Sepsat krátkou povídku se na první pohled mnohdy zdá jako snadný úkol. Dostanete-li však konkrétní téma, určitý počet slov a časový limit, troufnete si tvrdit to samé? Vítejte u drobných k-pop výzev, v nichž se můžete realizovat a získávat věcné cen...
Přeji vám nádherný den, mé drahé nespecifikované muffinky!
(Vůbec jsem tento článek nerozepsala minulý týden...) (shrnu mou výmluvu: antibiotika. zánět. prášky proti bolesti.)
Další kolo výzvy máme za sebou, a já musím říct, že tentokrát jste mě opravdu překvapili. Nečekala jsem, že se vás nakonec zapojí tolik, protože to ze začátku vypadalo strašně bledě. Ono celkově toto zadání bylo poněkud obtížné a jiné, než na co jste zvyklí. Ale o tom jsou přece výzvy, že ano...
Celkově vás tedy tentokrát bylo sedm a všichni jste předvedli skvělý výkon! Nyní se však můžete jít pokochat díly všech soutěžících!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Min na pár vteřin zavřela oči a potom otočila klíčkem v zámku. Hned co se kovová dvířka s tichým zavrzáním otevřela, na zem vypadlo hned několik valentýnek. Trhavě se nadechla a potom se sehnula, aby všechny posbírala. Nejradši by je hned vyhodila do toho koše na rohu, ale nechtěla vypadat nevděčně a zle.
„Jako první bys měla otevřít tu s růžemi."
Leknutím sebou trhla a překvapeně se podívala na Jeonghana, který se odněkud zjevil vedle ní. Vypadal spokojený sám se sebou. Opíral se ramenem o skřínku vedle, ruce měl zastrčené v předních kapsách kalhot a samolibě se usmíval.
Min se nepatrně zamračila, mezi obočím se jí udělala vráska a rty stiskla k sobě.
„Je od tebe?"
„Přesně tak."
„Tak to si ten skvost nechám na doma," odsekla ironicky.
Kdyby to byl kdokoliv jiný, pravděpodobně by si valentýnku přečetla, poděkovala, sladce se usmála a potom by řekla, že nikoho zrovna nehledá, ale pokud se jednalo speciálně o Jeonghana, neměla jediný důvod, proč se chovat mile.
„Hej, nedáš mi ani šanci?"
Min byla měkkota. Jeonghan jí mohl připadat sebevíc otravný, ale svědomí ji stejně začalo hlodat. Zhluboka se nadechla, převrátila očima a potom zmiňovanou valentýnku dala navrch. Otevřela ji a vytáhla kus papíru, který byl pomalovaný srdíčkami – některé kostrbaté, jiné příliš široké nebo úzké, další se protínaly s jinými, většina z nich zkrátka vypadala jako by je malovala tříleté dítě a ne středoškolák.
Uprostřed papíru byly tři slova.
Budeš můj Valentýn?
Min zvedla pohled a nevěřícně se podívala na Jeonghana. „To je všechno? Budeš můj Valentýn? Něco originálnějšího si vymyslet nemohl?"
Jeoghan se zatvářil zmateně. „Co víc bys chtěla?"
Min pokrčila rameny. „Cokoliv, jenom aby šlo vidět, že ses trochu snažil," povzdechla si. „Koukni na tohle třeba. Mám tady básničku." Vytáhla navrch valentýnku hned pod tou Jeonghanovou a nepatrně se usmála. „Každý ve škole ví, že Min je ze všech holek nejkrásnější, líbí se mi její oči, vlasy, ústa, kdyby se mnou chtěla strávit Valentýn, byla by to pro mě ta největší pocta. Vidíš? To bylo moc hezký. Kdo to vůbec naps—"
