Sepsat krátkou povídku se na první pohled mnohdy zdá jako snadný úkol. Dostanete-li však konkrétní téma, určitý počet slov a časový limit, troufnete si tvrdit to samé? Vítejte u drobných k-pop výzev, v nichž se můžete realizovat a získávat věcné cen...
Přeji vám krásný den, mé drahé nespecifikované muffinky!
Po týdnu mám zase jednou den volna, tak toho patřičně využívám. Musím říct, že jsem opravdu překvapená, kolik textů jste mi do páté výzvy poslali, jelikož ještě v pátek večer to vypadalo, že tato výzva nebude mít velkou účast. Připisovala jsem to začátku školního roku a naprosto jsem to chápala. Nicméně jste mě během víkendu nádherně překvapili tím, že jste začali své povídky zasílat ve velkém.
Udělali jste mi tím opravdu neskutečnou radost a dali mi jistotu, že se o budoucnost výzev nemusím bát ani během školních dnů. Dokonce se teď o to víc těším na budoucí, mnohem větší, projekty, které se zde časem objeví.
Nyní však už přejdu k vašim povídkám. Všechny jsou opravdu povedené a krásné a já jsem ráda, že mám možnost něco takového číst. Udělejte si nyní taky víkend hezčím, dejte si kakao nebo kávu a vychutnejte si následující texty. :) K vyhodnocení bych se měla dostat někdy v noci, popřípadě zítra dopoledne. :)
Pokud by se náhodou stalo, že jsem na někoho zapomněla, křičte.
+++
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Přišel jsem do svého pokoje a práskl za sebou dveřmi.
Hodil jsem sebou na postel a začal křičet do polštáře. Dělají si mojí rodiče prdel?!
„Co se stalo zlato?"
Jen, co na mě promluvil něčí hlas, jsem se strašně lekl.
Otočil jsem se na tu osobu. No to si děláš prdel!
„Co tu děláš? Jak ses sem dostal? Víš, jak jsi mě vylekal?" chrlil jsem jednu otázku za druhou na něho.
„Vylezl jsem po stromě. Okno bylo otevřené. A teď ty. Co se stalo?" zeptal se mě.
„Neřeš to!" vyjekl jsem a zase si zahrabal hlavu do polštáře.
„Zlato, co se stalo? Slyšel jsem nějakou hádku, když jsem se schovával pod oknem," vysvětlil mi.
Povzdechl jsem si. Zvedl se a sedl si na kraj postele. Došel zamknout a sedl si vedle mě.
„Proč jsi zamkl?" zeptal jsem se.
„Aby nás tvoji rodiče nerušili," zněla jeho odpověď.
„Tak a teď mluv!" rozkázal mi.
„No," podrbal jsem se na zátylku, „víš, jak nás rodiče přistihli?" zeptal jsem se, i když jsem odpověď znal. Jenom lehce přikývl v souhlas.
„Tak rodiče začali křičet, že jsem moc mladý na to, abych s někým chodil. Taky jsem prý příliš mladý na to, mít s někým sex!" začal jsem křičet na něj. Zvedl jsem se z postele, začal se tahat za vlasy a křičet dál.
