Stíny lesa

8 kapitola-bez Kate

Už je to skoro rok co zemřela Katie. Nemusela zemřít. Kdyby počkala, mohla tu být živá a zdravá.

  Dostal jsem se měsíc po její smrti ven z lesa a teď žiju v Kalifornii, ale něco mi tu chybí. ONA !

„Kyle ! No tak, soustřeď se." Luskla mi před obličejem Lorra.

„Já se plně soustředím Lorry." Odpověděl jsem a napil se ze svého šálku s kávou.

„..Dobrá.. o čem jsem tedy mluvila ?"

„Noo... o tom jak je dneska krásně ?" zkusím zaimprovizovat. Lorra si uraženě odfrkne. „Ne mluvím o tobě ! Nevnímal jsi mě. Kyle mluvila jsem o tom, že už si musíš najít někoho kdo bude p tvém boku. Mám o tebe starost. Pořád se utápíš ve svých myšlenkách. Podívej sem jediný člověk, kterého si k sobě pustil. Zkus to i s někým dalším." Ztrápeně se na mě podívá, přesně takový pohled sem čekal. Pohled, který přesně odpovídal tónu jejího hlasu.

  Chápavě přikývnu, ale neodpovím jí. Poslední měsíc jsem myšlenkami jinde. Jsem v lese společně s Kate. Přemýšlím jaké by to bylo, kdyby tu teď byla.

 Nemám náladu na seznamování, stačí mi Lorra, jako kamarádka.

 Lorra si asi všimla mého nezájmu o toto téma a tak jsme už jen mlčky seděli v kavárně a upíjeli ze svých šálků.

 

  „Lorry promiň, ale už jsem měl být někde jinde. Tak se měj, ozvu se ti." Vstanu od stolu, hodím na něj nějaké bankovky a obdařím Lorru úsměvem. Pak v klidu odejdu. Potřebuju být sám.

  Bloudím ulicemi města, topím se v myšlenkách a nedávám tedy pozor na cestu. Do nkoho nechtíc vrazím, nezajímá mě to, ale ta osoba vypískne.

  „Auu.." špitne ženský hlas a mě to donutí se otočit. Vidím jak se ze země sbírá malá drobná slečna. Vyrazím k ní a snažím se jí pomoct vstát na nohy. Když konečně stojí nervózně hlesnu „Omlouvám se, já....nechtěl sem do vás tak vrazit." Poprvé na ní pohlédnu. Vlasy v barvě kaštanu, oči jako temná noc, jemně narůžovělé rty a atletická postava. Nedá mi to. „Kate ?"

Zmatně se na mě podívá: „Co prosím ?"

„Já asi sem se spletl, promiňte."

Dívka se usměje. „To je v pořádku. A tykej mi myslím, že jsi starší než já a jak se jmenuješ ?"

„Kyle, a ty ?" totálně mě očarovala.

„Alexandra, ale říkej mi Alex." Opět se na mě usměje.

„A Alex..nechtěla by jsi se mnou někdy někam zajít ? Jako odčinění, že jsem do tebe vrazil." Poškrábu se na zátylku a nervózně si přešlápnu.

„No, vlastně proč ne ?" řekla vzala mojí ruku, z kabelky vytáhla tužku na oči a napsala mi své číslo. Potom jsme se už jen rozloučili a každý šel svou cestou.

  Alexandra. Připomíná mi Kate, že by..ne to je pitomost. Tu noc jsem nemohl spát. Myslí se mi honily všelijaké myšlenky jak na Kate tak na Alexu.  
Tak konečně po přijímačkách dávno...i výsledky :D tak mám malinko čas psát snad se líbí :)