Sepsat krátkou povídku se na první pohled mnohdy zdá jako snadný úkol. Dostanete-li však konkrétní téma, určitý počet slov a časový limit, troufnete si tvrdit to samé? Vítejte u drobných k-pop výzev, v nichž se můžete realizovat a získávat věcné cen...
Přeji krásný den, mé drahé nespecifikované muffinky i vy všichni ostatní!
Stejně jako u první výzvy, i zde musím říct, že jste mě svou účastí opravdu překvapili. Jste opravdu úžasní. Tím myslím opravdu úžasní. Vaše zaslané texty jsou vskutku nádherné a originální a já se během čtení nestačila divit, co všechno jste za tak kratičkou dobu stihli vymyslet. Rozhodování v druhé výzvě je nesmírně těžké, protože jsem opravdu na vážkách, kterou z následujících povídek vybrat jako vítěznou.
Druhé zadání se setkalo s maximálním úspěchem - tentokrát mi povídek přišlo jedenáct, což je vzhledem k časovému i rozsahovému limitu naprosto skvělá účast. Všechny povídky dokonce splnily požadavky, některé více, některé méně, nicméně žádná povídka se nevychýlila natolik, aby musela být diskvalifikovaná, což je opět perfektní.
Stejně jako u předešlé výzvy, i tady budu zveřejňovat díla bez jména autora a vy se můžete nebo nemusíte pod své dílo podepsat. Pod jednotlivými povídkami bude i zde můj krátký komentář k nim.
(Pokud se náhodou stalo, že jsem něčí povídku zapomněla zveřejnit, prosím, ozvěte se.)
+++
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Každý jeden deň existencie sa zdal ako premárnený čas, len plytvanie dychom. Taký všedný a nezáživný bol môj život až kým som ich nestretol:
Tej noci som sa vracal z kníhkupectva obvyklou trasou. Po ulici sa trúsili trkotajúci okoloidúci a nikto si nevšímal mladíka utiahnutého pod kapucňou šedej mikiny, ktorý si zaujato listovala v práve zakúpenej knihe.
Zamieril som do parku Yongsan, kde som sa uhniezdil na lavičke s výhľadom na jazierko. Vždy som to tu mal rád, je to pokojné a malebné miesto. No i napriek jeho kráse nie je príliš frekventované a tak tu je i dostatok súkromia.
Začítal som sa do knihy. Hlbokými dúškami vdychoval relatívne čistý vzduch. Načúval žblnkaniu vody a cvrlikaniu cikád.
„Znova si tu."
Strhol som sa pri zvuku toho hlasu. Pripadal mi známy. Znel ako ten, ktorý som občas začul vo svojich myšlienkach. Rozhliadol som sa vôkol seba a pod neďalekým stromom zbadal mužskú siluetu. Vstal som.
„Prepáčte, poznáme sa?" zavolal som smerom k neznámemu.
Muž sa zhovievavo usmial a vystúpil z tieňa. „Áno i nie. Chodíš sem často. Sledujem ťa."
Vydesilo ma to. „Prečo ma sledujete?"
„Lebo máš všetky predpoklady stať sa jedným z nás." Podišiel k nízkym prevísajúcim konárom a zľahka sa ich dotkol. Pod tým dotykom obživli. Obsypali ich drobné kvietky a smaragdovo zelené lístky. „Volám sa Hoseok. Som elementál zeme."
