Stíny lesa

7 kapitolka

Vidím jen šmouhu. Kyle skočil do křoví a začal se s ním rvát. Popadnul ho za triko u krku a začal s ním třást a bouchnul s ním o zem. „Co sis do pr***e myslel ? Proč si mě sledoval ? Si magor ?  A na ní už nesáhneš !!“ řval na něj Kyle a znovu s ním uhodil o zem. Protivník měl zohavenou tvář jizvou. Byl tak stejně starý jako Kyle. A…počkat..oni se snad znají ? V tom sem se zvedla a utíkala pryč. Kyle ho pustil a utíkal za mnou. „Katie !!“ znělo to zoufale. Nezastavila jsem. Utíkala jsem pryč. Měla jsem toho plnou hlavu. Chtěla jsem být sama, pročistit si jí. Utíkala jsem a utíkala. Jediné co mě, ale zastavilo v mém útěku byly mé nešikovné nohy. Ani jsem se nenadála a skončila jsem na zemi. „Grr proč musím být tak nemotorná !“ zavrčím si sama pro sebe. V tom mě doběhne Kyle a pomáhá mi vstát. Odstrčím jeho ruku, zvednu se sama a hned se na něj obořím. „Ty ho znáš ? Kdo je to ?! A bože si magor pusť mě !“
„Katie..vždyť mě znáš..já bych ti neublížil a no…on patří k mé minulosti..vlastně..pojď ukážu ti to.“ Řekl a letmo se jí dotkl ramene, aby jí nasměroval. „Následuj mě.“ Zavelí a vydá se lesem dál. Jdu tedy za ním.

  Dojdeme kamsi do lesa. „ A co tady jako je ?“ zeptám se ho naštvaně. Nic neřekne jen mi ukáže směr pohybem ruky a já se jím vydám. Vylezu z houští a uvidím převrácený, poničený ..“VĚZEŇSKÝ AUTOBUS !!!“ Nevěřícně zakroutím hlavou. „Víš Kate… byl jsem odsouzený za napáchané násilí a ten člověk, který tě tak vyděsil byl můj nepřítel..vlastně byl hned vedle mé cely.. a on byl odsouzený za vraždu.“ Začal mi něco říkat Kyle. Začala jsem přerývavě dýchat a sípat. On je vězeň ? A zavřeli ho za nějaké násilí ?!! Začnu se třást. „Zrovna nás vezli do nové věznice, ale autobus se převrátil na kraji srázu a dopadl až sem. Bylo štětí, že jsem přežil s né moc vážnými zraněními. Myslel jsem, že jsem jediný kdo tu zůstal, ale dnes jsem se přesvědčil, že to není pravda. A ještě něco Kate. Nemusíš se mě bát. Já ti neublížím a ani bych nemohl.“ V tom se otočím a pohlédnu mu do očí.
 „Tak nemohl jo ?! Jakto ?“ zeptám se ho ostře až vidím jak ho to zaskočilo.
„Protože jsem se do tebe zamiloval Katie.“ Přistoupil ke mně blíž a dal mi neposlušný pramen vlasů za ucho.
 Roztřesu se znova. To ne ! Probuď se…probuď se ! Řvu na sebe v duchu.
„Promiň Kyle, ale tahle láska je nejspíše jednostranná.“ Ustoupím a tentokrát s emu podívám odhodlaně a neústupně do jeho krásných očí. Vím, že teď si lžu sama sobě, ale nemám na výběr. Je to bývalí vězeň, napáchal násilí, právě jsem ho viděla jak s někým mlátí o zem a ještě k tomu mi řekne, že mě miluje ?Jako nezbláznil se ?
  Kyle se na mě ublíženě podívá, vlastně v tom pohledu je i trocha překvapení.
„Katie lžeš sama sobě a ty to víš.“ Promluví po chvíli.
„Kyle nedělej z toho slaďárnu dobře víš, že já na tohle nejsem ! Raději si udržujme tenhle odstup ano ?“ řeknu a zatnu pěsti. Kyle se na mě znovu podívá překvapeně, dokonce mu i klesne spodní čelist. Usměju se sama pro sebe. Ha to nečekal !
 V tom uslyším, ale cvaknutí. Jako ze zbraně. „Ani se nehni maličká.“ Špitne někdo za mnou. Kyle se nehýbe a já s také se odvážím otočit.
  „Nech jí jít Bille, chceš mě.“ Řekne pevně Kyle.
„To by nebyla taková legrace Kyleíčku.“ Sladce zamumlá Bill.
Naprázdno polknu.
Chvíli se ještě dohadují a já už to dál nevydržím. Chci pryč z tohohle lesa a vím, že pomoc mi nepřijde. Na to sem tu dost dlouho a teprve teď jsem to dokázala pochopit.
 Prudce se otočím a stojím tváří v tváří Billovi, který na mě míří hlavní pistole. Bill nečekal, že tenhle pohyb udělám a vystřelil. Zvrátím hlavu dozadu a cítím pramen krve jak mi stéká po čele. Klesnu na kolena a padnu na zem.  V posledním okamžiku kdy se naposled nadechnu vidím Kyle jak ke mně běží. S posledním vydechnutím se usměju a zavřu oči. Odcházím pryč. Konečně. Čekala jsem dlouho abych se dostala z tohohle lesa a teď konečně. Odcházím !