Sepsat krátkou povídku se na první pohled mnohdy zdá jako snadný úkol. Dostanete-li však konkrétní téma, určitý počet slov a časový limit, troufnete si tvrdit to samé? Vítejte u drobných k-pop výzev, v nichž se můžete realizovat a získávat věcné cen...
Přeji vám nádherný den, mé drahé nespecifikované muffinky!
Omlouvám se, zase mi trošku trvalo, než jsem dala dohromady všech sedm soutěžních povídek, které mi do výzvy přišly. Zase jsem měla sérii ranních šichet, po kterých jsem vždy odpoledne vytuhla a probudila se až večer. Hanba mi. Nicméně je to tady. Dalších sedm autorů se utkalo v této v pořadí už třinácté výzvě.
Na jednu stranu si říkám: To jich bylo zatím jenom třináct? Na tu druhou si říkám: To jich bylo už tolik?! Ke které z těchto myšlenek se přikláníte vy?
Musím ale říct, že jsem hrdá na to, že projekt funguje už déle než rok a pořád vás baví. Jste úžasní.
Nyní se ale pustíme do vašich textů! Nebojte se je také okomentovat, pokud se vám líbí!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ve vylidněné učebně vládl obvyklý odpolední shon, v němž byly kotlíky magicky očišťovány od nepovedených pokusů studentů. Koště ze země odstraňovalo prach a drobné kamínky, všudypřítomné zásuvky při stěnách se občasně zadíraly v zářezech, když profesor vracel na místa ingredience.
Byla to šachová hrací deska s rozehranou partií, jež toho dne opovážlivě narušila opakující se sled činností a přehlušila nejen kovové ťukání kotlíků, nýbrž i hlasité šustění značně opotřebovaných štětin koštěte a rytmické cinkání skleněných lahviček s kapičkami dračí krve nebo vzácným jedem akrumantule.
Něžný úsměv se rozvinul na půvabné tváři, lemované hustými černými vlasy, v nichž nosil veliké, bohatě rozvinuté květy rostlin, zcela nekorespondující s umírněnou bělostnou barvou bílého kimona. Ten značně femininně odhaloval poněkud útlá ramena, pokrytá zeleně pableskujícími šupinami.
Koutky rtů ovšem úsměv zahalily rychleji, než jak stačil přijít a stydlivě se ukázat v paprscích slunce. Odvážný tah, problesklo mu hlavou ihned, když se přenádherně vyřezávaná hlava koně příliš přiblížila trůnu, na němž seděl král; s dlouhým pláštěm lemovaným hermelínem a s bohatě zdobenou korunou na hlavě.
Zprvu se rozhlédl po učebně, až na pár očarovaných předmětů zející prázdnotou. S dalším pohledem směrovaným k desce znejistěl. Pokud ustoupí hlouběji ke své straně, bude jezdci stačit jediný tah a ze hry vyjde jako poražený. Jako jediná se tak jevila cesta kupředu – drsná, trnitá a riskantní, přesto s minimální šancí na únik. Král tedy prchl. Vyhnul se prvnímu jezdci, střelec se zatím ladným pohybem přesunul za něj, začínaje jej odřezávat od bezpečí bělostného království. Další úskok, pěšec skončil rozdrcený na prach, jen aby mohl vzápětí čelit druhému. Čím hlouběji se dostával k jádru nepřítelovy pevnosti, tím bezmocněji se cítil. Brzy za ním stála armáda tvořená černým ebenem, zatímco něžný zimostráz mizel v dáli.
