Zpověď čestnýho křiváka

21. (Vlk)

Vejde do naší ložnice s pivem v ruce, a knížkou pod paží. Mrkne na hodinky a sjede mě pohledem. Jo, tohle je doba, kdy jsem chodil pryč. Dneska nikam nejdu. Jak bych moh, když vidím ty jeho podezřívavý pohledy. Místo chystání ven si jdu ohřát krev a zapnu fotbal. „Budeš se dívat taky?" zajímám se.

Zavrtí hlavou. „Už něco ... mám," svlíkne si sako a triko, vezme ze skříně nový fialový triko a další nóbl sako. Zahledí se na sebe do zrcadla a pěknou chvíli se okukuje a mrká na sebe, jako narcis.

Jak když do mě vrazí. Zpříma se posadím. „Ty někam deš?"

Přikývne a vetře si do tváří kolínskou.

Zamračím se a vstanu. „A to jako kam?"

Vážně mě sjede pohledem. „Ty mi ... taky neříkáš, kam ... večer mizíš."

Zatnu zuby. „Jenže já se na rozdíl od tebe nečančám, jak kdybych šel na lov."

„To zní, jak ... kdybys mi ... nedůvěřoval a žárlil." Prohrábne si vlasy a nechá si rozcuch. Má je střižený na tři centimetry a po stranách kratší, nedávno přišel s tímhle novým účesem a sekne mu.

„Ta to zní do prdele správně," řeknu nasraně a jdu do kuchyně. Tam třísknu skleničkou o linku tak, že se divím, že ještě drží v jednom kuse a vytáhnu si z ledničky pivo, abych ho tam pak zase vrátil. Odrovnalo by mě to úplně, a to si nemůžu dovolit. Do prdele.

Dojde opatrně za mnou. „Proč mi ... nevěříš?" hlesne celej nesvůj. „Vždyť ty ... máš stejný ... podmínky k důvěře, ... jako já."

„Věřím," zabrblám, ale neotočím se na něj. Stojím k němu pořád zády, v hlavě mi to šrotuje. Takže mě samozřejmě neslyší.

Opatrně, skoro bojácně, mě zezadu obejme a políbí na krk. „Proč bych ... tě měl ... podvádět, když ... mi s tebou ... nic nechybí?"

Otočím se k němu, aby mohl odezírat. „Tak proč tohle děláš? Nachčiju vojákům do huby a ty se hned sebereš a deš randit se svou dávkou piva v krvi. Cejtím to z tebe moc dobře," řeknu, aby si nemyslel, že sem idiot a nepoznám to.

„Dvě piva ... jsi mi dovolil ... a navíc nejdu ... randit. To chodím ... jen s tebou, ... Vlku." Sevře mi jemně spodní ret mezi svý zuby.

„No, tak kam deš?" sleduju ho zúženýma očima. Nejsem Vikouš, aby na mě zabíraly tyhle manipulace.

„Mám schůzku ... s nakladatelem. ... Chce slyšet ... na čem ... momentálně pracuju. Můžeš ... jít se mnou. ... Budeš aspoň ... klidnější." Polibky mi sází na celej obličej.

„Si to moh říct rovnou," zabručím a obejmu ho kolem pasu. „Ne, běž sám. Zase by na mě měli blbý dotazy," ušklíbnu se. „Budu koukat na fotbal."

Usměje se. Jemně mě vezme za bradu a milenecky políbí.

„No, tak už běž," zachraptím, protože pět dnů bez sexu je pět dnů. „Ale ne že ti zase bude sahat na stehno!"

„To si ... ho pleteš s tím ... reportérem. Já ... jdu se svým ... nakladatelem Thousem a ten ... mrdá jen ... podnapilý žáby." Zúží oči. „Na oplátku ... bys mi ... mohl říct, kam ... každej večer ... mizíš na ty dvě ... hodiny." Tváří se vyčkávavě.

A je to tady zase. Pustím ho. Neboj, časem se to dozvíš.

„Jak ses ... cejtil, když ... jsi věděl, že ... někam jdu a ... tys netušil, kam ... mám namířeno?"

Zamračím se. Nevyzvídá, za to nasazuje nekompromisní zbraně. „Fajn, jak chceš. Chodím se trochu vzdělávat. Spokojenej?"

Vážně mě pozoruje. „Dobře..." Přezuje si boty za lakýrky a dá mi pusu. „Tak zejtra, ... zlato."

Chytím ho za ruku. "Jak zejtra?"

„Jdeme s Thousem ... do baru a ... víš, jak to chodí," zazubí se. „Roztočíme to," ukazovákem udělá ve vzduchu několikrát kruh, „a skončíme ... až k ránu," dořekne rozjařeně.

Zamračím se. „Tos nějak zapomněl dodat, ne? Jestli se hodláš vrátit jako dělo, tak to si spi rovnou někde u něj."

Nechápavě na mě vejrá. „Vždyť jo. ... Proto se vracím ... až zejtra ... večer."

Nasraně zatnu zuby. „Fajn," řeknu jen. Ať si dělá, co chce. Vytáhnu z lednice novou krev a přestanu si ho všímat.

Chvíli stojí ve dveřích a civí na mě, ale neřekne ani slovo. A pak prostě vyjde ven a zavře.

Plácnu sebou k televizi, ale skoro fočus nevnímám. Očima střídavě zalítávám k hodinám. Hrozně se to vleče a já sem nasranej. Začnu přecházet po místnosti. Nakonec vezmu telefon a vytočím Kristýnino číslo. „Čau, to sem já. Já vim, ale je změna plánu. Mám volnej barák, tak nechceš přijít sem? Klidně hned. Nikdo tu teď nebude. Fajn, tak za půl hodiny."