Suffolku ukazovaly něco po páté ráno, když ze sebe stahoval teplý kabát a vyklepával z vlasů kapky venkovního deště. Domácí skřítek se objevil prakticky vzápětí a okamžitě přiskočil, aby Harrymu pomohl.

„Dobby, spíš ty vůbec někdy?" zeptal se mladík s kroucením hlavy tiše. Lucius jistě spal a on ho nechtěl vzbudit předčasně.

„Dobbymu stačí pár hodin denně, pane Harry," odpověděl pisklavým hlasem a okamžitě začal vysoušet mokré svršky. „Pán Malfoy spí v obývacím pokoji. Tak dlouho na pána Harryho čekal, až z toho usnul. Dobby ho přikryl dekou, ale nedovážil se ho budit, aby šel spát do postele," referoval a nejistě si žmoulal sněhově bílý povlak od polštáře, do kterého byl oblečený.

„Tos udělal dobře. Tak ho nech spát. Já si jdu dát sprchu a pak ho půjdu vzbudit. Uděláš nám prosím snídani? Ale nechoď za námi, dokud tě nezavoláme."

„Pán Harry by si měl jít lehnout," namítl, ale odebral se splnit přáni.

Harry se zasmál a zamířil do koupelny, kde sprchou rychle proběhl a vyčistil si zuby. V kalhotách od pyžama pak sešel zpět dolů s úmyslem Luciuse přesvědčit, aby se s ním přesunul do postele, nebo se k němu stulit na gauči. Mezi dveřmi se zastavil a něžně se usmál. Krb, jako jediný zdroj světla, mu ukázal muže spícího pod bílou huňatou dekou na gauči. Platinově bílé vlasy měl rozhozené na polštářku, ústa pootevřená a tvář tak klidnou, jako by ho někdo vysochal.

Musel zadržet dech, aby se stal ještě tišším. Do domu vkročil rozjařený, teď se však dobrá nálada překlopila do čiré euforie. Měl chuť se začít hlasitě smát a div ne tančit. Klekl si na zem vedle gauče a zblízka si prohlížel tu dokonalost, ke které už za pár dní bude připoután až do smrti. Očima hladil tvář, která si i přes značný věkový rozdíl uchovávala pružnost mladíka. Jen málo vrásek mohl napočítat, pokud by vynechal ty okolo očí od smíchu. Snad dvě hlubší okolo úst by dokázal brát vážně, kdyby se na ně soustředil.

Jenže jeho zaujalo něco mnohem lákavějšího. Oči zasekl na rtech a v podbřišku ho zabrnělo. Ještě teď si dokázal vybavit pocity z prvního polibku, který mu Lucius věnoval v labyrintu na oslavě Dracových narozenin. Od té doby jich dostal nepočítaně a mnohem lepších, vášnivějších a sladších, přesto mu tento uvízl v paměti nejvíc. Tím to tehdy začalo. Obyčejná pusa. A teď? Usmál se a mimoděk si jednoduchou obroučku posunul na prsteníčku levé ruky. Stejnou nosil i Lucius. Ještě pár dní a budou svoji. Kdyby mu někdo před téměř čtyřmi lety řekl, kam to všechno povede, klepal by si na čelo.

Přivřel víčka a naklonil se k muži. Z černých vlasů, které si Harry jen ledabyle vysušil ručníkem, spadlo několik kapek studené vody na odhalený hrudník Luciuse. Okolo se okamžitě začala tvořit husí kůže. Bradavky zareagovaly na chlad a mírně ztuhly. A Harryho klín odpověděl na tu změnu bleskovou rychlostí. Jestli doteď cítil nějakou ospalost po prohýřené noci, právě ho přešla.

Mírně potřásl hlavou. Další kapky zastudily kůži a Lucius něco zamumlal, ale neprobudil se. Harryho dech se prohloubil. Olízl si rty. Váhal, zda Luciuse takto budit. Předpokládal, že se zlobit nebude. Koneckonců vstával brzy i bez toho, aby mu někdo dopřál potěšení hned při buzení. A to bylo to, co Harry chtěl – dopřát mu potěšení. Jen jemu.