Sepsat krátkou povídku se na první pohled mnohdy zdá jako snadný úkol. Dostanete-li však konkrétní téma, určitý počet slov a časový limit, troufnete si tvrdit to samé? Vítejte u drobných k-pop výzev, v nichž se můžete realizovat a získávat věcné cen...
Přeji vám nádherný den, mí drazí. Znáte ten pocit, když vám mazlíček usne na ruce ve chvíli, kdy potřebujete něco dělat? Poslední čtvrt hodinu jen sedím a umírám nad tím, jak je to malé bobo rozkošné, když spí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tak, kulturní vsuvka by byla, nyní je čas na to, abych konečně začala dělat hodnocení. Sešlo se nám opět hodně pěkné množství textů, takže je rozhodně z čeho vybírat, a já se těším, až je všechny přečtu a ohodnotím. Bude to premiéra jak pro mě, tak pro vás, protože jsem doposud měla čas přečíst jenom jednu z vašich povídek. Inu, pusťme se do toho.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Hele, zlatý déšť," ukázal zničehonic Namjoon na keře po straně cesty, a aniž si to uvědomil, strhl hrubě Jimina, jenž se ho držel za loket, ke kraji cesty. „Jejda, promiň, nedošlo mi to. V pohodě?"
„Hm, v pohodě," zamumlal Jimin a znejistěle se přechytil na kamarádově paži.
„Tak jo. Před sebou máš keř s hnědými větvemi a zelenými listy, ale se žlutými květy. Tohle roste i v Koreji. Tady se mu říká zlatý déšť, mám ho v ruce," klidným hlasem popsal nejbližší okolí Joon a jemně se dotkl rostliny. Jimin jeho pobídnutí pochopil a sjel prsty k jeho zápěstí, kde si od něj převzal vybranou větvičku. S nejvyšší opatrností si ji ohmatával, aby ji nedopatřením nepoškodil. „Původní název v češtině je myslím zlatice...?"
„Gaenali?" vyslovil mladší korejsky, jelikož po hmatu keřík poznal, a Namjoon mu odbručel souhlas. Jiminovi takový název – zlatý déšť – nedával smysl a sám pro sebe zkusil svůj dojem vyjádřit větou „Zlatý ale neprší.", čemuž se jeho průvodce shovívavě uchechtl. Znovu z Jiminových úst zazněla korejština.
„Mluv česky, jinak se to nikdy nenaučíš," pokáral ho starší. Sám uměl místní řeč obstojně, na rozdíl od Jimina se totiž do střední Evropy přistěhoval přibližně tři čtyři roky zpět. Příhodně jeho škola poslala bez problémů přijatého nevidomého žáka do jediné třídy, do níž zcela běžně strkala všechny zástupce cizích zemí. A jelikož Namjoon jediný uměl korejsky, hodili mu takřka všichni už od narození slepého Jimina na hrb.
„Ty prosím popiš, jaké pocity ti toto barvy dává," vysoukal ze sebe přistěhovalec s korejským přízvukem. Nerad mluvil tímto nepohodlným jazykem, ačkoliv pro něj nebylo obtížné mu rozumět.
