Probudil mě zvuk budíku. Takže žiju. Pokusil jsem se postavit, což se mi podařilo na třetí pokus a došel jsem do koupelny. Při pohledu do zrcadla jsem málem omdlel. Byl jsem celý od krve, tohle bude bolet ještě dlouho. Když se mi podařilo všechnu krev umýt zhodnotil jsem, že to není zas až tak hrozné jak se na první pohled zdálo. Mohlo to být daleko horší. Otec byl už naštěstí pryč, jako každé ráno odcházel do práce dřív než já vůbec vstával. Špinavé oblečení od krve jsem hodil do pračky, oblékl se a došel do kuchyně. O chod domácnosti se starám vlastně já, na mě je všechen úklid, vaření i nákupy. Otec mi nechává každý týden peníze na nákup, občas zapomene, jako například tento týden. Potom mám pouze obědy ve škole a něco malého, podle toho co doma ještě je. Jemu stačí chlast.
Do misky nasypu poslední zbytek čokokuliček a zaliju je poslední trochou mléka. Tento týden to vypadá, že mám smůlu. S povzdechem usednu za stůl a pustím se do své snídaně. Po snídani samozřejmě nezapomenu umýt nádobí, takové chyby už nedělám. Popadnu batoh a vydám se ke škole.
Před školou na mě už čeká Jamie, který se zamračí jen co uvidí mou chůzi. Nechodí se mi zrovna nejlépe, batoh jsem si musel dát na záda už na začátku ulice, aby se neptal proč ho nesu v ruce.
,,Co se ti stalo?" Zeptá se hned bez pozdravu.
,,Špatně jsem ležel a bolí mě záda." Usměju se, doufajíc že to nebude dál řešit.Den ve škole ubíhal jako každý jiný. Prakticky jsem se celé dopoledne těšil na oběd a potom na odchod. Jediné co mě ve škole skutečně těší je architektura, kterou jsme dnes neměli. Na odpoledne jsme s Jamiem měli v plánu poflakovat se u nich. Amelie, Jamieho mamka dělá vždy ve středu palačinky, ví že ty její miluju a nikdy neodmítnu. Jen co zazvonilo vyřítili jsme se ze dveří. Konečně!
Skoro jsme až vyběhli ze dvěří, když se Jamie z nepochopiteleného důvodu zastavil a ztuhl. Nechápavě jsem se zadíval směrem, kam koukal on. Stál tam pan Payne, opíral se o Lamborgini a rozhlížel se po studentech, jakoby někoho hledat, ignorujíc pohledy všech, které se upírali na něj.
,,Myslím, že tu je kvůli tobě." Řekl nevěřícně Jamie.
,,Co?" Nechápal jsem. Jak kvůli mě?
,,No víš, Liam je zvyklý dostat všechno co si zamane. Jestli se s ním nechceš bavit, vyřídím to." Jak vše co si zamane? A proč je teda tady? Jako že chce mě? To je vtip?
,,Já to zvládnu, jdi napřed." Tohle nemůžu zvládnout!
,,Ni, ty jsi mě včera neposlouchal?! Jestli se Liamovi líbíš bude tě chtít do postele, přinejlepším." Pan Payne si nás už všiml a rozešel se k nám. Nechci s ním spát, nemůžu. Kamarádi budeme asi těžko, nemůžu se s ním bavit. Zvláště když je tak, ach.
,,Jamie? Vyřídíš to?" Jo, jsem srab. Kdyby na mě, ale promluvil zase tím sexy hlasem, odsouhlasím mu cokoli.Jamie chápavě přikývl a rozešel se k němu. Pan Payne, Liam, ho chtěl odbýt, ale můj kamarád mu zastoupil cestu a něco mu horlivě vysvětloval. Viděl jsem, jak se Liamův otrávený výraz mění na zaujatý a pak něco vysvětluje Jamiemu on. Nakonec se Jamie rozešel zpět ke mě.
,,Nialle, myslím že by jsi mu měl dát šanci." COŽE? To mu vyhrožuje nebo co?
,,To nemyslíš vážně! Vždyť jsi sám říkal, že se od něj mám držet dál." Zamračím se na něj.
,,Já vím, já vím. Ale on o tebe má vážně zájem, ne takový když chce někoho jen do postele." Vysvětloval.
,,Vyhrožoval ti? Chce ti ublížit?"Jamie se rozesmál a já se dál mračil.
,,Nic takového. Dej mu jen šanci. Uvidíme se zítra." Objal mě, políbil do vlasů a odešel. Nechápavě jsem hleděl na jeho vzdalující se záda, že jsem si ani nevšiml Liama, který došel ke mě.,,Ahoj, Maličký." Pronesl s úsměvem a já měl pocit, že se mi podlamují kolena. Všichni, co stáli u školy, si nás prohlíželi což mě dělalo ještě nervoznějším. Pokud to vůbec bylo možné.
,,A-ahoj, co tady děláš?" Zamračil jsem se na něj i když on se culil jako sluníčko.
,,Chtěl jsem tě vidět." Zasměje se, jako by to byla ta nejjasnější věc na světě.
,,Pojď, vezmu tě na výlet." Zase ten úsměv.
,,Proč?" Pochybovačně se na něj podívám. Chce mě zabít? Nebo znásilnit? Bylo by to vůbec znásilnění? Navíc je celkem známý, nemůže přeci jen tak znásilňovat náhodné lidi, ale pokud je může zabíjet.... Zabíjí lidi? Musím si ho vygooglit.
ČTEŠ
Life with Criminal //Niam
FanfictionJmenuji se Niall Horan, je mi 17 let a posledním rokem studuji architekturu. Ve škole jsem, dalo by se říct, oblíbený. Spolužáci se semnou rádi zasmějí, profesoři si nemůžou vynachválit můj prospěch a talent. Není to tak, že bych byl hodně chytrý, m...