Chuť zkoušeného (Harrylu Czech, 3. část) - pozastaveno

4. Nostalgie

Severus si v duchu oddechl a na tváři se mu usadil mírný úsměv. „Napadlo tě zeptat se přímo Luciuse, proč si píše závěť?" zeptal se klidně a pomalu odložil hrneček na stolek.

Harry zavrtěl hlavou. „Napadlo, ale bál jsem se, že pokud je nemocnej, tak mi to nebude chtít říct, aby mi nepřidělával starosti. Šel jsem radši za tebou, protože předpokládám, že už se na tebe můžu spolehnout," vysvětlil tiše a upřel na otce svůj pohled. Trvalo velmi dlouhou dobu, než mu dokázal odpustit jejich podvod a důvěra se obnovila. Věřil tomu, že už by mu znovu nelhal.

„Lucius je hlava velmi starého a váženého rodu. Jakmile se kdokoliv z takového rodu žení, nebo vdává, tak se obvykle sepisuje předmanželská smlouva a sepisuje se závěť, která pamatuje na všechny, kdo mají dědit," poučil ho Severus věcně. „Je to proto, aby někteří ziskuchtiví příbuzní nerozkradli majetek ostatním. Tato závěť," pokračoval a mimoděk sklouzl do svého kantorského tónu, „zajistí, že bude majetek zmražen magickou pečetí, dokud se nevyřídí dědictví."

Harry zamyšleně míchal svůj čaj a sledoval hnědou hladinu. „Ale u nás přece nehrozí takoví příbuzní," namítl. „Jsme jenom my dva."

Severus pokrčil rameny. „Je to zjevně pozůstatek dřívějších dob, kdy byly domluvené sňatky častější. V čistokrevných rodinách se na tradice velmi dbá a u takové, jako je ta Luciusova, víc než obvykle, a to i přes to, že je Lucius velmi tolerantní a shovívavý. Navíc," pro důraz zdvihl ukazováček, „ty a já nejsme jediní příbuzní. Zapomínáš na Draca, Jimmyho a jejich rodinu. A další lidé ze vzdálenějších linií. Předpokládám, že i Draco si svou závěť sepsal."

„Myslíš?" zabručel skepticky, ale nad slovy se zamyslel. Nějakým podivným způsobem to dávalo smysl, ale překvapovalo ho, že o tom zvyku nikdy neslyšel. Při pohledu na otcovu vážnou tvář mírně zčervenal. „Zbytečně vyšiluju, co?" ušklíbl se.

„Trochu," připustil Severus jemně. „Ale u tebe je to pochopitelné. Potkalo tě mnoho nepříjemností a nedivím se, že máš tendence zůstávat nedůvěřivý. Mrzí mě, že na tom mám svůj podíl."

Mávl rukou. „To neřeš, to jsme si vysvětlil." Položil šálek, zvedl se a přešel k plápolajícímu krbu. Zimomřivě k němu natáhl ruce a mimoděk si vzpomněl, jak tu stával dříve, když ještě sám učil, a chodil za otcem si povídat. Tehdy ho považoval za maják v rozbouřeném moři. A se znovunalezenou důvěrou měl dojem, že se základy ještě upevnily. Dokázal odpustit kompletně. „Jsem nervní."

„Budeš se ženit. Je to velký krok. Lidé se v takových situacích často stresují."

„Možná," souhlasil váhavě, „ale to bejvaj lidi, co maj nějaký pochybnosti. Já je nemám, jenom..." kousl se do rtu a cukl rameny, „mám strašně blbej pocit, že se něco podělá. Už od toho dne, kdy mě Lucius požádal o ruku. A jo, říkal jsem mu to."

„A co ti na to odpověděl?" ptal se zvědavě a stoupl si, aby se k němu mohl připojit.

„Že si nemám dělat starosti. Jenže to nějak nejde. Nedokážu se hodit do klidu. Furt čekám, kdy se něco podělá. Strašně se těším, ale..." Pokrčil rameny a nejistě se zazubil. „Asi mám jenom nervy."

Severus se chápavě usmál. „Utěší tě, že jsem byl taktéž nervózní, když jsem si bral tvou matku?"

Harry na něj nevěřícně stočil zrak. „Nevěřím, že ty bys někdy byl nervní."

Černé oči přetékaly vážností. „Dva dny jsem zvracel, než jsem se odvážil ji požádat o ruku. A když se přiblížil svatební den, musel jsem si dát lektvar na uklidnění."

„Nedokážu si to představit," přiznal Harry s pobavením. „Proč jsi zvracel?"

Pokrčil rameny. „Měl jsem iracionální obavu, že se nakonec přece jen rozhodne pro Pottera. Sice k tomu nebyl důvod, ale nedokázal jsem si to rozumně vysvětlit."

„Sirius s Remusem o něm často mluvili," vzpomněl si Harry, „ale nikdy jsem ho neviděl."

„O nic jsi nepřišel," ujistil ho bez zájmu. „Na škole to byl frajírek jako ti ostatní. Akorát Lupin měl trochu víc rozumu. Pak se dal k bystrozorům, ale pokud vím, tak ho to moc nebavilo a změnil práci. Co dělá teď, netuším, a je mi to úplně jedno."

Harry přikývl. Potter ho nezajímal. Z vyprávění věděl, že s ním máma byla na několika nezávazných schůzkách, ale ztratila zájem. Vzala si jeho tátu. To bral za podstatnou informaci, nic jiného. „Chtěl bych, aby mi mohla jít máma na svatbu," hlesl směrem do plamenů.

Severus si povzdechl, přišel k němu blíž a objal ho kolem ramen. „Bude tam," slíbil tiše a položil mu druhou ruku na hruď. „Vždycky je tady. Vždycky je s námi. A bude i na tvé svatbě."

Přikývl a opřel se o otcovo rameno. Padla na něj neurčitá tíseň, ale nechtěl ji rozebírat. Věděl, že se muž trápí více než on. Moc dobře znal, čím celý jeho život prochází. Jemu stačil rok bez Luciuse, aby se málem zbláznil. Obdivoval otce, že s tou ztrátou dokázal fungovat a žít tolik let. Jednu ruku zasunul za sebe a objal ho kolem pasu.

„Mám tě rád, tati," řekl spontánně. Obvykle si taková slova neříkali. Spíše jednali, než by si sdělovali vzájemnou náklonnost. Nyní však cítil, že to říct musí a že ho o tom potřebuje ujistit.

Severus na to nic neřekl. Jen ho k sobě víc přitiskl a políbil ho do vlasů. Jeho myšlenky zalétaly k Lily a jako mnohokrát zatoužil, aby se vrátila a byla mu oporou. Jeho syn dospěl a bude se ženit. Přál mu štěstí. Už věděl, že právě Lucius je pro něj ten jediný důvod k žití. Avšak zároveň mu bylo smutno. Už ho nebude potřebovat jako dřív. Zůstane sám. A koho bude zajímat, že on potřebuje syna?

Ahoj!

Včera jsem projela celý druhý díl Chuti a kromě pár drobností, které jsem upravila, jsem se celkem naladila na pokračování. Takže tady je další kapitola a doufám, že teď budou už častěji. V hlavě mám to téma už tolik let, že to nutně potřebuju „hodit na papír".

Jak se vám kapitola líbila? Uklidnilo vás Severusovo vysvětlení? Mně se líbilo hlavně jeho přiznání. Nervní Severus – gimme more, please!

Mějte se krásně.

W.