Chuť zkoušeného (Harrylu Czech, 3. část) - pozastaveno

6. Tolerance

Harry se culil jako sluníčko. Nemohl si pomoci. Nastal den, na který se těšil více než na cokoliv jiného, přestože se ho zároveň obával. Nervozita, že se něco pokazí, mu svírala žaludek několik měsíců a nešla zastrčit dále než na okraj podvědomí. Netušil, kde se v něm ten pocit bral. Ale dnes to hodlal ignorovat. Věřil, že všechno bude v pořádku. Věřil Luciusovi. A nechtěl mu kazit radost.

Když pak hleděl do stříbřitě šedých duhovek, jež jiskřily nadšením a city, nemohl jinak než se usmívat a sdílet jeho radost. Lucius se samozřejmě tvářil rezervovaněji, ale to mu těžko mohl zazlívat. I tak z něj sálalo radostné očekávání, které Harrymu zvedalo náladu, ale i sebevědomí.
Lucius se těšil, že si ho vezme. Zrovna jeho. Toho naivního kluka, kterého políbil v srdci labyrintu. Jak dávno se mu to zdálo. A přitom měl dojem, jako by se to stalo teprve včera. Pořád si připadal stejně okouzlený starším mužem. Stejně zamilovaný. Stejně nadšený. Možná jen o něco méně naivní.

Pozoroval ho, jak se baví s Dracem a Severusem, a culil se. Zbývalo posledních pár chvil, než dorazí čaroděj, který je bude oddávat. Kromě nich už v italské vile byl jen Jimmy; obřad plánovali komorní s následnou oslavou v Suffolku, kam pozvali několik dalších přátel. Ani jeden netoužil po velké svatbě. Nepotřebovali svou vzájemnou oddanost projevovat ve velkém stylu.

„Nervózní?" zeptal se Jimmy a podal mu skleničku s bílým vínem.

Harry pokrčil rameny. Převzal si nápoj a ochutnal ho. „Měl bych?" odpověděl otázkou a pohlédl mu do obličeje. Zdál se mu unavený a napjatý, ale na vrozené eleganci mu to neubíralo. Jen mu scházela přirozená přezíravost, kterou měl obvykle vepsanou ve tváři.

„Nevím," opáčil, přestal sledovat Draca a stočil oči na Harryho. „Bereš si nejžádanějšího kouzelníka z celé Británie. Budeš si ho muset hlídat."

„Vážně je nejžádanější?" podivil se.

„A ty o tom pochybuješ? Je bohatý, vlivný, čistokrevný, inteligentní a stále šarmantní. Podle zveřejněných anket je mokrým snem většiny žen a mužů – jinými slovy samozřejmě."

Harry se pobaveně ušklíbl. „To má bejt výzva?"

Jimmy se krátce zasmál. „Ode mě určitě ne. Když pominu, že mi starší nikdy nevyhovovali, tak jeden Malfoy mi bohatě stačí." Upil a zvážněl. „Jsou jiní, kteří berou něčí svatbu jako výzvu. Jen ti dávám přátelskou radu."

Harry zkoumavě zapátral v Jimmyho postoji. Stál uvolněně, ale přesto se mu na něm něco nezdálo. „Je mezi váma všechno v pohodě?" tázal se a mimoděk ztišil hlas.

„Jistě," řekl Jimmy rychle. „Proč by nebylo?"

„Znělo to, jako bys věděl, o čem mluvíš," nadhodil Harry opatrně. „Ale ty se ničeho bát nemusíš. Draco je do tebe blázen. I kdyby se okolo něj motal kdokoliv, tak můžeš bejt v klidu. Hádám, že je v žebříčku taky v prvních pozicích."

„Druhé místo," odsouhlasil suše. „Denně přílétá aspoň deset sov s nabídkou kvalitního sexu, případně výhodného sňatku," odfrkl si a zhluboka se napil.

„A tobě?"

„Co?"

„Kolik jich chodí tobě? Taky jsi hezkej, bohatej a zadanej," vysvětloval a pozorně sledoval jeho oči. Viděl, že není tak nad věcí, jak se tváří. Nemínil to však z něj páčit. Koneckonců přece nebyli přáteli. Iritovalo ho, že ho vůbec Jimmy zajímá. Přece se jen dohodli na vzájemné toleranci, nic víc.

„Asi ne dost, nechodí mi žádný," zkonstatoval, dopil víno a odložil ho na stolek. „Naštěstí. Už tak je to otravné dost."

Harry mu položil ruku na rameno a mírně se naklonil. Periferním pohledem si všiml Dracova udiveného výrazu a potlačil úšklebek. „Vybral si tebe. Můžeš bejt v klidu."

„Jsem v klidu," namítl a zakroutil očima. „Vím, že je Draco můj."

„A Lucius zase můj," uzavřel to s něžným úsměvem. Nevěřil Jimmymu klid, ale nedráždil ho. Už kvůli svému nejlepšímu příteli byl rád, že se spolu dokázali normálně bavit. „Máme to ideálně rozdělený."

V tu chvíli zahučely plameny v krbu a Harry přestal Jimmyho vnímat. Jejich oddávající akorát dorazil a jemu najednou vyschlo v hrdle. Rychle dopil a vyrazil za Luciusem, kterého o vteřinu později objal. Tentokrát kašlal na to, že nejsou spolu sami. Potřeboval cítil jeho paže okolo sebe.
Muže se ujali ostatní a nechali budoucí manžele o samotě před salónkem.

Lucius na nic nečekal; políbil Harryho tak prudce, že společně zavrávorali. „Ještě pár minut a budeš můj," zapředl mu do ucha.

Harry se zazubil. „Už jsem tvůj dávno," připomněl mu. „Stačila ti k tomu jedna pusa."

„Jsem lepší, než jsem tušil," poznamenal Lucius namyšleně a ukradl si ještě jeden polibek. „S Jimmym vše v pořádku?"

„Jasně. Jsme skoro nejlepší kámoši." Lucius povytáhl obočí. „Myslím, že si furt není jistej Dracem, i když to nahlas neřekne. Přitom Draco je z něj úplně hotovej," dodal s vrtěním hlavy.

„Drobná nejistota není na škodu," opáčil nenuceně. „Aspoň bude hodný."
Harryho smích přerušilo otvírání dveří a on si skousl ret. „A ty? Budeš taky nejistej a hodnej?"

„Nejsem si ničím jistý víc než tím, že tě miluji. Je to vyhovující odpověď?" zeptal se tiše a naposledy ho krátce políbil.

„Nápodobně," šeptl a na obličeji se mu rozlil šťastný úsměv.

Vyrazili ruku v ruce za ostatními. Došli až před kouzelníka, kde se postavili proti sobě a chytili se i za zbylé dlaně. Harry v tu chvíli naprosto vytěsnil okolí. Věděl, že za ním někde stojí Draco s Jimmym a za Luciusem otec. Nezajímalo ho to. Pro něj existoval jen Lucius.

Vpil se do jiskřícího stříbra a zadržel dech. Nemohl uvěřit, že se skutečně za pár okamžiků stanou manželi. Že se jejich láska stane něčím víc. Že formálně potvrdí celému světu, že patří k sobě.

Netušil, jak dlouho stáli proti sobě a hleděli si do očí. Jejich propletené prsty mu dodávaly pocit bezpečí. Čas ani prostor okolo nich neexistoval. Jen oni dva a nezastavitelný pocit štěstí, který se mu rozpínal tělem až do konečků prstů. Až když si všiml, že se Luciusovy rty pohybují, začal vnímat slova manželského slibu.

Nadechl se, aby řekl ten svůj.

A svět se zbláznil.

Dveře salónku se rozletěly. Do místnosti vběhlo alespoň deset kouzelníků.

„Expelliarmus!"

„Pouta na tebe!"

Jako ve snách Harry hleděl na to, jak Luciusova i jeho hůlka letí vzduchem a jeho snoubence obmotávají provazy a roubík. Lucius ztratil rovnováhu, spadl na něj a oba skončili na zemi. Nejasně vnímal, že mu po tváři stékají slzy. Posunul se tak, aby muže protektorsky objal.

„Co to má znamenat?" ptal se se skrytou hrozbou v hlase. „Okamžitě ho pusťte a vraťte nám hůlky. A přestaňte na nás mířit!" vyštěkl.

Bystrozor, který měl na starosti vedení, si ho nevšímal. Sklonil se k Luciusovi. „Jste Lucius Abraxas Malfoy?" zeptal se formálně.

Lucius prkenně přikývl.

„Zatýkám vás za podezření z vraždy Narcissy Malfoyové, rozené Blackové. Půjdete s námi."

Ups. Tak tohle mám v hlavě asi tak tři roky. Konečně jsem to mohla napsat. Co se stalo? Jak k tomu došlo? Kdo za to může? Zabil Lucius Narcissu? Takových otázek! Zajímají mě vaše teorie. Nestyďte se a podělte se o ně.

Mějte se krásně.

W.