Zpověď čestnýho křiváka

29. (Vlk)

Děcka Fexe pozorujou s nelibostí, když jde s náma až do tělocvičny. Tam se od nás na chvíli vzdálí a sedne si vedle šéfovo dcery Dannielle, která je posedlá vojenstvím a je z ní spíš než holka takovej malej čtrnáctiletej voják. Prej se k tomu váže dlouhá historie, ale já jsem se o to nikdy nezajímal.

„Tati, koukej, kamarádi, který mi poslal strejda Ethan!" vejská malej plyšovej králík. Vlastně je to kluk v obleku plyšovýho králíka. I jako upír trpí hodně citlivou kůží, takže se pomalu nesmí ničeho dotknout a musí být zabalenej ve spešl oblečcích. I když je mu už sedm, vypadá tak na čtyři. Chudák kluk, to ti povím.

Vedu děti rovnou k šéfovi a tvářím jak vrahout. Debil Ethan, ty vole! „šéfe," zafuním a nadechuju se k tomu, abych mu vysvětlit, proč du pozdě a proč tu mám s sebou dvě děti, když mě pohybem ruky zarazí. Průser. No, jasně.

Ale zase netváří se nasraně. Místo toho se na děti usměje. „Už všechno vím, Vlku. Vem si na starost vojáky, Tender se zatím seznámí s tvýma ratolestma, co vy na to?" sehne se k dětem.

V duchu odfrknu. No, jasně, všechno ví. Jak by taky ne, když je Ethan jeho brácha a rád se podělí o info.

„Ty máš hlozně leglační jméno. Já bysem se nemohla jmenovat šéf. Já jsem Lešlie a tohle je můj bláška Lelik," ozve se podle všeho odvážnější Leslie, zatímco Leopold se schovává za ní.

„Náš tatínek je naučenej voják," kuňkne stydlivě.

„Můj tatínek je taky voják. Ten nejvíc vysokej!" prohlašuje Plyšoun. „Já jsem Tendy, ale říkají mi Plyšounku. Až vyrostu, budu taky nejvyšší voják, jako tatínek. Budu tak vysokej, že i moje maminka bude malá!"

Jako by snad šéfovo šílená manželka byla vysoká. Ta má tak sto šede, ale honí nás, jako by měřila tři metry, když na to přijde. „Ehm," odkašlu si a zkusím první rodičovskej manévr. „Nemůžete panu Bestialovi tykat. Není to žádnej šéf. Leda můj. Pro vás je to pan Bestial, jasný?" sehnu se k nim, ale šéf je v pohodě. Je na něm vidět, že má rád děti.

„Lelik a Leslie jsou moc pěkná jména. Co kdybyste mezi sebe vzali Tendera a já vám ukážu, kde se tady dá bezvadně hrát," mrkne na ně spiklenecky. „Tatínek bude zatím cvičit vojáky."

„Tatínkovo bestiální šéfe, mi budeme cvičit s vojákama jako tatínek?" ptá se Leopold.

„Já budu taky, tati!" vejská Plyšoun a pak začne huhlat, když mu akční Leslie povytáhne za králičí uši kapucu a on má kombinézu až k nosu.

Protočím oči a trochu si povzdychnu, protože to celý zvořou, ale nic neřeknu,

Šéf se směje. „Dobře, tak můžete cvičit, ale kousek dál, jo? Já vám ukážu kde, platí?" natáhne k nim ruku a já čekám, jestli se ho chytí a půjdou s ním nebo ne. Je známej tím, že si děti dost rychle získá a samy k němu dou, tak sem fakt zvědavej. Překvapí mě, že oba zvednou oči ke mně, jako by čekali na svolení.

„Jo, no jo, běžte s panem Bestialem. já vám nikam neuteču." Bohužel už nejspíš nikdy.

Poslušně se chytí šéfa za ruku a nechaj se odtáhnout stranou. Začnou poskakovat a do toho si povídaj a vejskaj.

Rozptyluje mě to. Nevím, jestli bych neměl ubrat, když tu jsou děti, ale na druhou stranu do prdele nemůže ze mě bejt nějaká sračka! „V řad nastoupit!" zařvu jako vždycky, dám si ruce za záda a očekávám okamžitý seřazení. Když se tak stane, aniž bych něco říkal, voják, co je na řadě provede hlášení, řekne stavy a pak začne padesát koleček na zahřátí a následujou kliky na všechny možný způsoby a série sedů lehů střídavě z jedný a druhý nohy pro trochu oddechu před dalším pořádným protáhnutím těla. Jediný, co dělám já, je přecházení z jednoho konce na druhej, počítání, sekýrování a přidělování trestnejch bodů, za který bude následovat přídavek. Jo, je to buzerace, ale baví mě to. Já mám tohle vyzkoušený na vlastní kůži, teď se holt role obrátily. Nevidím, co se děje za mnou, takže když skončím rozcvičku a pošlu vojáky do sprch, překvapeně se dívám na Lea a Liu - odmítám jí říkat tím debilním ménem! „Z čeho ste oba tak zpocený?" povytáhnu obočí.