Life with Criminal //Niam

1.Kapitola

Pozn. Autora: Celá povídka je 15+, kdo nemá rád násilí, konec kapitoly přeskočí

,,Můžeš mi říct, kde se couráš?" Vyjede na mě otec sotva se objevím ve dveřích jeho kanceláře. Jako bych snad mohl za jeho alkoholem nasáklý mozek. 
,,Omlouvám se, profesor protáhl přednášku." Vysvětlím a podám mu klíče, které nechal doma. 
,,To mě nezajímá. Řekl jsem, že tu budeš ve dvě a je půl třetí. Víš co tě čeká doma." Zavrčí mi do obličeje. Bože, mělo mě to napadnout. Už je to týden co mi ublížil naposledy. I kdybych přišel dřív našel by si záminku. 

Jen jsem přikývl a sklopil pohled. Mým štěstím nejspíš je množství lidí nacházející se za dveřmi. 
,,To jsem rád. Přijdu přesně v osm. Budeš na mě čekat tak jak máš, je ti to jasné?" Stál tak blízko, že jsem cítil jeho alkoholový dech na tváři. Jak je možné, že má ještě práci?
,,Ano,otče. Ještě něco?" Kníkl jsem a modlil se, abych mohl odejít. Otcova přítomnost ve mě vyvolává, vždy jen ty nejhorší pocity.
,,Vypadni. A ne že mi tady uděláš ostudu." Vyprskl a vrátil se ke svému stolu. Aby jste rozuměli, nebyl vždy takový, prostě nezvládl smrt maminky. 

To byla má chvíle rychle vypadnout z jeho kanceláře. Jamie na mě čeká dole u ochranky, tam pracuje jeho otec. Mají úžasný vztah, jeho rodiče jsou strašně fajn. Dal bych snad cokoli za takové rodiče, respektive otce, maminka byla úžasná. 

Jamieho táta, Shawn pracuje v ochrance pana Payna a jeho maminka má vlastní designerskou firmu. Vždy, když jsem u nich nám strejda Shawn udělá nejlepší kakao na světě a teta si nikdy neodpustí alespoň jedno mateřské objetí. S Jamiem jsme jako bratři a kolikrát mám pocit, jako bych byl pro jeho rodiče druhým synem. Naše rodiny se znají, díky nám, už dlouho, když žila maminka společně jsme grilovali, jezdili na dovolené a naši rodiče se často stýkali. Potom je otec úplně odstřihl. Já mám u nich ovšem dveře vždy otevřené, což je důvod proč se teď musím jít uklidnit na záchody. Jamie ani jeho rodiče netuší co se u nás doma, po smrti maminky, děje. Jak moc je to zlé a kdyby viděli slzy na mé tváři měli by až příliš otázek. Hlavně Jamie, který na mě čeká dole, je vůči mě až moc ochranářský.

Dveře jsem od otcovi kanceláře urychleně zavřu a se sklopenou hlavou se vydám dlouhou chodbou plnou kanceláří. Tato budova mě vždy fascinovala, z venku vypadá jako naprostý skvost, ale uvnitř je to obyčejná kancelářská budova. Jako by někomu došla fantazie nebo mu nezáleželo na prostředí, ve kterém jeho zaměstnanci pracují. Samozřejmě to tu je krásné a přepychové, zároveň ale i strašně chladné a neosobní. 

Rychle zapadnu na toalety na konci chodby, kde se hned vydám k umyvadlům opláchnout si obličej ledovou vodou. Po chvíli hlavu zvednu a zadívám se do zrcadla na svůj odraz. Nevím, jak dnešek zvládnu, tedy zvládnu to vždy, ale stejně se bojím s čím příjde tentokrát. Občas se spokojí s fackama, jindy zas pár kopancy do břicha. Nejhorší to bylo asi před půl rokem, když na mě prvně vzal opasek. Nad tou vzpomínkou se otřesu. To bylo vážně hrozné! Zhluboka se nadechnu, připraven vyjít, když bouchnou dveře. Můj pohled se automaticky stočí ke dveřím. Laim Payne.Pane bože jak o něm mohl, kdy otec říct, že vypadá jako laskavý člověk? No jasně, je to můj otec.  Pro něj by byl laskavý i satan. 

Musel jsem vypadat vážně směšně, protože se ušklíbl, když jsem vykulil oči a až moc hlasitě polkl. Sledoval jsem v zrcadle, jak se přibližuje k mým zádům. Co to sakra dělá? Nešel sem snad z nějakého důvodu? Místo toho, se teď přibližuje ke mě a propaluje mě chladným pohledem. Čas panikařit? Mám utéct? Otočit se a vejít na záchod?  Ignorovat ho? Na to je asi pozdě, když je sotva tři kroky ode mě. 

Stoupl si těsně za má záda a položil dlaně na mé boky. Vyplašeně jsem mu oplácel pohled přes zrcadlo. Páni, je fakt nádherný. Když si odmyslím, ten pohled...
,,Copak tady děláš?" Zašeptá mi hlubokým hlasem do ucha. ,,Ty pro mě nepracuješ, tebe bych si pamatoval." Pokračoval a i když jsem vážně chtěl, mé tělo se otřáslo vzrušením. Ježiši proč?