Felix vejde do dveří vojenský haly a nadšeně mi mává. V druhý ruce drží knihu, nejspíš to nový vydání, o kterým mi povídal. Byl dneska na dalším rozhovoru pro noviny nebo časopis, nevím přesně, ale ukazuje mi vztyčenej palec, takže úspěch. Nic jinýho bych nečekal, vypadá to, že ho fanoušci i novináři zbožňujou. Oháknul se a sluší mu to, ale nechtěj po mně, abych ti říkal, co má na sobě. Prostě nějaký nóbl džíny, triko a sako jako dycky, nevidím nějakej rozdíl mezi tím, jak chodí po Ostrově a mimo něj.
Kejvnu mu s úsměvem na pozdrav, rozdám pokyny na další minimálně půl hodinu a jdu mu naproti. „Čau, tak co? Jak to probíhalo?" ptám se a vedu ho rovnou do svýho kanclu, abysme měli chvíli klidu.
„Skvělý. ... Šukáš hvězdu!" chechtá se a ukazuje mi knížku s modrou vobálkou, kde jsou nějaký postavy v dálce a nad tím nápis Nechtění. Autor světových bestsellerů. Fex Bowdell.
Kurva, já mám ale štěstí," směju se a beru ho kolem ramen, mezitím si čtu popis knížky. „Hm, vypadá to dobře. Možná i nakonec budeš umět psát," dobírám si ho, knihu položím na stůl a za klopy u saka ho přitáhnu k sobě a dám mu delší pusu.
Vetře se mi jazykem do úst a přitiskne se ke mně klínem. „Vole," zachraptí, když se odtrhne. „Píšu tak ... dobře, jak ... dobře mě šukáš." Zněžní a pohladí mě po tváři. „V noci ... to bylo skvělý... Jen dobře, že ... nebyli doma," zazubí se na mě. „Obvykle u toho ... neřvu, jak ... kastrovaná děvka," zamumlá a políbí mě na krk.
„Počkej dneska," ušklíbnu se potěšeně a stisknu ho, „oslavíme náležitě ten tvůj veleúspěch a taky si tě musím zkrotit, aby ti ta sláva nevlezla moc do hlavy," sevřu ho pevnějc.
Spokojeně zavrčí. „Jak si ... přejete, veliteli. ... Všechno bude, ... jak řeknete." Tváří se pobaveně a dál mě miliskuje a mazlí se. Fex je děsně mazlivej, ne, že by mi to vadilo. „A jak ... ti to jde ... s vojáčkama? Doufám, ... že je péruješ ... skoro tak ... intenzivně, jako ... mě." Sevře mi ptáka přes kalhoty.
„To si piš, sou to sračky," odfrknu schválně a pak se zasměju. „Co je? Seš dneska nějakej nadrženej, ne?" reaguju na jeho ruku na mejch kalhotách. „Nech toho, sem ve službě a nemůžu tě přefiknout v kanclu na stole," tvářím se pobaveně.
Zvedne omluvně obě ruce a trochu odstoupí. „Jen jsem ... tě chtěl ... vykouřit!" Dojde k lednici a špízluje, jestli tam je pivo! Jedno vyndá, a lokne si. „Jsem nadrženej ... z toho interwia," padne zády na koženej gauč. „Rozhovor se ... mnou dělal ... takovej sladkej ... metrosexuálek ... a chtěl mě ... sbalit," rozechechtá se. „Furt mě ... hladil po vnitřní ... straně stehna. ... Si snad ... myslel, že ... tak ze mě ... dostane víc informací ... o tom, co připravuju," uchechtne se a znovu si přihne.
Na rozdíl od něj mi to teda moc vtipný nepřijde. Přestanu se smát a svraštím čelo.
Teprve, když se dochechtá, se na mě zadívá a ztichne. „Co je?"
„Nic. Musím se vrátit do výcviku," řeknu nasraně.
Není úplně blbej. „To byl ... jen vtip. Nebyl ... jsem nijak ... nadšenej, že ... se na mě ... lepil. Mladej ... cucák, co ... hledá drby. Vlku, ... vždyť já všude ... mluvím o tom, že ... mám partnera a tím ... jsi jen ty. ... Striktně jsem ... ho odmítnul a poslal ... ho do patřičnejch ... míst. No tak," zvedne se a dojde ke mně.
„Říkám snad něco?" mračím se.
„Neříkáš..." pozoruje mě vážně. „Zkus mi ... věřit. Ty ... jseš tady taky ... denně s hordou chlapů, ... co jsou sexy ... a maj svaly a ... vypracovaný těla a ... rvou se mezi ... sebou. Můžou tě přitahovat ... víc než ... hluchej alkoholik, i když ... jsem bezkonkurečně ... nejkrásnější," řekne zamyšleně. „A taky ... se to ... snažím překousnout, ... i když žárlím. ... Věřím ti." Natáhne se a zkusmo mě pohladí po paži. „Jsme parťáci. ... Ty a já. ... Mě nezajímá ... žádnej byrokratickej ... reportér a ... tebe žádnej voják, ... protože spolu ... jsme nedostižný. Koukáme ... na fotbal, ... rozumíme si, ... máme správnej humor. ... V posteli nám ... to klape ... a já osobně díky ... tobě poznal ... tu nejlepší krev, co ... jsem kdy pil. ... Kam se hrabou ... tříkrálový piva," hlesne vážně a něžně mě pozoruje.
ČTEŠ
Zpověď čestnýho křiváka
FantasyJmenuju se Viktor John Spretski a sloužím na Ostrově jako vojenský stratég a teoretik boje. O čem je můj život? O mým životě se Sanielem a Wolverinem pod jednou střechou. O tom, že si jdu za svým. Navazující pokračování, již třetí v pořadí, na para...